Bolest a katarze s Nickem Cavem a The Bad Seeds Doporučený

Najít si cestu k poslední desce Nicka Cavea and The Bad Seeds Skeleton Tree není zrovna jednoduché. Vyrovnat se se smrtí už vůbec ne. Nechat se tou cestou vést zrovna v rozlehlé a vyprodané O2 areně? Lze poslouchat písně plné smutku a bolesti nad ztrátou syna a odcházet domů s nadějí a povzbuzením? 

Nick Cave v pražské O2 areně 26. 10. 2017 Nick Cave v pražské O2 areně 26. 10. 2017 Foto: David Webr

V potemnělé hale se rozléhá intro z letošního filmu Wind River, ke kterému Nick Cave a Warren Ellis složili hudbu. Hlasy plné utrpení a chladu uvádějí příběh o ztrátě dítěte. Na stroze postavené pódium nastupuje kapela a hlavně netrpělivě očekávaný zvěstovatel špatných zpráv Nick Cave, aby přednesl své zhudebněné surové básně Anthrocene, Jesus Alone a Magneto, tři písně z nejnovějšího alba Skeleton Tree. Zatím nemluví k davu. Soustřeďuje se na své ovečky v prvních řadách, které k němu úpěnlivě natahují ruce, jako kdyby jim měl přinést spasení. Pro nesoustředěného posluchače může z důrazu na novou desku vyplývat jednotvárnost. Je třeba se naladit, naladit na temnotu, kterou jen tu a tam probleskují světla nebo záběry z pódia, na slova vyřčená i pro vaše dobro radši zamlčená.

Higgs Boson Blues přichází první náznak spojení ztracených duší. "Cítíš tlukot mého srdce?" Nick tuhle scénu určitě přehrává na každé štaci. Nutí ruce pod pódiem, aby mu zkusily sahat na hruď. Herec, který to ale myslí upřímně. From Her to Eternity a démoni se utrhli z řetězu. Pořádný rozjezd. Hudebníci projevují skrze hlukové stěny své temné stránky. Warren na housle dráždí nejen uši, ale i celé tělo. A to nás ještě čeká bouře v Tupelo. Na velkoplošné projekci se objevují záběry tornádem sužované krajiny, hromy jsou bubny, světla blesky a hudba nás snad odvane pryč. "Ó bože, pomoz Tupelu. A ty dítě běž spát." Ale po nočních běsech nejde usnout. Tak si radši povíme příběh o Jubilee Street. Nick se od této chvíle věnuje i pianu. Houslovým sólem začíná milostný The Ship Song. Původně rozlehlý anonymní prostor začíná fungovat. I přes vyprodanou halu má každý kolem sebe dostatek prostoru a Nick už důvěrně promlouvá ke každému v sále. A společně si zpíváme při Into My Arms.

 

 

U Girl in Amber mi dochází, že až naživo začínám více chápat, o čem hlouběji je poslední deska a začínám ji adorovat. Dokážu se vcítit do té nezměrné ztráty, ale i jeho hlubokých citů. I Need You. Na ničem jiném nezáleží. Do uvolněnější polohy se Nick dostává u starších hitů, jako třeba právě teď u Red Right Hand, která se mnoha seriálovým divákům spojila s gangstery Peaky Blinders. Zdá se, že poděkování pražským divákům za přízeň je opravdu upřímné.

Vzpomenu si na rozezleného Nicka na Colours of Ostrava v roce 2011, kdy neváhal na posluchače i plivnout. A teď všechno má své místo a svůj význam, jako v The Mercy Seat, kde na odsouzeného muže čeká elektrické křeslo, ale i boží soud. „Ale já se nebojím zemřít.“  Však tvůj odkaz bude žít dál. Dánská sopranistka Else Torp nás v ukolébavce Distant Sky navštíví jen skrze plátno. Chvíle zklidnění a v závěrečné Skeleton Tree s hvězdnou projekcí přichází smíření – "Už je to v pořádku..."

Podívejte se na fotogalerii z koncertu Nicka Cavea

Na přídavek nemusíme čekat dlouho. The Weeping Song nabízí další intenzivní zážitek. Nick se vydá do publika, nacvičíme si rychlé tleskání do rytmu, nebo na jeho pokyn celá hala ztichne. Má nás omotané kolem prstu. A někdo má i jeho genetický materiál, když si utřel pot do šátku kohosi z publika. A vidíme to odhodlání v jeho tváři a stále výbornou formu. Píseň Stagger Lee se zvrhne v pařbu na scéně. Masivní závěr v podobě pozvání fanoušků na pódium. Jen při představení kapely se hrozivý Lee uklidní a fanoušci si posedají na zem a naslouchají, ale zas přichází ďábel a i tribuny vstávají a bouří. Vypadá to, že se Nick nemůže rozloučit a přidává Push the Sky Away a vlníme se a tančíme a po tom až bolestném zážitku přichází katarze a svítá naděje.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Nick Cave and The Bad Seeds odehráli v pražské O2 areně téměř dvou a půl hodinový koncert, který neměl slabší místo a představil skladby z posledního alba Skeleton Tree i starší hity. V plném nasazení a v dokonale sehrané sestavě hudebnící dokázali, že lyrika jejich textů je nevyčerpatelná a trvalá. Večer byl meditací o tom, jak tenká je linie mezi láskou a bolestí, mezi životem a smrtí, ať to zní jakkoliv pateticky…

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu. I přes to, že se na koncertě nesměly pořizovat fotografie, pár snímku jsem pro vás přece jen vyfotil.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá