Jeho koncert bude součástí brněnského JazzFestu, který se koná již od jara. Jako kompaktní celek tento soubor koncertů letos ukončil sólista a držitel cen Grammy Gregory Porter. Pořadatelé však mají v plánu rozprostřít některá vystoupení i do zbytku roku a tohle bude jedno z nich. Již jako malý se učil Herbie hrát na klavír, svoje první vystoupení odehrál na piano v jedenácti letech jako součást koncertu s chicagským symfonickým orchestrem. Jazz se mu postupně dostával do krve, neměl ani učitele. Studoval a předělával pro sebe nahrávky od slavných jazzmanů jako Oscara Petersona nebo Johna Coltrana.
První sólové album nahrál u slavného vydavatelství Blue Note, které mu otevřelo cestu přímo do slavného kvartetu Milese Davise, který bývá označován jako jeden z nejlepších, jaký se kdy komu podařilo sestavit. To vše bylo ještě v době kdy neexperimentoval se syntetizátory a elektrickým jazzem jako takovým, ale i tak měl specifický rytmus i zvláštní a v té době nezvyklé postavení akordů. Byl označován jako jeden z mistrů jazzového piána. I při plném nasazení ve slavném kvartetu si dokázal najít čas na spolupráci s mnoha slavnými jmény, jeho spolupráce s Tonym Williamsem, Waynem Shorterem, Freddiem Hubbardem a mnoha a mnoha slavnými jmény. Dokázal si vyčlenit svůj čas i na sólové projekty u Blue Note. Jeho alba Empyrean Isles (1964) a Maiden Voyage (1965) patří k nejvlivnějším jazzovým albům šedesátých let. V té době také napsal svůj první soundtrack k filmu Zvětšenina. V roce 1968 Davisův Kvartet opouští, aby se věnoval sestavení vlastního sextetu, i přesto však na Milesových deskách častokrát hostuje.
V roce 1969 přechází do labelu Warner Bros, kde skládá hudbu pro televizní show Fat Albert and the Cosby Kids pod názvem Fat Albert Rotunda, které je více ovlivněno R&B, ale nese v sobě i jazzové prvky. Jeho první elektronické experimenty podnikl se septetem, složeným z kvalitních hudebníků v čele s multiinstrumentalistou Benniem Maupinem. Vydal s ním tři experimentální alba, všechny pod Hancockovým jménem. Zbylá tři alba byla vydána pod jménem trumpetisty Eddieho Hendersona. Jako všechno, tak i tenhle septet skončil, z předešlého uskupení zůstává jen Maupin, na kontrabas tu hraje Paul Jackson, na perkuse Bill Summers a na bicí Harvey Mason. Dohromady tvoří skupinu Head Hunters a už v roce 1973 spolu vydávají debut pod stejným jménem.
U jazzových fanoušků a kritiků však byli odsouzeni, protože deska zabodovala povětšinou u popově naladěných fanoušků. I tak má tenhle počin blíže k elektronice a je neocenitelným krokem v jeho kariéře. Spolu s Head Hunters vydali ještě jedno album, které však nebylo tak úspěšné a skupina dál pokračovala bez Herbieho. Ten pokračoval ve své dráze jazzu kombinovaného s funkem s přesahy do elektroniky a všehomožného. Rok 1987, získal filmového Oscara, cenu César a nominaci na prestižní Zlatý Glóbus za soundtrack k filmu Kolem půlnoci režiséra Taverniera. V roce 2001 vyšlo album Future2Future, které ho opět spojilo s hudebníkem Billem Laswellem a se kterým také objel koncertní turné. V létě 2005 vyšlo album Possibilities, na němž ukazuje, že i spolupráci jazzové legendy s popovými a mainstreamovými ikonami současné hudby je možné udělat i s grácií. Na desce spolupracoval se Stingem, Christinou Aguilerou, Joss Stonem a dalšími. Jeho zatím poslední počin River: The Joni Letters v roce 2007, jenž vytvořil na počest dlouholeté přítelkyni a spolupracovnici Joni Mitchell.
Čtěte také: Nespoutaná pianistka Hiromi Uehara předvedla oslňující hudební výkon
Českou republiku navštívil zatím dvakrát, naposledy v rámci koncertů z cyklu Pražského jara a svoji třetí návštěvu, tentokrát v Brně, si jistojistě užije jak publikum, tak i účinkující. Pořadatelé slibují špičkové vybavení a skvělý zvuk, dramaturgie koncertu není ještě úplně vyřešena, ale i přesto se můžeme těšit na originální a neočekávaný soubor skladeb v podání čtyřiasedmdesátiletého černocha, který svými experimenty a odvahou kombinovat něco tak klasického jako jazz s elektronikou, skretchováním, funkem, v té době skoro nesmísitelnými styly, posunul revolučně vnímání a hranice samotného jazzu zase o kousek dál. Na jeho brněnský koncert je určitě dobré se těšit. Bude stát za to.
