Intermezzo pořadatele: O neochotě lidí

V minulém intermezzu jsme si lehce nastínili, že uspořádat koncert oblíbeného interpreta není nejlevnější záležitost a v případě TOP českých hudebníků se jedná o statisíce korun. Dnes se podíváme, jak těžce se tyto peníze, obzvláště v dnešní době, shánějí a kde je zakopaný ten pomyslný pes.

Ilustrašní foto Ilustrašní foto Zdroj: maxtapety.pl

Ze všech stran jsme již pět let bombardováni slovem krize. Toto dnes již skoro magické zaklínadlo zapříčinilo globální strach pustit si trochu žilou a nejen firmy, ale i lidé obrátí každou korunu třikrát, než ji pustí z ruky. Tato skutečnost je však, přiznejme si to, založena spíše na strachu a již zakořeněném povědomí o krizi, než na skutečné bídě. Většina z nás nejenže není v horší finanční kondici, ale vládneme dokonce většími obnosy, než tomu bylo v letech 2008 a 2009, i pokud počítáme s inflací. Stejně tak větší či menší společnosti se rády zaklínají krizí, aby si měly jak obhájit neochotu přispět na věc veřejnou.

Kde nedá komunita, musí dát zákazník

Už víme, že objednat si pořádnou kapelu stojí statisíce. Kde je vzít a nekrást, jak se lidově říká? Víme, že máme tři základní zdroje, které jsme si také rozebrali v minulém článku. Podíváme-li se trochu zpět, připomeneme si lehce ty nejdůležitější a vztáhneme je, někdy i trochu řečnicky, k dnešnímu tématu.

Podstatnou část balíku, potřebnou pro pokrytí nákladů, tvoří vždy dotace z komunity. Komunitou myslíme město, kraj (v mizivém procentu případů i stát) a společnosti působící ve spádové oblasti. U měst a krajů je motivace jasná, měly by se snažit vracet svým občanům jejich ochotu v místě bydlet, a odvádět tak část svých příjmů/daní do městských a krajských pokladen. Pro město by měla být fungující kultura základem, stejně jako dostupnost rozmanitého sportovního vyžití. Jde tu o péči o občany a ochotu jim dopřát dostatek možností k relaxu a uvolnění civilizačního napětí. Neochota je zde sice limitována rozpočtem, na druhou stranu jsou však investice do kultury a sportu mnohdy diskutabilně nedostačující.

To neochota firem nejde omluvit ničím, snad opravdu jen tou krizí. Stát se snaží motivovat společnosti k podpoře a sponzoringu tím, že finanční prostředky takto vydané je možné odečíst si z daňového základu. Oněch ušetřených několik procent ale příliš motivující není. Mnohem více motivující by měla být, v ideálním případě, snaha poskytnout svým zaměstnancům nějaký zajímavý benefit (slevu na vstupenky, případně vstupné zdarma) jako poděkování za jejich práci, která firmě přináší profit. A samosebou zviditelnění jména společnosti v její spádové oblasti, neboť právě lidé z jejího okolí jí vytvářejí zisk. Bývá však časté, že ani firma s obraty v řádech milionů korun není ochotna přispět sebemenší částkou.

Za vším se skrývá neochota lidí vytvářet příležitosti. Ať už lidí v městských orgánech, nebo managementu společností. A neochota lidí - zákazníků, ve formě nevyužívání příležitostí již nabídnutých.

Čtěte také: Objednat si kapelu stojí statisíce

Prodej vstupenek, nebo-li: platí zákazník, návštěvník; je totiž po neochotě komunity jedinou možností, jak získat ten pomyslný balík k vytvoření příležitosti. Vztáhněme to opět do menšího města okresního formátu a řekněme si, proč nejsou lidé ochotni zaplatit doma za koncert stejnou částku, jako jsou ti samí lidé ochotni zaplatit za koncert třeba v Praze? Dodáte-li stejně kvalitní produkt zákazníkovi domů, bývá v obvyklých případech rád a je dokonce ochoten si za to připlatit. V hudbě a její produkci je to však trochu kočkopes. Buď si lidé neuvědomují, že zpěvákovi, zpěvačce, či kapele, bývá v drtivé většině jedno, kde hraje, a za vystoupení tedy požaduje stejnou částku (jinými slovy - nedělá charitu pro maloměsta), nebo rádi sednou na vlak a podstoupí martyrium s cestováním.

Ze zkušenosti vyplývá, že dopravit se na koncert do Prahy/Brna/Ostravy je nejen dražší (doprava, vyšší ceny jídla/pití) a delší (čas strávený na cestě), ale skýtá spousty omezení (závislost na dopravci, nutnost chytit poslední vlak atp.). Přesto je však stereotyp zažitý a zvyk je železná košile. Často je možné slyšet, že ve městě se lépe paří a je tam více lidí, s čímž se nedá než souhlasit, ale pokud lidé nepoznají, že není nutné za zábavou dojíždět do center velkých měst a že je možné si to užít bez omezení a s jistými výhodami, nic se nezmění.

Velký a precedentní význam hraje, poslední dobou značně se rozšiřující, grátis trend nabízený nadnárodními koncerny, ale o něm až příště...

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Zemřel rockový varhaník Marián Varga

    Ze Slovenska přišla smutná zpráva, že v nemocnici podlehl rakovině legendární rockový varhaník a skladatel Marián Varga. Stalo se tak půl roku poté, co oslavil sedmdesátiny. Zdravotní problémy trápily tohoto virtuósa dlouhá desetiletí, nezdravý způsob života ohrožoval jeho žaludek, on přesto dokázal být muzikantsky aktivní i v době, kdy mu plicní choroba už nedovolila ani promluvit. Jeho řečí tak doslova zůstala hudba.

  • Festival Hrady CZ se přesouvá na Moravu, rozezní Veveří, Hradec nad Moravicí a Bouzov


    Hudebně-kulturní festival Hrady CZ se po svém úspěšném turné po českých památkách představí jako Moravské hrady.CZ na Moravě 11. a 12. srpna na hradě Veveří, 18. a 19. srpna na Hradci nad Moravicí a 25. a 26. srpna na Bouzově. Ve dnech 1. a 2. září festival ještě čeká zastávka na českém Bezdězu a svoji pouť uzavře 9. září na hradě Červený Kameň nedaleko Bratislavy. Fanoušci budou moci na jednotlivých hradních zastávkách zhlédnout kromě jiných koncerty takových kapel a interpretů jako jsou například Tomáš Klus, Mig 21, Arakain & Lucie Bílá, Richard Müller, Horkýže Slíže, Mandrage, No Name či zpěvačka Anna K.

  • Již tuto sobotu Otvírák v Litovli

    Milovníci hudby a dobrého piva mohou o víkendu už potřinácté v historii navštívit festival Litovelský Otvírák.

  • Lucerna zažila indie apokalypsu v podání Interpol

    Vařící se velký sál Lucerny včera zažil první koncert k oslavám 15. výročí debutové desky Interpol, které se dnes řadí mezi jedno z nejlepších alb vydaných v roce 2002. Byly odehrány skladby, na které se v setlistech zapomínalo více než 7 let, a deska Turn on the Bright Lights byla odehrána od začátku do konce. Bylo na co vzpomínat.

Další podobné články

Další články z rubriky

Rockové legendy budoucnosti aneb Kdo přijde po dnešních velikánech?

Při psaní několika mých posledních článků mě přepadala myšlenka na...

Chystáte se na pařbu? Nalaďte se deseti nejlepšími songy o chlastu!

Mnoho z vás již nesčetněkrát někde popíjelo. A to při...

Musicweb: Ohlédnutí za hudebním rokem 2015

Poslední den roku 2015 se nabízí k bilancování letošní koncertní...

Finsko: Z Helsinek až na Severní pól po stopách metalové hudby

Proč zrovna z Helsinek? A proč na Severní pól? Myslím, že...

Slash Story - Snakepit, Revolver & Conspirators 2. část

V prvním díle Slash Story jsme zmapovali Slashovy počátky a...