Antonio Sanchez – Frustrovaný rocker? Doporučený

Žijící jazzová legenda - Antonio Sanchez - předvedl 4. prosince v Jazz Docku hudebně komplexní vystoupení. Poslední Antoniův počin Migration je skutečně zkomponován jako svita, skladby na sebe nádherně navazují a prolínají se v moderně jazzovém žánru.

Antonio Sanchez v klubu Jazz Dock 4. prosince 2015 Antonio Sanchez v klubu Jazz Dock 4. prosince 2015 Foto: Kateřina Trnková/musicweb.cz

Nebojím se prohlásit, že tvorba Antonia Sancheze stojí na vrcholu soudobé hudby, kde se stírají rozdíly mezi klasickou vážnou muzikou a jazzem, jak v složitých harmoniích, tak kompoziční propracovaností a technicky mistrovskou reprodukcí zároveň. Antonio Sanchez sám v jednom z rozhovorů akcentoval, že pokud chce člověk skutečně porozumět, proč se určité styly hrají tak, a jiné onak, je potřeba jít ke kořenům. Stylovost hraní není jen o feelingu, ale také o znalosti historie a technické schopnosti to provést. A u poctivých umělců lze pozorovat, jako by do sebe vstřebali vše, co bylo a pozvednou laťku vlastní rukou zase o kousek výš. Jsou pořád otevření novým podnětům, kterými kultura pulzuje a zařadí je pak do svého díla, jenž pevně stojí za základech virtuózní technické vybavenosti, dlouholeté zkušenosti, vědění a vlastní kreativity.

Na vystupování Antonia Sancheze jsem si jako první uvědomila opravdu neuvěřitelnou složitost polyrytmů, metrických hrátek, zvukových variací - a zároveň, přestože nedokážu v ten moment analyticky rozebrat, co se zrovna událo, jeho hraní je velmi čitelné, vstřebatelné a artikulované. V sólech často opakuje motiv, se kterým si zrovna pohrává, aby se ujistil, že jsou posluchači skutečně s ním, a místo autistické exhibice rozvíjí spontánní ideu do smysluplného příběhu, ve kterém se člověk neztratí po prvních třech úderech, (jak se mi při poslechu jazzových sól často stává), ale naopak si může vychutnat přirozený vývoj příběhu, který zrovna Antonio vypráví.

Jak už jsem zmiňovala na začátku, celý koncert vyzněl žánrově pestře, bylo jasně znát, že Antonio Sanchez vyrůstal na rock´n´rollu. Doteď prý vozí mamince klasická rocková alba jako dárky ze svých cest. Sám sebe v rámci jednoho hudebního pořadu s úsměvem nazval jako „frustrovaného rockera, kterej zabředl do jazzu, aby se mohl víc projevit". Proto taky dokáže hrát velmi úderně, razantně a minimalisticky, což vytváří příjemný kontrast zvláště k rychlým a složitějším swingově laděným částem. Myslím si, že právě umění používat kontrast vystihuje Antoniův styl nejlépe. Díky chytrým změnám ať dynamickým, tempovým či zvukovým drží Antoniova hra posluchače naprosto pevně v náručí. V momentě, kdy hrozí, že pozornost začne unikat, nastane obrat úplně jinam, člověk jen trošku zadrží dech a podiven, kde se právě ocitl, nastraží uši a vychutnává se zaujetím dál.

 

 

Zajímavým zpestření celého programu byla improvizovaná dua, která si Sanchez střihnul s každým muzikantem minimálně jednou. A opět, tyto části vyzněly velmi muzikálně a kultivovaně, jako skutečný dialog, smysluplná konverzace bez tendence se pouze předvést, nebo hůř – položit spoluhráče „battlově" lopatky. Kapela byla dokonale sehraná, všechny přesné a složité přiznávky vyzněly naprosto lehce a přirozeně.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

I kdybych popsala milion stran, není možné předat slovy jemné i burácivé, nevšední i patetické, barevné i hluboké emoce, které z pódia celý večer lítaly. A pokud čekáte, že po zbožšťující ódě přijdou také nějaká negativa, musím Vás zklamat a odporoučet k dílu Antonia Sancheze, který se pro mě stal po tomto večeru čestným právoplatným rytířem současné jazzové scény.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Díky Buddy Guyovi blues stále žije

    Dnes již můžeme říci: legendární zpěvák a kytarista Buddy Guy přináší novou, již v pořadí osmnáctou studiovou desku nazvanou The Blues Is Alive and Well. Se skladbami nešetřil a nadělil jich bluesovým fanouškům hned patnáct a jako bonus si k nahrávání přizval známé hudební osobnosti, Micka Jaggera, Keitha Richardse i Jeffa Becka. Co tento starší tandem vlastně předvedl?

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Začíná 14. ročník festivalu Prague Proms

    V úterý 19. června zahájí slavnostní mše Messa di Gloria 14. ročník mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms. V jeho rámci vystoupí oscarový skladatel Ennio Morricone, pianista Chick Corea nebo zpěváci Kurt Elling a Monica Mancini. Přehlídku klasické, jazzové a filmové hudby uzavře 19. července tradiční Hollywoodská noc.