Dianne Reeves ovládla Obecní dům hlasem i srdcem

V honosné Smetanově síni se 24.června rozléhal pověstný, několika Grammy ověnčený hlas, jehož energická, okouzlující nositelka ohromovala posluchačstvo upřímností, nadhledem, vtipem a dokonalou profesionalitou.

Dianne Reeves na koncertě v Praze 24. června 2016 Dianne Reeves na koncertě v Praze 24. června 2016 Foto: Eva Makovská/ musicweb.cz

Dianne Reeves je přední světovou zpěvačkou, které se podařilo jako jediné v historii vyhrát třikrát za sebou Grammy v kategorii "Nejlepší jazzový zpěv". Na kontě má koncerty s Wyntonem Marsalisem a jeho Lincoln Center Jazz Orchestra, nahrávala s Chicagským symfonickým orchestrem, s Berlínskou filharmonií vystoupila jako sólistka pod taktovkou Simona Rattla, je první jazzovou zpěvačkou, která kdy stanula na pódiu Koncertního sálu Walta Disneyho, jinými slovy - megaúspěšná jazzová hvězda, které není co vytknout, stačí zavřít oči a nechat se unášet dokonalostí provedení složitých melodií, excentrickými improvizacemi či ukolébávajícím přílivem ztěžka se valících tónů připomínajících podstatu toho, kým jako lidští tvorové doopravdy jsme.

Prohlédněte si také fotoreportáž z koncertu Dianne Reeves

Během dvou vydatných hodin jsme si vychutnali to nelepší z Diannina repertoáru a to pod vedením sympatického dirigenta Chelsea Tiptona II., v obklopení Českého národního symfonického orchestru a jazzovým bandem na zády. Ať už v složitých aranžích nebo v přímočaré improvizaci, na piáno doprovázel Peter Martin, za bicími seděl Terreon Gully, basou tvrdil Reginald Veal a kytarou okrášloval Romero Lubambo.

Diane otevřela koncert písní I Remember Sarah v aranži B.Childse, kde se představili všichni muzikanti v plné síle. Chvíli trvalo, než se jazzoví a klasičtí hráči z podstaty rozdílných stylů sehráli v novém prostoru, takže možná proto zahajucící číslo působilo nekompaktním, neusazeným dojmem. Zvuk byl nevyvážený, Dianne čněla nad všemi víc než bylo vkusné, bicí tepaly paradoxně v nevýrazném šumu, žestě se přebíjely navzájem, ani slavnostní atmosféra to nezachránila. Ale hned po familiérním ujištění, že se máme cítit jako u Dianne v obýváku, vše se začalo usazovat a od druhé písně dál měl zvuk i provedení skladeb kvalitativně vzestupnou tendenci, což nám umělci potvrdili nádhernou, procítěnou baladou Stormy Weather v geniální aranži G. Goldsteinaa. Následovala naplno napálená verze legendární Lullaby Of Birdland, hned poté nás zpět do sedaček zatlačila romantická skladba Dream. Před přestávkou jsme jemně vpluli přes kytarové sólo do ostřejších latinsko-amerických rytmů a na závěr se naplno roztančili s Tangem du Jour.

 

 

Po osvěžující pauze nás Dianne přivítala skladbou Triste (arr. P. Martin). Pokud se ještě pár méně citlivých posluchačů v této chvíli ocitalo pod tlakem městského stresu, při dokonale vláčné baladě Embraceable You museli opustit své denní strasti opravdu všichni. Záměr předešlé relaxace se objasnil hned v další skladbě Fascinating Rhythm - která byla skutečně fascinující především nemožností dopočítat se první, což rozhodně nebyla chyba muzikantů. Parádní, ustavičně se rytmicky měnící pecka by zamotala hlavu nejednomu bubeníkovi - Terreon Gully mezi takové naštěstí nepatřil, všechny doby dopadly přesně tam, kam měly.

Na žádném pořádném koncertě nesmí samozřejmě chybět "opakovačka". Tato podmínka úspěšného koncertu byla splněna v předposlední písni Wait In Vain, celý sál jakoby se provzdušnil a roztančil hravými, proplétajícími se melodiemi, samozřejmě opět proto, aby jsme byli usazeni kontrastním, těžkým blues Satiated, které vygradovalo v dokonalém, živočišném, improvizovaném Diannině sóle.

A protože potlesk neustával, Dianne Reeves nebývale vřelé publikum poslala domů na vlnách závěrečné písně, hrané jen s pianem a bez mikrofonu, snad aby se naplnila její počáteční slova - že se cítí, jakoby si zpívala v obýváku. Proběhl potlesk ve stoje, předávání květin, a naplněni krásou a vřelými city jsme se vyvalili zpět do horkého letního večera.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Skutečně zahřeje u srdce, když se člověk setká s profesionálkou hvězdných rozměrů jako je Dianne Reeves a při koncertě se přitom cítí, jakoby u ní na terase právě pil kávu ve všední podvečer jakéhokoliv dne. Svou spontaneitou a perfektním procítěním základních lidských emocí jsme si mohli uvědomit, že prezident i prodavačka v supermarketu žijí život protkaný láskami, smutkem, nadšením, hrou, strachem i nadějí. Jsme všichni na jedné lodi, se stejnými potřebami, touhami a specifickými potenciály žít krásný život naplněný jak bolestí, tak radostí. A Dianne nám ukázala, jaké to je, když radost převažuje.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Árstídir jsou na desce Nivalis v té nejlepší formě

    Islandská kapela Árstídir již prošla řadou změn, co se počtu členů kapely týče. Nyní v triu vydává nové album nazvané Nivalis, které obsahuje 13 autorských skladeb převážně v angličtině, ale i na rodnou islandštinu, na kterou jsme u této kapely zvyklí, také dojde. Pokračují ve stejném stylu i nyní?

  • Rozhovor s Bad Karma Boy: V Česku chybí celoplošné alternativní rádio

    Produkují hity, ale přesto jsou součástí alternativní scény. Slovenská skupina Bad Karma Boy se od popu s psychedelickou atmosférou posunula blíže k elektronice a své aktuální album Překrásný nový svět představí již tuto sobotu na pražském Metronome festivalu. Na otázky Musicwebu odpovídal frontman kapely Juraj Marikovič.

  • Foto: Respect festival 2018, Praha, 17. 6. 2018

    Již dvacátý ročník Respect festivalu se uskutečnil na Výstavišti Holešovice. V neděli vystoupili: Valentin Clastier a Steven Kamperman z Francie a Nizozemí, Bakolo Music International, Metá Metá, Yossi Fine a Ben Aylon a Orlando Julius z Nigérie a The Heliocentrics z Velké Británie. Více se o průběhu festivalu dočtete zde. Podívejte se na fotogalerii z druhého dne: 

  • Díky Buddy Guyovi blues stále žije

    Dnes již můžeme říci: legendární zpěvák a kytarista Buddy Guy přináší novou, již v pořadí osmnáctou studiovou desku nazvanou The Blues Is Alive and Well. Se skladbami nešetřil a nadělil jich bluesovým fanouškům hned patnáct a jako bonus si k nahrávání přizval známé hudební osobnosti, Micka Jaggera, Keitha Richardse i Jeffa Becka. A co tedy od počinu vlastně očekávat?