CD: Hooverphonic with Orchestra: Starý duch v novém kabátě

Hledání kvalitního popu by se mohlo stát novodobější verzí přirovnání hledání jehly v kupce sena. Kapela Hooverphonic je ovšem jednou z těch světlejších výjimek, které by mělo stát za to sledovat.

Hooverphonic with Orchestra Hooverphonic with Orchestra Zdroj: přebal CD

Tato zajímavá kapela původem z Belgie působí na hudební scéně již od roku 1995. Ze svých trip hip hopových počátků se skupina posunula do pop rockových rovin, odkud oslovila většinu svého současného publika.

Základem úspěchu skupiny byly vždy pěvecky výrazná zpěvačka a špičkový zvuk kapely vycházející z pop elektro-rockových kořenů. Od svého vzniku mají Hooverphonic na svém štítě řadu alb, změn stylu a sestav. Tyto změny se dotkly i vokální složky kapely, když v roce 2008 vystřídala dlouholetou stálici Geike Arnaert na její pozici hlavní zpěvačky Noémie Wolfs.

 

 

Nové orchestrální album Hooverphonic je tak, dá se řici, drobným úkrokem stranou, snahou získání času na rozmyšlení, jakou cestou se má skupina dál ubírat. Přidání orchestru ke kapele není již zdaleka inovativní myšlenkou. Do podobných experimentů se již například v roce 1969 pouštěli Deep Purple, Beatles či z novějších pokusů lze zmínit Stinga a jeho projekt Symphonicities.

Hooverphonic tak vsadili na podobnou kartu. Nutno podotknout, že tomu nebylo poprvé, kdy ke své šestičlenné sestavě připojili orchestr. Nové album ovšem nepřináší nějaké výraznější překvapení, neboť se jedná převážně o překabátění starších hitů do orchestrální podoby. Bohužel Hooverphonic čím dál více zapadají do komerčně popového bahna, ze kterého je nezachrání zřejmě ani to množství hitů, kterými se proslavili.

Originálnost aranží vyráží dech z trochu jiných důvodů, než kapela původně zamýšlela

Kapitola sama pro sebe je orchestrální aranž skladeb. Bohužel zrovna nepříliš šťastně dopadl hit Mad about You, kde aranžér zřejmě noc před skládáním hodně poslouchal Labutí jezero, které mu evidentně při překomponovávání hooverphoňáckého hitu ulpělo v hlavě. U jiných skladeb, jako je například 2 Wicky, pro změnu vsadil na duch hitů z bondovek.

Nakolik bylo Stingovo Symphonicities kritizováno jako trapný pokus o řešení tvůrčí krize, je deska Hooverphonic podstatně horším pokusem. Tato analogie není jen tak bezpředmětná, neboť v tvůrčí krizi se nacházejí Hooverphonic evidentně víc.

 

 

Dalším problémem je zpěvačka Noémie Wolfs. Bude vždy srovnávána se svojí předchůdkyní a v nových orchestrálních skladbách bohužel nedosahuje plně jejího charisma, zaujetí a hloubky, ačkoli je její hlas úžasný. Toto jen víc přispívá k zoufalému dojmu tohoto megalomanského díla.

Zkrátka a dobře nové album postrádá lepší vysvětlení důvodu vydání. Nevyrovnaný výběr skladeb, kde od super kvalitních (Anger Never Dies, George´s Café) nalezneme i poměrně hodně tupé slaďárny typu Unifinished Sympathy (původně od Massive Attack), což způsobuje značnou nevyrovnanost desky. Celek se pak stává tedy jakýmsi Best of albem, které ovšem nemá mnoho co říct, neboť starší skladby existují v lepších verzích, než jsou na této desce. Uvidíme, s čím přijdou Hooverphonic příště. Tato kapela umí pořád překvapit a rozhodně by si ještě nezasloužila jít na hudební hřbitov.

Hooverphonic with Orchestra

Happiness, One Two Three, The Night Before, Heartbroken, The Last Thing I Need Is You, 2 Wicky, Anger Never Dies, Unfinished Sympathy, Expedition Impossible, George's Cafe, Jackie Cane, Mad about You, Sometimes, Vinegar & Salt, Eden, Renaissance Affair, Danger Zone

60:12

2012

Hodnocení: 60%

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá

Další podobné články