Angélique Kidjo roztančila Smetanovu síň

Angélique Kidjo, čerstvě šestapadesátiletá africká první diva roztančila 13. července Obecní dům v Praze v rámci prestižního festivalu Prague Proms. Sál s posluchači se ocitl v objetí jejího velkého srdce a upřímná radost ze života nakazila nejednoho pána v kravatě.

Angélique Kidjo, Smetanova síň - Obecní dům Angélique Kidjo, Smetanova síň - Obecní dům Foto: David Webr/musicweb.cz

Energická zpěvačka z malé africké země Benin, kovaná zejména ve stylu západo-africké tradice propojuje své výchozí zaměření s afrofbeatem, afropopem, latininsko-americkým stylem, jazzem či funkem. Ve svém mládí byla velmi ovlivněna muzikantskými ikonami jako jsou například: Fela Kuti, Miriam Makeba, Hugh Masekela, James Brown, Manu Dibango, Otis Redding, Jimi Hendrix, Stevie Wonder, Osibisa a Santana. Její talent se projevil velmi brzy, začala vystupovat už v šesti letech v divadle po boku své maminky a od té doby se již nezastavila. Angélique Kidjo nelenila, prošla si všemi možnými přivýdělky, jen aby mohla studovala na prestižní, jazzové CIM v Paříži, kde se také osudově seznámila s Jeanem Hebrail, se kterým zkomponovala většinu své muziky. Je držitelkou Grammy, humanitární aktivistkou a zakladatelkou The Batonga Foundation, která podporuje vzdělání mladých afrických dívek. Ve vystupování Angélique Kidjo nás oslovuje síla ženy, která si je jistá svým místem ve světě a svým posláním. Při koncertu na sebe nestrhávala pozornost prvoplánově, ale promlouvala do duší posluchačů s jistotou politického vůdce. Chce šířit dál naději na mírovou civilizaci, toleranci, zodpovědný život na Zemi a především jí leží na srdci harmonické vztahy, které by předcházely válkám a všemožným mezilidským třenicím.transparenttransparent 1

Samotný koncert působil - přes svou nepopiratelnou kvalitu - jako podklad pro cíle, za kterými Angélique stojí. Skladby byly proloženy věcnými a jasnými sděleními podporující mír, důstojnost ženy, lásku mezi lidmi a úryvky pohnutek, pod kterými byly konkrétní texty psány. A to bez sentimentu, s radostí, silou a přímostí. Kompozice skladeb vycházely především ze zpracovaných afrických lidových či autorských písní. Posluchačům mohla ukápnout slzička u tklivých, vláčných melodií, aby byl zase prostor naplněn rozpustilou radostí ze života, často se objevovaly skladby s výrazně latinsko-americkou rytmizací podporovanou zařezávající akustickou kytarou, jiné kompozice uchvacovaly propracovanými jazzovými aranžemi se vkusnými sóly hráčů z řad Českého národní symfonického orchestru.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Největší překvapení přišlo na samotný konec koncertu, kdy Angélique tančila uličkou a vlastnoručně přiměla náhodné oběti tančit s ní, až se zvedl ze židlí celý sál a jednohlasně zpíval pod jejím vedením refrén písně jejího snad nejznámějšího hitu Mama Afrika. Následovala gradace na druhou, kdy se do celé akce vložil dirigent Gast Waltzing a přiměl publikum zpívat Happy Birthday pro Angélique k jejím blížícím se narozeninám. Dojemněji to skončit skutečně nemohlo. Samozřejmě byly vytleskány další dva přídavky, postava drobné Angélique se málem ztratila pod záplavou obrovských květin a zúčastnění si mohli na chvíli uchovat pocit netypického veselí, které při koncertě jakoby spontánně zavládlo.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.