CD: Eric Stanglin s kapelou přinášejí syrové blues

S novou deskou přichází americký zpěvák a kytarista Eric Stanglin společně s českou kapelou The Juke Joint Heroes. Po dvou letech společného vystupování po pražských klubech s repertoárem klasických bluesmanů se hudebníci přihlásili o slovo s tvorbou vlastní. Jak oživí album Whistling Past the Graveyard českou klubovou scénu blues u nás?

Eric Stanglin and The Juke Joint Heroes - Whistling Past the Graveyard Eric Stanglin and The Juke Joint Heroes - Whistling Past the Graveyard přebal CD

Jednoduchý černě zbarvený obal, na kterém zjistíme pojmenování alba a kapely, navozuje a trochu doplňuje zmíněnou hřbitovní atmosféru v názvu alba. Po prvotním setkání s nahrávkou se již dostáváme k samotné hudbě. Album obsahuje devět originálních skladeb z pera Erica Stanglina a dvě cover verze. Ihned s poslechem první skladby Tornado Alley Blues kapela zabředne do čistě bluesového stylu a slyšíme zde jasné odkazy na nejstarší bluesové legendy. Elektrická kytara zde hraje prim v opakující se melodii, i když se zcela nedostává do jasného vedení nad zpěvákovým hlasem.

Lehce rozverně působí Get Your Hands Out of My Pockets s příjemným kytarovým osvěžením uprostřed. Zde se kytary ujímá hostující chicagský bluesman Rene Trossman. Jedním z kandidátů na nejlepší skladbu alba se stává Going to Huntsville. Jasný rytmus odkazující k bluesovým kořenům, hravá kytara střídá Ericův hlas vyprávějící příběh a v opakující se melodii zpočátku udává rytmiku, poté k sobě přibírá další kytaru a výraznější basovou linku Jana Císaře. Nakonec je celá píseň umocněna pomalým, ale za to úderným nástupem bicích v podání Jana Podzimka. Poté nabere rockové otáčky.

Albu jednoznačně vládnou kytary a zastřený zpěv

Drsný Ericův hlas po celou dobu slyšitelně nezjemňuje, drží se více v jemu vlastní nakřáplé poloze, díky které je ihned rozpoznatelný. Výraznou dominantu alba zastávají především kytary. Eric v průběhu skladeb vystřídá rytmickou sólovou elektrickou a slidovou kytaru. Spolu s použitím slidu posluchač objevuje vlivy chicagského či delta blues. Sólová kytarová místa patří na desce k nejlepším posluchačským požitkům, vyzdvihněme podání jednoho z lepších českých bluesových talentů mladší generace – Jiřího Maršíčka.

2012 11 1 Eric StanglinNa desce se objevují dvě cover verze, což pro bluesové nahrávky není žádnou novinkou. Již při prvním poslechu lze ze skladeb Death Letter od Sona House a Devil Got My Woman od Skipa Jamese cítit, že se kapela dlouhodobě věnuje bluesovým standardům a dokáže je hravě pojmout za své. Technicky propracované melodie lehce rozčísnou atmosféru hlavního skladatele alba a kapela se předvádí s lehkostí a jistotou. Výběr právě těchto dvou skladeb zapadá mezi ostatní, ale nikterak nevynikne. Vedle originálních počinů cover verze působí rutinně, i když jsou velmi zdatně zahrané, dostávají se vzhledem k ostatním skladbám alba k průměru.

Velmi povedeným kouskem je od celého alba lehce odlišná skladba s názvem 47 Years. Z každého slova textu přímo čiší zpěvákova osobní zkušenost s příběhem, přesně vystihuje emoce tak, aby se osobní skladba o továrně přiblížila také posluchači. Energickou kytaru podtrhují výrazné bicí a do rázné kompozice se vloží mírnější kytarové sólo odlehčující na okamžik atmosféru. Z rytmu je jednoduše slyšet těžká práce ve fabrice výstižně ztvárněná kapelou.

Na dvou nahrávkách Mistreater a Halo se objevuje za hammondovými varhanami také producent celého alba - český bluesman Jan Kořínek - který se na bluesové scéně ukazuje často se svými projekty. Celou desku zakončí více jak pětiminutová instrumentální skladba.

Když se posluchači do rukou dostane album Whistling Past the Graveyard, může v něm objevit mnoho zákoutí. Jeden poslech každopádně stačit nebude. I když se deska drží spíše v zajetých kolejích blues a nijak rezolutně se nesnaží tento žánr inovovat, právě z těchto aspektů po poslechu celého alba vychází, že pojetí blues Erica a jeho kapely je výraznou výšinou celé nahrávky. Texty se dostávají pro blues jak do klasických, tak i netradičních témat, hudba je s nimi sžita a dohromady fungují přirozeně. Eric v textech vychází z osobních prožitků, otvírá své starší vztahy i zabrousí do mladších let, odkrývá posluchačům část sebe. V našich bluesových vodách, ne-li i v jiných, stojí nahrávka rozhodně za pozornost.

Přehled

  • Interpret: Eric Stanglin and The Juke Joint Heroes
  • Název: Whistling Past the Graveyard
  • Formát: CD
  • Skladby: Tornado Alley Blues, Get Your Hands Out of My Pockets, No Good Doney, Going to Huntsville, Mistreater, What She Said, Death Letter, 47 Years, Halo, Honest Woman Blues, Devil Got My Woman
  • Čas: 43:21
  • Datum vydání: 27. říjen 2012
  • Vydavatel: Latinum Production
  • Hodnocení: 80%
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Jazz Dock Orchestra, Jazz Dock, 15. 1. 2018

    Velká událost se konala v Jazz Docku, kde byl představen vlastní bigband Jazz Dock Orchestra pod vedením Jana Jiruchy a Andyho Schofielda. Koncerty Jazz Dock Orchestra jsou pro rok 2018 naplánovány na každé třetí pondělí v měsíci.

  • Mistr klavíru Kenny Barron se chystá na sólový recitál

    Bezkonkurenční schopnost Kennyho Barrona okouzlit diváky svým elegantním hraním, citlivými melodiemi a nakažlivými rytmy je to, co inspirovalo The Los Angles Times, aby ho nazvaly jedním z nejlepších jazzových klavíristů na světě, a Jazz Weekly, aby o něm řekl, že je nejlyričtějším pianistou naší doby. 

  • Jedineční Gipsy Kings rozezní své kytary v Praze

    Kdo by neznal hity Djobi Djoba, Bamboleó nebo Volare. Tyhle písně posluchač velmi rád uslyší v rádiu i na tanečním parketu. Temperament, který z nich čiší je opravdu nezvladatelně rychlý a energický. Francouzská kapela Gipsy Kings se předvede živě i Praze, a to bude teprve show!

  • Joe Satriani je na What Happens Next technický a rockový

    Joe Satriani se hned z kraje roku přihlásil s novou deskou nazvanou What Happens Next. I tento název je dobrým důvodem k zamyšlení. Na této znovu zcela instrumentální desce se podíleli i velice zajímaví hudebníci známí z jiných žánrů. A jak zní výsledek?