Basový titán Wooten posluchačsky odzbrojil vyprodanou Akropoli Doporučený

V pátek 2. května se v pražském Paláci Akropolis uskutečnil předposlední koncert festivalu Mladí ladí jazz. Hvězdou tohoto večera byl Victor Wooten Band. Role předskokana se ujala česká funková kapela Top Dream Company.

Victor Wooten Band Victor Wooten Band Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Již v půl osmé, kdy se u vchodu známého žižkovského klubu shromažďovala fronta hudebních fanoušků, se z podzemí rozeznělo temné dunění. Pokud jste se zaposlouchali, mohli jste i díky průrazným štěkům dechové sekce rozeznat svižnější funkovou píseň. To nastoupila česká desetičlenná formace Top Dream Company. Právě letos slaví deset let své existence a k tomuto výročí připravuje nové CD, na kterém budou hostovat i zahraniční umělci.

Pro necelý hodinový koncert byla charakteristická živost a taneční atmosféra podpořená sehranou instrumentální složkou a nápaditou složkou vokální. V repertoáru kapely zazněly kromě funku a soulu i prvky reggae, disca, popu, jazzu a latiny. Co se týká obsazení, za mikrofonem se na postu frontmana představil zpěvák Martin Růža, na němž stála i komunikace s publikem. Tuto úlohu zvládl dobře. Zpíval česky i anglicky a občas mu vypomohli tři vokalisté.

Bohatá dechová sekce se skládala ze tří saxofonů a dvou trumpet. Barytonsaxofon obsluhoval Robert Mitręga, altsaxofon Jan Pospíšil, tenorsaxofon a vokály Zbyněk Polívka. Na tzv. lead trumpetu hrál Jiří Němec a post druhé trumpety obsadil kapelník, původce celé kapely a vokalista Petr Harmáček. Rytmika složená z kytaristy Karla Bárty, klávesisty a vokalisty Jana Bálka, baskytaristy Ondřeje Podhajského zastupujícího Michaela Krásného a bubeníka Ondřeje Pomajsla byla, co se týká groovu, jistá a neúprosná.

Smršť světové kvality

Po přestavbě pódia a patnácti minutové pauze na scénu nastoupil jeden z nejuznávanějších a pěti cenami Grammy oceněný baskytarista Victor Wooten se svými dvěma bratry Josephem a Elijah Reginaldem v doprovodu výborného bubeníka Derica Watsona.

Toto fenomenální složení spustilo za bouřlivého uvítání svou první skladbu. Po uslyšení prvních tónů se publikum začalo automaticky pohupovat do rytmu. Nástup byl velmi energický a dalo se z něj vycítit, že tento kvalitní koncert rozhodně nenechá nikoho v klidu.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu Victora Wootena

Playlist kapely byl koncipován do delších skladeb a písní. Každá z nich byla něčím naprosto odlišná od předešlé a zároveň měla svého dominujícího umělce. Velmi výrazné bylo citlivé hraní si s dynamikou a přechody mezi jednotlivými celky.

První skladbou se hudební formace představila a hned do druhé přizvala charismatickou zpěvačku Krystal Peterson, která svým virtuosním výkonem a emocionálním projevem zanechala v publiku silný dojem. Následně pozornost patřila Victorovi, ten kromě svého basového sóla píseň i odzpíval. Při tom se mu podařilo pobavit publikum a dokázat tak, že mimo jiné je i skvělým showmanem. Po Victorově představení se další píseň zaměřila k jeho na klávesy hrajícímu bratrovi Josephovi. Za doprovodu krokových kreací Victora, Reginalda a Krystal řídil asi desetiminutovou pasáž, kdy komunikoval s publikem a zkoušel jeho reakci.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Po této zábavné pasáži a sóle pozornost přešla na levou stranu pódia. Zde stál nejstarší z Wootenových bratrů Reginald, který předvedl naprosto neuvěřitelné sólo plné brilantních technik od sweep pickingu, tappingu, strummingu až po perkusivní přístup ke hře. Následoval opět prostor pro zpěvačku Krystal. Té se podařilo zpočátku nejdříve velice klidnou skladbu vygradovat do velké emoční smrště, z níž pak plynule přešla do známé skladby Summertime.

Závěr koncertu patřil na pódiu osamocenému Victorovi a jeho krásnému sólu zahrnujícímu všechny jeho dovednosti a techniky. Okouzlující atmosféru dodala tma a mírná světla. Koncem sóla Victor přešel do groovu a vyzval tak své spoluhráče, aby se opět k němu přidali. S poslední nabitou písní se kapela za ohromného potlesku rozloučila a ani bouřlivá odezva publika nepřesvědčila pořadatele festivalu o tom, že by měli riskovat porušení nočního klidu přídavkem.

 

 

Zvuk Victor Wooten Bandu je naprosto osobitý a zahrnuje širokou paletu žánrových prvků. Nejlépe by se jejich styl dal shrnout pojmem fusion. Koncert, který předvedli tento pátek v Paláci Akropolis, bude jistě ještě velmi dlouho ležet v srdcích posluchačů. Kdo před odchodem chtěl, mohl si ještě s bratry Wootenovými osobně potřást rukou a koupit si jejich CD.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.