CD: Neonfly dodávají s Outshine the Sun energii rovnou sluneční erupcí

Britská formace Neonfly se během svého krátkého působení stihla již třikrát podívat do Čech. V roce 2011 vystoupili na Basinfirefestu, letos na Masters of Rock a Rockování. Podívejme se nyní na jejich album Outshine the Sun.

Outshine the Sun od Noenfly Outshine the Sun od Noenfly Zdroj: přebal CD

Je těžké hodnotit album poté, co posluchač viděl provedení skladeb naživo. Perfektní provedení může zvednout i průměrnou desku a naopak mizerný přednes potopit geniální album. V případě Neonfly se však nedopustíme tak fatálního zkreslení, neboť deska vyzařuje téměř stejné množství energie jako živé vystoupení. 

Začínáme ultrarychlým zdvihákem Broken Wings. Riffy a aranže lehce evokují ranou Sonatu Arcticu, občas uslyšíme i motivy z osmdesátkového heavymetalu stylu Iron Maiden nebo Dio. Po prvních pár sekundách jasný speedmetalový běh s mimořádným důrazem na vokální linky ale dokáže spoustou věcí překvapit.

Čtěte také: Neonfly na MoR: Pátku vládl německý power metal

Jednotvárnost speedu narušují Neonfly promyšlenými breaky. Na albu si dostatečně vyhráli s tempem a rytmem, jednoznačně nejsou otroky 220bpm, přestože si rádi „zabuší“. Další charakteristikou jsou zdvojené kytarové party a šílená bubenická smršť.

Pro druhý song metronom trochu stáhneme, abychom vše nepřepálili hned na začátku. V The Enemy zpěvák Willy Norton poměrně brzy utne kytarové intro a začne bláznit. Celkově takoví Dragonforce s pevnějšími spodky. Ve skladbě nacházíme smyčce a cemballo, jednotlivé motivy jsou sice provázané, ale skáčeme z jednoho na druhý jak Mario po dlaždicích. Kompozice ve stylu dětského kočárku puštěného ze svahu je sice trošku nepřehledná, ale nenudí.

Ship with No Sails

Tato po textové stránce hodně zamyšlená věc po kytarovém úvodu lehce zvolňuje, ale pouze na okamžik. Na scéně se objevují nové prvky. Pomineme-li akustickou kytaru, atmosféru pomáhají dokreslit flétny, a dokonce i zvonkohra. Na závěr se utápíme ve zvuku oceánu, slyšíme rachtání motorky a vše v posledních několika sekundách ukončujeme výstřelem z pistole. Outshine the Sun však rozhodně nekončí.

Asi nejvýraznější skladbou alba je A Gift to Remember. Osmdesátkově znějící kousek jen podtrhuje, co bylo patrné od začátku: Willy nabízí neoposlouchaný hlas, který čerpá z hardrockového odkazu. Ze své podstaty jemnější a uhlazenější, avšak neméně naléhavý a procítěný jako u klasických rockových legend. Vyznění skladby z ní dělá ideální singl, který osloví velké masy. S přihlédnutím k vícehlasému refrénu je více než pravděpodobné, že bude z A Gift to Remember senzační koncertní vyřvávačka.

 

 

The Revenant začíná kytarovým riffem zpola se topícím v ambientních syntezátorech. Ostře řezaná baskytara a jasná orientace na zpěv posouvá výraz kapely více k měkčí hudbě. V jednu chvíli dokonce hrají bicí nefalšovaný disco blast beat, jen přidat více kompresoru na snare. Do toho Willy chvílemi zajde hlasem až někam k Bon Jovimu. Jeho univerzálnost je vskutku obdivuhodná.

Klasická kytara nás na začátku The Ornament již nezmate. Tentokráte vybuchne do víření syntezátorů. Kytarové sirény varují, že přijde mocný riff – a ne jeden. Nejeden absolvent konzervatoře závistivě zatne pěsti, když palebné dvojče Thunder/Harrington rozjede sólová jatka. Představení jak ze Satrianiho sólové desky. První fajfku pořádného metalového alba si můžeme odškrtnout – instrumentálku bychom měli.

Přečtěte si také rozhovor s Noenfly z tiskové konference na MoR

Orchestrální začátek písně Reality Shift exploduje do houslově znějící kytary, která se začne kroutit kdesi ve výškách. Opět typické speedové bušení. Výborně vymyšlené kytarové dialogy, které ve stereu znějí opravdu impozantně. Posléze nastupuje extrémní zpomalení a melancholická část, která ukazuje, že Neonfly nemusejí hrát vše v tempu 220. To nic nemění na tom, že většinu času chtějí.

Důkazem je další kousek v pořadí, Spitting Blood. Zběsilá tříminutovka, tato dvě slova říkají vše. Kdyby se měl vybrat z alba jeden song, který kapelu nejvíce charakterizuje, je to právě tento. Orchestrální prvky, neskutečná energie a nasazení. Kompoziční skoky, atmosférické části ostře kontrastují se zběsilými kytarami, ovšem ani ty se nemohou měřit s šíleným hlasivkovým čardášem.

Morning star

Tato skladba je v lecčems experimentální. Arabská melodie v intru se do skladby nenásilně vrací v pozdější části. Pokus o growl je celkem úsměvný, fanoušci extrémních stylů se nemusí bát, že by jim Neonfly fušovali do řemesla, šlo jen o zábavné doplnění palety výrazových prostředků. Jedná se o příjemné zpestření Willyho jinak krystalicky čistých výšek, u kterých je občas problém poznat, jakého je Willy vlastně pohlaví.

Žádné správné metalové album by nemělo být bez balady. Na Outshine the Sun tuto povinnou figuru supluje kousek nazvaný The Messenger. Procítěná vokální linka si užívá polovičního tempa – jak jinak než na chvíli. Ve třetí minutě se navracíme do zběsilých riffů a spletitých sól, abychom v závěrečné rekapitulaci podtrhli to, že jsme zpočátku zařadili pomalejší převod.

Celou placku uzavíráme jedenáctým songem I Think I Saw a UFO. Přímočará, živá a řádně ulítlá skladba. Osmdesátková kompozice s ječivými unisonovými refrény, těžko říci, co na tuto skladbu říkají UFO. Po doznění posledního tónu však nezbyde nic než hysterický smích.

 

 

Outshine the Sun je nesmírně energické a živé album, které signalizuje, že kapely, co jedou na plný plyn, ještě zdaleka nevymřely. Neonfly si hned prvním albem definovali jasný a velmi kompaktní výraz. I když ve svých písních poměrně hodně experimentují, všechny skladby zní vyrovnaně a provázaně. Willyho charakteristický hlas spolu s naprosto nenucenými shreddy obou kytaristů, nad kterými zůstává rozum stát, je jasným poznávacím znakem. Uvidíme, jak si Neonfly povedou, až je veřejnost přestane brát jako žhavou novinku.

Neonfly - Outshine the Sun

Broken Wings, The Enemy, Ship with No Sails, A Gift to Remember, The Revenant, The Ornament, Reality Shift, Spitting Blood, Morning Star, The Messenger, I Think I Saw a UFO

49:44

Hodnocení: 90 %

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Masters of Rock, Vizovice, 13. 7. 2019

    Třetí den letošního ročníku Masters of Rock dominovaly kapely Within Temptation a sólový projekt zpevačky Tarji Turunen. Zpěvačky Sharon den Adel a Tarja Turunen tak zazpívaly i duet Paradise. Dále vystoupila neměcká heavymetalová kapela Rage doprovázena Zlínskou Filharmonií, norové Satyricon či kapela Brainstorm. Z třetího dne festivalu vám přinášíme fotoreportáž.

  • První den Masters of Rock nabídl velké metalové návraty i rockové veterány

    Do Vizovic se po roce opět sjely tisíce fanoušků metalové muziky ze všech koutů Evropy, kteří si nechtěli nechat ujít další ročník Masters of Rock. Počasí bylo letos milosrdné a kromě jedné jedné krátké nedělní průtrže mračen, nebombardovalo návštěvníky ani přívaly deště, ani nemilosrdnými slunečními paprsky. Většinou bylo pod mrakem s občasnou sprškou. Na seznamu kapel byla znovu spousta navrátilců, ale jako vždy se tu dalo najít pár nových jmen. A některá z nich mě obzvláště zajímala.

  • Foto: Masters of Rock, Vizovice, 12. 7. 2019

    Druhý den Masters of Rock přinesl první déšť, ale i různorodý hudební program, jednou z prvních kapel byli například hrdinové Twilight Force nebo také Battle Beast včele se zpěvačkou Noorou Louhimo, Amaranthe s novým albem Helix, hlavními kapelami dne byli Dimmu Borgir a Avantasia Tobiase Sammeta.

  • Foto: Masters of Rock, Vizovice, 11. 7. 2019

    Minulý týden ve čtvrtek začal letošní ročník mezinárodního metalového- rockového festivalu Masters of Rock, který jako každý rok zaplnil městečko Vizovice a areál Likérky Jelínek. První den festivalu vystoupili mimo jiné Uriah Heep, Gamma Ray, švédští Eluveitie s novou deskou nebo se také na Ronnie Dio stage po sedmi letech vrátila švédská gothic- industrial metalová kapela Deathstars. Z prvního festivalového dne vám přinášíme fotoreportáž.