04.06.2014 7:00

Jazzový guru Herbie Hancock vystoupí v Brně

Jeden z nejvýznamnějších jazzových klavíristů, duchovní otec nové, elektrické vlny jazzu, skratche, propojení více hudebních sfér dohromady, Herbie Hancock, vystoupí v Brně. V hale Vodova na konci listopadu zasedne k pianu značky Fazioli, které si pořadatelé, kteří na se jeho velkolepý koncert chystali už rok předem, vypůjčí ve Vídni.

Jeho koncert bude součástí brněnského JazzFestu, který se koná již od jara. Jako kompaktní celek  tento soubor koncertů letos ukončil sólista a držitel cen Grammy Gregory Porter. Pořadatelé však mají v plánu rozprostřít některá vystoupení i do zbytku roku a tohle bude jedno z nich. Již jako malý se učil Herbie hrát na klavír, svoje první vystoupení odehrál na piano v jedenácti letech jako součást koncertu s chicagským symfonickým orchestrem. Jazz se mu postupně dostával do krve, neměl ani učitele. Studoval a předělával pro sebe nahrávky od slavných jazzmanů jako Oscara Petersona nebo Johna Coltrana.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

První sólové album nahrál u slavného vydavatelství Blue Note, které mu otevřelo cestu přímo do slavného kvartetu Milese Davise, který bývá označován jako jeden z nejlepších, jaký se kdy komu podařilo sestavit. To vše bylo ještě v době kdy neexperimentoval se syntetizátory a elektrickým jazzem jako takovým, ale i tak měl specifický rytmus i zvláštní a v té době nezvyklé postavení akordů. Byl označován jako jeden z mistrů jazzového piána. I při plném nasazení ve slavném kvartetu si dokázal najít čas na spolupráci s mnoha slavnými jmény, jeho spolupráce s Tonym Williamsem, Waynem Shorterem, Freddiem Hubbardem a mnoha a mnoha slavnými jmény. Dokázal si vyčlenit svůj čas i na sólové projekty u Blue Note. Jeho alba Empyrean Isles (1964) a Maiden Voyage (1965) patří k nejvlivnějším jazzovým albům šedesátých let. V té době také napsal svůj první soundtrack k filmu Zvětšenina. V roce 1968 Davisův Kvartet opouští, aby se věnoval sestavení vlastního sextetu, i přesto však na Milesových deskách častokrát hostuje.

 

V roce 1969 přechází do labelu Warner Bros, kde skládá hudbu pro televizní show Fat Albert and the Cosby Kids pod názvem Fat Albert Rotunda, které je více ovlivněno R&B, ale nese v sobě i jazzové prvky. Jeho první elektronické experimenty podnikl se septetem, složeným z kvalitních hudebníků v čele s multiinstrumentalistou Benniem Maupinem. Vydal s ním tři experimentální alba, všechny pod Hancockovým jménem. Zbylá tři alba byla vydána pod jménem trumpetisty Eddieho Hendersona. Jako všechno, tak i tenhle septet skončil, z předešlého uskupení zůstává jen Maupin, na kontrabas tu hraje Paul Jackson, na perkuse Bill Summers a na bicí Harvey Mason. Dohromady tvoří skupinu Head Hunters a už v roce 1973 spolu vydávají debut pod stejným jménem.

 

 

U jazzových fanoušků a kritiků však byli odsouzeni, protože deska zabodovala povětšinou u popově naladěných fanoušků. I tak má tenhle počin blíže k elektronice a je neocenitelným krokem v jeho kariéře. Spolu s Head Hunters vydali ještě jedno album, které však nebylo tak úspěšné a skupina dál pokračovala bez Herbieho. Ten pokračoval ve své dráze jazzu kombinovaného s funkem s přesahy do elektroniky a všehomožného. Rok 1987, získal filmového Oscara, cenu César a nominaci na prestižní Zlatý Glóbus za soundtrack k filmu Kolem půlnoci režiséra Taverniera. V roce 2001 vyšlo album Future2Future, které ho opět spojilo s hudebníkem Billem Laswellem a se kterým také objel koncertní turné. V létě 2005 vyšlo album Possibilities, na němž ukazuje, že i spolupráci jazzové legendy s popovými a mainstreamovými ikonami současné hudby je možné udělat i s grácií. Na desce spolupracoval se Stingem, Christinou Aguilerou, Joss Stonem a dalšími. Jeho zatím poslední počin River: The Joni Letters v roce 2007, jenž vytvořil na počest dlouholeté přítelkyni a spolupracovnici Joni Mitchell.

Čtěte také: Nespoutaná pianistka Hiromi Uehara předvedla oslňující hudební výkon

Českou republiku navštívil zatím dvakrát, naposledy v rámci koncertů z cyklu Pražského jara a svoji třetí návštěvu, tentokrát v Brně, si jistojistě užije jak publikum, tak i účinkující. Pořadatelé slibují špičkové vybavení a skvělý zvuk, dramaturgie koncertu není ještě úplně vyřešena, ale i přesto se můžeme těšit na originální a neočekávaný soubor skladeb v podání čtyřiasedmdesátiletého černocha, který svými experimenty a odvahou kombinovat něco tak klasického jako jazz s elektronikou, skretchováním, funkem, v té době skoro nesmísitelnými styly, posunul revolučně vnímání a hranice samotného jazzu zase o kousek dál. Na jeho brněnský koncert je určitě dobré se těšit. Bude stát za to.

Média

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.