Cuncordu e Tenore de Orosei přivezli polyfonní mečení koz

Léto se již překlenulo a znovu nastává čas, aby se vystřídalo období venkovních koncertů za sálové. Takovým příkladem byl i koncert uskupení Cuncordu e Tenore de Orosei ze Sardinie, který odstartoval podzimní koncertní sezónu agentury Rachot.

Cuncordu e Tenore de Orosei Cuncordu e Tenore de Orosei Zdroj: rachot.cz/Holger Schneider

Pět mužů – dva mladší a tři starší – se ke zpěvu dostali hned s úderem osmé hodiny večerní. V neotřelém prostoru v pražském domě Hlaholu na nábřeží se tak posluchačům otevřelo místo, které v sobě skrývá dlouholetou tradici českého muzikantství, které čišelo z byst i komorně uspořádaného sálu. Právě prostor připravil pro koncert velmi vřelou, a zároveň intimní atmosféru, které zpěváci v zápětí využili.

Krátké polyfonní skladby byly vesměs pouze pěveckými kousky, až na dvě, ve kterých zazněla flétna a brumle. Jinak si vystačili pouze s hlasovými instrumenty a nechali tak promluvit tradici italského ostrova. Po několika kouscích se uskupení představilo v italštině, což nemělo v hledišti očekávanou odezvu, a tak se poté jeden ze zpěváků pustil do angličtiny. Škoda, že několik vět o duchovních a světských písních, které zaznívaly po celý večer, nemohl někdo představit v češtině nebo v plynné angličtině, jelikož se zpěvák očividně jazykem trápil. Nicméně když nechali promluvit své hlasy a prostřednictvím jich představili dlouholetou sardskou tradici, posluchač ihned jejich jazyku porozuměl i bez znalosti italštiny.

Ve většině písní zpívali pouze čtyři zpěváci, střídali se dle toho, zda byla píseň světská nebo duchovní, a jeden z nich vždy zpíval sólový nápěv, ke kterému se pak ostatní tři hlasy připojovaly nebo mu odpovídaly. Souhra různě barevných a různě položených hlasů tak vyjadřovala mnoho emocí, jelikož většina skladeb zněla velmi pochmurně a utrápeně. Těžký život pastevců ovcí, jež je tak typický pro Sardinii, se zhmotnil pomocí tradičních melodií a vřelé procítěnosti.

Polyfonie je velmi hravá hudba, která nabízí takzvaně něco navíc, ať už je to v podání mužských sborů jako jsou A Filetta, Tenores di Bitti nebo Albánský iso-polyfonický soubor. Právě tomu dostáli i Cuncordu e Tenore de Orosei (Orosei je město pozn. red.), kteří podali tradici s respektem, uchovali její tvář, ale přesto si ji očividně užívali a s radostí předávali publiku. Chvílemi připomínali i odkaz sibiřské Tuvy, která polyfonii v hrdelním podání zná také, byť je od Středomoří na hony vzdálená.

Tradiční hudba často využívá citoslovcí nebo zvuků, které připomínají nebo vědomě napodobují části přírody. Jak již bylo řečeno, Sardinie je ostrov ovcí, ale také koz, a právě tato domácí zvířata jsou pro zdejší obyvatele obživou i každodenním životem. Proto byl slyšet jasný odkaz na mečení a bečení, které se ve skladbách neustále objevovalo.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Koncert, jež trval něco málo přes hodinu, tak nabídl posluchači nahlédnutí do dvou, zcela odlišných světů – do staré české tradice Hlaholu a do nejstarší formy vokální polyfonie ze Sardinie. Spojení, které na první pohled nemá společného jmenovatele, se vydařilo svou nevšedností. Čtyři zpívající Sardové v černém naklonění k sobě v kroužku a zakrývající si rukou jedno ucho jsou tak nezapomenutelným zážitkem pro hudebního fanouška, který rád objeví i notnou část kultury právě díky hudbě.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.

Další podobné články