Didgori uchvátili mnohohlasem

Paralela České muzeum hudby – Gruzie. Přesně toto zjednodušené spojení nabízel v předposlední říjnový den koncert uskupení Didgori v rámci festivalu Struny podzimu.

Didgori Didgori Zdroj: strunypodzimu.cz

Každoročně poskytuje České muzeum hudby prostor pro koncerty tradiční hudby z celého světa konající se pod záštitou Strun podzimu. Poslední roky se jedná především o vystoupení polyfonních souborů, které jsou založené převážně na hlasovém projevu. Gruzie je různorodá oblast, která nabízí střet několika kultur i náboženství, a právě barevnost předvádí i gruzínská skupina Didgori, jejíž název vzešel od stejnojmenné hory a bitvy, která se na tomto místě udála. Vhled do gruzínské kultury přinesli Didgori prostřednictvím expresivních krátkých několikahlasých skladeb. Během večera zazpívali písně z různých regionů země.

Na pódiu se na začátku koncertu objevilo dvanáct zpěváků oblečených do stejných černých kostýmů a hned zabředli do zpěvu. Inspiraci brali jejich předkové slyšitelně z přírody, jelikož některé skladby byly vystavěné na hojném využívání samohlásek, další vliv měla duchovní tvorba. Spiritualitu, která vyznívala skrze hlasové vrstevní a silnou procítěnost, umocňovalo také prostředí bývalého kostela.

Zpěváci se většinou s každou písní rozdělovali do různě početných skupin a střídali se ve zpěvu jako v rozhovoru. Příkladem skladby, ve které se střídal jeden zpěvák s ostatními, a ve smyčce opakovali obě strany stále stejný verš, byla Dzabrale. Každý člen plnil nezaměnitelnou roli a jako celek působili jako pomyslná klaviatura. Každá klávesa neodmyslitelně patřila do harmonické kompozice, vyplňovala svůj part a umocňovala výsledný efekt. Nicméně klávesa nikdy nezněla jenom jedna – vždy se jednalo o akord, jelikož na zcela sólové projevy během večera nedošlo. Zpěváci využívali velmi hlubokých, basových hlasů, které především doprovázely a podtrhávaly strhujícím způsobem mohutné vyznění.

 

 

Naproti tomu se vyjímaly vysoké hlasy, které zcela vystupovaly ze základní linky a svými ornamentálními kudrlinkami, jež ozvláštňovaly melodii, odkazovaly na orientální vlivy. Nejenže každý hlas zastával svou roli, co se výšek týče, ale zpěváci vynikali hlasovou barevností a jedinečností. Ani jeden nezněl stejně. Jako opravdu neotřelý aspekt hudby se ukázalo jódlování do polyfonie. Přeskupení hlasů a melodickou vrstvenost linek chvílemi převyšoval nezvykle vysoký přeskakující hlas s jasnou podobností s alpským jódlováním. Zpěvák, jenž měl jódlování na starost, se úplně ponořil do skladeb a s přesností vytvářel až akrobatické hlasové kousky evokující dlouhé pláně v přírodě. Propojení zpívaných částí s jódlujícími se nazývá krimanchuli.

Rytmickou stránku rovněž zahrnoval zpěv, který v jasných intervalech předával jednotlivým rozčleněným skupinám slovo a zároveň se zase navracel k původnímu sborovému vyznění. V rychlejších skladbách si zpěváci dopomáhali tleskáním, které taktéž podtrhávalo gradující atmosféru. Dvě písně zazněly i s instrumentálním doprovodem tradičního gruzínského strunného nástroje chonguri. Svižné melodie střídaly skladby vzbuzující stesk, smutek i přemýšlivost. V jedněch se upírala pozornost spíše na harmonické přechody a opakující se motivy, jiné budily dojem příběhovosti a sdělnosti i v posluchači, který jazyku nerozuměl.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Vše záleželo na gradaci jednotlivých hlasových linek, ale taktéž na zvolené intonaci v konkrétních výškách. Během stominutového koncertu došlo nečekaně také na tanec, jelikož si tři zpěváci vystřihli krátké taneční sólo za doprovodu zpěvu a rytmického tleskání. Úspěšný koncert diváci odměnili bouřlivým potleskem a skupinu si vytleskali tentokrát oni znovu na pódium. Koncert přiblížil středoevropskému publiku krásy a rozmanitost hlasového projevu i vzdálené gruzínské krajiny.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Začínají Struny podzimu plné českých premiér

    Bezprecedentní množství českých premiér připravili pořadatelé 22. ročníku hudebního festivalu Struny podzimu. Od 9. října do 10. listopadu se v Praze představí například průkopník minimalismu a pianista Terry Riley se svým synem a především skvělým kytaristou Gyanem, soulová zpěvačka Lizz Wright nebo Andy Irvine a Paul Brady, kteří stáli u zrodu irské folkové scény. Poprvé do Česka míří i jeden z předních představitelů „art rapu“ Open Mike Eagle.

  • Árstídir jsou na desce Nivalis v té nejlepší formě

    Islandská kapela Árstídir již prošla řadou změn, co se počtu členů kapely týče. Nyní v triu vydává nové album nazvané Nivalis, které obsahuje 13 autorských skladeb převážně v angličtině, ale i na rodnou islandštinu, na kterou jsme u této kapely zvyklí, také dojde. Pokračují ve stejném stylu i nyní?

Další podobné články