Elephant9 píší na novém albu alternativní historii rocku

V posledních letech se čím dál častěji zjevují desky, které by v šedesátých a sedmdesátých letech mohly být revolučními, ale co nabízejí dnes? Odpověď nalezneme na jednom z takových alb, které vydala rocková skupina Elephant9.

Elephant9 Elephant9 Zdroj: Přebal CD

Skupinu Elephant9 tvoří norské trio hudebníků pocházející z Osla. Jak již bylo řečeno, album Atlantis, jak se jejich zatím poslední výtvor jmenuje, nabízí písně zahrané na nástroje, jaké měla k dispozici i generace hudebníků v 60. a 70. letech, přesto však zde nalezneme řadu rozdílů, které toto trio od jejich praotců odlišuje.

Čtěte také: Medeski, Martin & Wood předvedli v Meetfactory živelnou zvukovou smršť

Prvním z nich je samozřejmě fakt, že skupina vznikla v roce 2006, kdy ještě bez názvu vystupovala jen pod svými jmény. Trio funguje od té doby ve stále stejné formaci, po roce vystupování se však přejmenovalo na Elephant9. Sestavu tvoří klávesista Ståle Storløkken (varhany Hammond, fender piano a minimoog), baskytarista Nikolai Eilertsen a bubeník Torstein Lofthus.

Elephant9 se pohybují na hranici jazzu a rocku, nebrání se experimentování

Album Atlantis je v pořadí již čtvrtou deskou, od ostatních se ovšem odlišuje tím, že na něm hostuje kytarista Reine Fiske (elektrická a akustická kytara). Nyní již tedy k tomu, co na desce posluchač nalezne.

Prvně je nutno dodat, že příznivec líbivých melodií bude možná zklamán. Elephant9 nabízejí na své desce možné zvukové cesty, které ve zlatých rockových časech nebyly využity. Jedná se tak spíše o písně nahozené na různé zajímavé groovy, které ovšem při následném jamování dokořeňují různé hudební postupy, jež byly rozvinuty v současnosti. Výrazy nástrojů jsou ovšem čistě v retro pohledu.

Když se člověk přenese přes to, že deska tedy opravdu byla vydána v loňském roce, může se začít zabývat oněmi nuancemi, které jsou na ní právě tolik zajímavé. Kromě samozřejmě vynikajících muzikantských výkonů, které posouvají desku někam ke kapelám typu Yes nebo Gentle Giant, nalezneme zde příklon ke klasické jazz fusion, punku i současnému pojetí groového jamování, které je zase blíže například ke skupině Medeski, Martin & Wood.

 

 

Oproti nim ale mají podstatně blíže k rockovým postupům, což Norové dokazují již například na první skladbě pojmenované Black Hole. Od hutných rockových groovů se kapela plynně přesouvá i k psychedelickému free rocku, jenž navazuje částečně i na jazzrockový Lifetime Tonyho Williamse, který na těchto tvrdě a hlučně znějících postupech stavěl již v roce 1969.

Přesto však kapela nesklouzává do prachobyčejného navazování na staré velikány. Naopak ukazuje současné možnosti, jak se vyjádřit těmi samými fusionovými prostředky jako zmínění předchůdci úplně jiným způsobem. Což se Elephant9 daří se suverénní jistotou. Navíc se jí podařilo vyhnout se časté chybě podobných kapel, které v těchto experimentech dost často zabřednou tak, že se jejich skladby slejou do jedné nezajímavé kaše.

Elephant9 v tomto nejsou nikterak monotónní, vědí přesně, kdy mají obrátit kormidlo tak, aby nenudili. Představují tak svěží vítr do plachet na této scéně, která se v posledních letech potýkala spíše s tvůrčím bezvětřím. Je tedy nutno ocenit, že tato groovová scéna, experimentující se všemi dostupnými žánry, současnými i minulými, má co nabídnout i současnému mladému posluchači, který 60. a 70. léta nezažil a který navíc chce slyšet moderní pojetí nejen rockové hudby.

Přehled

  • Interpret: Elephant9
  • Název: Atlantis
  • Formát: CD
  • Skladby: Black Hole, The Fiedler, Atlantis, A Foot in Both, Psychedelic Backfire, A Place in Neither, Freedom´s Children
  • Čas: 60:40
  • Datum vydání: květen 2012
  • Vydavatel: Rune Grammofon
  • Hodnocení: 90%
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Jazz Dock Orchestra, Jazz Dock, 15. 1. 2018

    Velká událost se konala v Jazz Docku, kde byl představen vlastní bigband Jazz Dock Orchestra pod vedením Jana Jiruchy a Andyho Schofielda. Koncerty Jazz Dock Orchestra jsou pro rok 2018 naplánovány na každé třetí pondělí v měsíci.

  • Mistr klavíru Kenny Barron se chystá na sólový recitál

    Bezkonkurenční schopnost Kennyho Barrona okouzlit diváky svým elegantním hraním, citlivými melodiemi a nakažlivými rytmy je to, co inspirovalo The Los Angles Times, aby ho nazvaly jedním z nejlepších jazzových klavíristů na světě, a Jazz Weekly, aby o něm řekl, že je nejlyričtějším pianistou naší doby. 

  • Jedineční Gipsy Kings rozezní své kytary v Praze

    Kdo by neznal hity Djobi Djoba, Bamboleó nebo Volare. Tyhle písně posluchač velmi rád uslyší v rádiu i na tanečním parketu. Temperament, který z nich čiší je opravdu nezvladatelně rychlý a energický. Francouzská kapela Gipsy Kings se předvede živě i Praze, a to bude teprve show!

  • Joe Satriani je na What Happens Next technický a rockový

    Joe Satriani se hned z kraje roku přihlásil s novou deskou nazvanou What Happens Next. I tento název je dobrým důvodem k zamyšlení. Na této znovu zcela instrumentální desce se podíleli i velice zajímaví hudebníci známí z jiných žánrů. A jak zní výsledek?