Kapela Bluesberg působí na české hudební scéně od roku 2000 a za tu dobu vydala několik studiových desek, jmenujme například Meleme pantem nebo Bluesberg 2010. Kapela taktéž koncertuje po českých festivalech a klubech. Před třemi roky vyšla také kniha o kapele k desátému výročí její existence – Bluesberg – Deset let.
Pětičlenná kapela Bluesberg nahrála album Ještě jeden rum…, které na první pohled odkazuje k názvu svým obalem. Vyobrazení ještě zavřené ležící láhve, avšak z poloviny vypité, jaké jiné značky než Bluesberg, si vtipem získává potenciálního posluchače. Stejnojmenný název skladby s celou deskou otevírá album. Alkoholový motiv pokračuje i v daném textu jednoho z hlavních textařů alba – Miroslava Václavka. Zhmotňuje se i motiv samotného blues tradičně spojený s kocovinou a hladem. Autor variuje jinak typické bluesové téma s citem a slova k písni jednoduše sedí.
Nejen díky textu, ale i velmi výrazné melodii se jmenovaná skladba řadí mezi nejlepší kousky na albu. Kapela cíleně uvádí posluchače ke svému novému materiálu prostřednictvím opakující se smyčky v melodii, jasného bluesového rytmu a spojením s neotřelým chraplavým hlasem Michala Drlíka. Zpěv je jedním z nejvýraznějších prvků tvorby kapely, který ji odlišuje a dodává potřebný výraz.
Bluesová linka nastolená v písni Čím si mám udělat radost působí hned na první poslech jako chytlavá obměněná klasika. Text Rudy Berana pracuje s ustálenými slovními spojeními. Nikdy však nesklouzne ke klišé, modeluje typicky bluesový motiv osamocení bez ženy, problém se stupňuje, je zima a nikde poblíž není alkohol. Píseň je v nezpívaných částech proložená velmi krátkými saxofonovými částmi Michala Drlíka mladšího, což píseň příjemně osvěžuje.
Nelze o kapele Blueberg tvrdit, že je čistě bluesovou. I když se právě k danému žánru nejvíce přibližuje – výrazem, velkým nasazením kapely, zvučnými a výraznými melodiemi i tématy – využívá taktéž rockového nádechu. Rockový hlas zpěváka se projevuje v každé skladbě na albu, textům dodává další rozměr svým přednesem, což je například nápadné v písni Životní režim. Folkařská tradice se ve střední Evropě těší již dlouhé historii, a i z písničkářství a důrazu na texty čerpá malými autorskými zhudebněnými básněmi i kapela Bluesberg.
{youtube}XWtVCd7srbM{/youtube}
Hudba si pohrává s repeticí ve verších, opakuje celé verše a v každé skladbě dokazuje, že si s danými party dokáže kapela hravě poradit, aby nezněla stejně. Manželské blues nabádá k tanci svým úderným rytmem. Našlápnutou atmosféru utíná kytarovou předehrou Jaroslava Pospíšila pomalá a přemýšlivá S nebem to mám dobrý. Houpavý rytmus doplňuje text o nedostatku peněz a Bohu Jiřího Dědečka. Kytarové party uprostřed střídá znovu výrazný a nerušivý saxofon, jehož melodie se do hry příliš neopírá, ale přesto vyznívá nad plynoucí linkou. Následné prohození je znovu ve znamení teskné kytary. Ve zpívaných slokách saxofon přebírá roli echa a poté vede dialog s hlasem.
Píseň Návrat ke svým rohožím znovu zrychluje a dostává se ke gradaci v celku desky. Hlas se na konci střídá sám s instrumentální částí kapely a znovu zde hraje prim. Skladba Řekněte to mýmu psovi disponuje výrazným hudebním motivem, který zabíhá až do šedesátých let. Riff společně hrají saxofon i kytara doplněná o bicí Oty Berežného. Hravost rozvíjí písnička Zpátky to nepůjde, která se navrací k původně naznačenému motivu v různých obměnách a nadnese rock´n´rollový nádech. Celé album uzavírá skladba Neutrál, která opravdu neutrálně plyne mezi ostatními písněmi, ale nikterak přímo nevyniká.
Sice si posluchač při poslechu říká, že je to blues, hudba, kterou zná a v každém tónu je cítit odkaz k jejím kořenům, ale jedná se o nahrávku, která mile překvapí vlastním pojetím. Posluchač nemá pocit, že skladby „už někde někdy slyšel,“ naopak se zcela ponoří do českého blues, které se sympaticky navrací ke staršímu zvuku sedmdesátých let. Bluesberg sází na vlastní tvorbu, což je v dnešní době jedním z největších kladů. A když do hudby autoři vloží potenciál a nápad, na konci se objeví ucelené dílko, které (sice jen v našich končinách) vystupuje z řady a dává vědět o své originalitě. Na konec lze dodat, že album nemá jedno výrazně horší místo, možná je jen škoda, že má pouze deset skladeb. Takže, sečteno podtrženo: Bravo!