17.07.2012 10:00

MoR 2012: Pátku vládl německý power metal

Jens Ludwig, Edguy Jens Ludwig, Edguy Katka Hajdinová, MusicWeb.cz

Ve Vizovicích se ve dnech 12. až 15. července konal desátý ročník festivalu Masters of Rock. Ve světle pátečního večera se zrcadlily německé power metalové formace Freedom Call, Unisonic a Edguy.

Otřesné počasí s sebou přineslo i ztráty v podobě nedorazivších kapel. Po nesourodém plácání pátého přes deváté v podobě moderátorky, kterou si, zcela právem, mnozí fanoušci již řadu let přejí pořadateli vyměnit, se dovídáme, že řečtí thrasheři Suicidal Angels nevystoupí. Naopak americká thrashovka Exodus i přes problémy s dopravou dorazila a včas svůj set odehrála.

Ve vytvořené mezeře tak zbylo více prostoru pro českou scénu. Domácí kapely Vitacit i Visací zámek sice hrály za velmi otravného deště, fanouškům ale bylo počasí zcela volné a těch pár kapek je od pobytu v kotli neodradilo.

Čtěte také: Reportáž ze čtvrteční části programu Masters of Rock

Vloni měla podobné problémy s dopravou symphonic metalová Sirenia. Kvůli tomu, že nedorazil bubeník, tehdy museli zrušit celý set. Proto okamžitě potvrdili účast na příštích Masters, aby mohli svým fanouškům vše náležitě vynahradit. Vynahradili. Precizní výkon uchvátil každého s jemnějším symfonickým vkusem.

Britská powermetalová smršť Neonfly sice vystupovala na malé scéně, nicméně umělci měli luxusní zvuk a početný dav. Úsměvy pořadatelů vyvolala jejich snaha „uspořádat si to po svém“, nicméně ve výsledku přešel přezíravý úsměv v úžas. Sami si připravili tiskovou konferenci a celý festivalový areál polepili svými propagačními materiály. Jak bylo vidět na účasti, fanoušci jsou doslova nažhavení na neotřelý powermetal v britském stylu.

Zpěvák Willy Norton jel, stejně jako zbytek formace, na sto deset procent. Nasazení odpovídalo pozdnímu večeru na hlavním pódiu Wackenu, ne odpolední druhé stagei na MoRu. Hoblovali od podlahy a sklízeli velmi příjemné reakce publika. Perličkou bylo, že po zbytek festivalu volně procházeli areálem a popíjeli s návštěvníky, a to až do nedělního dopoledne. Ukázkový příklad toho, jak lze z minima vytěžit maximum.

Power metal, kam se podíváš

Ještě, než Neonfly skončili svou show, na hlavní stage už se vyhoupla kapela, které nedávno dělali předkapelu. Freedom Call nastartovali vlnu německé dominance. Hopsavé melodie a sborové refrény, to je klasika, která neurazí.

Před americkým thrashem v podobě Exodus se raději ukrýváme zpět na malou stage, kde hrají čeští speed/power sypači Rimortis. Na Masters of Rock přijeli ze studia, nadýchat se trochy toho čerstvého vizovického vzduchu. Start jim však zkomplikovala exploze mixážního pultu.

 

 

Ani poté zvuk není ideální, kytara není slyšet a klávesy naopak až moc, diskuse se zvukařem ve stylu: „Mohl bys, prosímtě…?.No, radši asi nic…Jdeme hrát…“ je vševysvětlující. Kapela nechala mizerný zvuk plavat a soustředila se plně na hraní. Početný dav fanoušků jejich zápolení s festivalovými nešvary chápe a vehementně podporuje. Příště, až budou na velkém pódiu, se tato situace snad už nebude opakovat.

Podívejte se také na fotogalerii z pátečního dne MoR

Na Ronnie James Dio stage posléze nastoupil otazník pátečního večera. Formace Unisonic, stojící na spojení dvou helloweenských matadorů, Michaela Kiskeho a Kaie Hansena, před nedávnem vydala titulní debutové album. Protože nemohli celý set vystavět pouze na této jedné placce, prokládali jednotlivé písně vsuvkami v podobě klasik z minulých dob.

Věčně nabručený Kiske s věčně usměvavým Hansenem tvořili ideální pár a společně překročili hranici bezduchých vykrádaček, která se od nich dala předpokládat. Není to, pravda, tak úplně odlišné od toho, co doposud dělali každý zvlášť, dohromady jim to ale zní celkem originálně.

 

 

Hlavním tahákem byli němečtí Edguy. Tobiase Sammeta zcela evidentně ohromně štve, že se poslední album, Age of the Joker, neprodává tak, jak původně očekával. Ve svých obligátních proslovech se tak stylizoval do ještě jízlivějšího šaška, než je u něj obvyklé. Vždy nakonec ale stočil humor na sebe a kapelu, takže celkem zdařile dělal propagaci alba bez toho, aby někoho vyloženě urážel. Ostrá slova v žertovném podání nenechají tolik šrámů na duši.

Některé hlášky Tobiase Sammeta:

Jsme moc rádi, že jsme tady. A víte proč? Protože nám za to pořadatelé zaplatili spoustu peněz!

Tahle píseň je z našeho posledního alba… Hmm… Jak koukám, tak asi tři z vás zatleskali…

Nic neříkejte, nic nedělejte, jen poslouchejte, zaposlouchejte se do úžasné atmosféry našeho úžasného songu z našeho ještě úžasnějšího posledního alba.

Tahle píseň je tak trochu o mně… Superheroes.

Ale no tak, tohle že je Masters of Rock? Vždyť takhle na nás posledně ječeli i Belgičani. Rozumíte? Bel-gi-ča-ni!

Vsadím se, že tuhle skladbu osmdesát procent lidí tady nikdy neslyšelo, šestnáct procent si myslelo, že nestojí za nic, a zbylá čtyři procenta strnula v úžasu.

Show rozjeli, jako ostatně vždy, ve velkém stylu. Obvyklý playlist ale Edguy nabourali pár změnami. Objevily se skladby, které ještě nikdy v Čechách nezazněly, jako například Spooks in the Attic, naopak chyběly některé standardní pecky jako Fucking with Fire. Došlo i na cover, kapela spustila maidenovskou pecku The Trooper, kterou basák Eggi odehrál s kelímkem (plným piva) na hlavě.

Další zastávka na cestě po Vizovicích: Sobotní večer smetla invaze z Finska

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.