Kenny Wayne Shepherd skládat umí

Americký kytarista, skladatel a nyní i zpěvák Kenny Wayne Shepherd se přihlásil s novým albem nazvaným Lay It On Down, které v jedenácti nahrávkách slibuje bluesrockové vypalovačky i pohodové polohy.

Kenny Wayne Shepherd - Lay It On Down Kenny Wayne Shepherd - Lay It On Down Zdroj: přebal CD

Čtyřicetiletý kytarista Kenny Wayne Shepherd již na hudební scéně působí dvacet let a má na svém kontě osm studiových nahrávek. Po třech letech od posledního alba Goin' Home přichází s novým. Představitel mladší generace kytaristů, kteří svou inspiraci čerpají z blues, navazuje na svá předešlá alba. „Skladby na tohle album jsem začal psát asi před dvěma roky. Soustředil jsem se na skvělé příběhy, které chci sdělit," říká Kenny k novému albu.

Lay It On Down má mnoho poloh, začíná rockově znějící Baby Got Gone, nadupanější zvuk, více Kennyho zpěvu a pohodová nálada. V podobném duchu se nesou i další dvě skladby. Jsou stravitelné a zapamatovatelné hned na první poslech. Kenny udává jasné hranice, které rozdělují prostor pro zpěv (jak pro něho samotného, tak i pro jeho zpěváka Noaha Hunta) a kytarové party. Střídání využívá takřka ve všech postupech, písním tento přístup sedí stejně jako ozvláštnění v podobě dvojhlasu v refrénech Noaha a Kennyho. Dříve se Kenny zdráhal pěvecky přispět, ale tato poloha mu vedle kytary dává větší prostor pro sebevyjádření a s Noahovým rockovým, zvučnějším a výrazným hlasem k zapamatování se krásně doplňují s Kennyho jemnějším a citlivějším. Kenny si je ve zpěvu jistější a je taktéž zdatnější oproti pěveckým začátkům.

 

 

Titulní skladba – stejnojmenná s celým albem Lay It On Down – je na albu v konkurenci ostatních asi nejméně výrazná pohodová poklidná ukolébavka čerpající lehce z country. Na albu se objevuje hned dvakrát – i jako poslední v akustické verzi. Nicméně rozdíl není zrovna moc slyšitelný, jelikož původní verze je skoro akustická také, kromě zvučnější kytary, ale vícehlas i hlasové polohy jsou velmi podobné.

Čtveřice skladeb Hard Lesson Learned, Down for Love, How Long Can I Go a Louisiana Rain nemá skoro nic společného. Každá je úplně jinak skladatelsky pojatá, první spíše soulová i lehce countryová, druhá využívá převážně blues, třetí rokenrolovou agresivnost a náladu a poslední jmenovaná minimalistickou podobu balady. Nicméně přesně tyto skladby svědčí o rozmanitosti Kennyho tvorby a prokazatelně o skladatelském umu. Nejvýraznější skladby potěší svou přímočarostí, ale i propracovaným kytarovým partem. Tím, že Kenny ví, co mu jde nejlépe a drží se svého řemesla od dob Blue On Black, vychází mu to i po dvaceti letech. Nebojí se přitvrdit, zjemnit, a hlavně neznít stejně. To jeho novému albu jenom přidává body.

 

 

Neubráním se ale srovnání. Kenny Wayne je skvělý kytarista stejně jako Joe Bonamassa nebo Jonny Lang. V tomto umění stojí všichni tři věkově si velmi blízcí kytaristé bluesrocku na podobné úrovni. Skladatelsky jsou tito tři hudebníci poněkud rozdílnější. Bonamassa je nejvěrnější bluesové tradici, Kenny Wayne a Jonny jsou si v mnoha ohledech podobnější (a to nejen tím, že oba stihli do čtyřiceti let vychovávat pět dětí). Sázejí na líbivější stránku skladeb, využívají i jiné žánry k ozvláštnění a řekněme, že nejsou tolik složití. Nevydávají ani tak často nová alba, což je poznávacím znakem právě u Bonamassy. Nicméně Jonny se oproti Kennymu vzdaluje blues i rocku zcela k mainstreamu a kytaru například na posledním albu Signs zcela upozaďuje. V tomto směru je Kenny nápaditější a slyšitelně lepší skladatel, jeho styl je svěží, technický a přirozený. V tomto zápasu vítězí Kenny i Joe, každý po své ose.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Album Lay It On Down zní promyšleně a nenajdeme zde dvě skladby, které by si byly jen maličko podobné. Žádná z nich ale nezapadá v průměrnosti, i když pár kousků se na albu tyčí mezi ostatními, ale ani jedna není vysloveným odklonem a všechny sedí do konceptu. Deska sází na méně skladeb, ale kvalitních a pestrých. Rozhodně nezapadne mezi ostatním Kennyho materiálem a živě, myslím, vyzní ještě výrazněji než na desce. Bravo Kenny!

Přehled

  • Interpret: Kenny Wayne Shepherd
  • Název: Lay It On Down
  • Formát: CD
  • Skladby: Baby Got Gone, Diamonds & Gold, Nothing But The Night, Lay it on down, She's $$$, Hard Lesson Learned, Down For Love, How Low Can You Go, Louisiana Rain, Ride Of Your Life + bonus Lay it on down (acoustic)
  • Datum vydání: 4. 8. 2017
  • Vydavatel: Provogue Records
  • Hodnocení: 85 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Colours of Ostrava 2018: Vzdorovitá Aurora i rozpačitý Pharrell Williams

    Festivalová sezona je v plném proudu a jeden z největších českých festivalů se právě koná a láká na mnoho zajímavých českých a především zahraničních hvězd. Jaké byly první dva dny letošních Colours of Ostrava? Rozhodně bez velkých front a tropických teplot. Úvodní den naopak přivítal návštěvníky svěží déšť, který byl a je patrně i jednou z příčin, proč není letošní festival vyprodaný.

  • Jan Hammer na nové desce navazuje na své elektronické období

    Uplynulo takřka čtvrtstoletí od doby, kdy Jan Hammer vydal poslední sólovou desku Drive. Od té doby sice vyšlo několik záznamů starších koncertů, ale až na jednotlivé písně, které složil pro film či své hudební kolegy zůstával ve své produkci v ústraní. Letos v lednu magazínu musicweb prozradil, že chystá vydání nového alba a právě 20. července 2018 budou mít jeho fanoušci opět možnost se zaposlouchat do hudby možná nejúspěšnějšího českého skladatele na zahraniční scéně, neboť vychází jeho nová deska nazvaná Seasons Pt. 1.

  • Foto: Knower, Jazz Dock, Praha, 17. 7. 2018

    V rámci série koncertů Jazz čtyř kontinentů vystoupila v klubu Jazz Dock americká skupina Knower, která ve své tvorbě experimentuje s fúzí jazzu, soulu, popu ale i taneční hudby. Z koncertu vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Chick Corea, Obecní dům, Praha, 11. 07. 2018

    V rámci festivalu Prague Proms vystoupil v pražském Obecním domě legendární americký jazzový klavírista Chick Corea s neméně zajímavou rytmikou - Dave Weck a John Patitucci za doprovodu Českého národní symfonického orchestru. Z počátku koncertu, kde vystupovalo jen samotné trio vám přinášíme fotoreport.

Další podobné články