Dinosaur & Oddarang: Nové cesty za poznáním

Festival Spectaculare nabídl 25. ledna v Paláci Akropoli koncert pestrých přesahů, originálních přístupů a žánrové nevyhraněnosti, na kterém se představil britský jazzrockový kvartet Dinosaur a finská dark-jazzově postrocková formace Oddarang, a potvrdil tak, že i letošní ročník má rázně vykročeno do pozoruhodných zvukových a hudebních krajin.

Oddarang v Paláci Akropolis 25.1.2017 Oddarang v Paláci Akropolis 25.1.2017 Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Objev britské jazzové scény, dravý kvartet Dinosaur vedený trumpetistkou a hráčkou na syntezátor Laurou Jurd nám s bujným improvizačním zápalem předvedl eklektickou fúzi jazzu, rocku, folku, která překypovala jak melodickou a rytmickou invencí, tak i nečekanými a důmyslnými změnami. Přestože pod většinou skladeb je podepsaná právě tato nadaná mladá hduebnice, bylo poznat, že hráčům dává dostatek volnosti a skladby dostávají svou finální podobu až přímo na pódiu. Vzájemnou souhru kapely komentuje docela výstižně název jejího debutového alba Together, as One, které vyšlo loni v září. Každý si tak trochu hraje, co chce, ale zároveň dbá na to, aby to nějak zapadalo do celku. Místy sice působil Dinosaur trochu rytmicky rozháraně – jako by se pod nánosem polyrytmů začalo metrum pomalu rozkližovat, ale hráčům se nakonec vždy podařilo z toho nějak vybruslit.

 

 

Důraz na improvizaci a sólování hraje vůbec v hudbě Dinosaur, která místy připomíná počátky davisovské jazzrockové éry a jindy zase rafinovanou melodičnost Ibrahima Maaloufa, zásadní roli. Následkem toho byly skladby dosti rozvedené, což mohlo být dáno i tím, že za chybějícího klávesistu Elliota Galvina zaskakoval kytarista Alex Roth a bylo zřejmě nutné stopáž určitých pasáží trochu natáhnout. Z bezmála hodinového vystoupení kapely netrvala snad jediná skladba méně než deset minut.

Po přestavbě pódia zahalila sál Akropole do radikálně odlišné, mnohem temnější atmosféry finská pětice Oddarang. Kapela, která má za sebou již 4 vydaná alba, má svými rozlehlými melodickými plochami a hutným zvukem blízko ke svým norským sousedům Jaga Jazzist i trochu vzdálenějším islandským Sigur Rós. Nemají však daleko ani k darkjazzovým formacím Kilimanjaro Darkjazz Ensemble a Mount Fuji Doomjazz Corporation, s nimiž je pojí i dosti podobné nástrojové složení. Na koncertu představili Oddarang své poslední album Agharta a skladby z této desky zahráli v téměř totožném pořadí, v němž se na albu nachází.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Na rozdíl od improvizačně-laděných Dinosaur mělo tedy vystoupení Oddarang pevně ucelenou koncepci: První tři skladby do sebe pozvolna přecházely, prolínaly se v nich melodie hrané na violoncello a trombón s elektronikou, kytarou i zpěvem a zazněly bez jediného úderu do bubnu. Poté již nezbylo než, aby se do toho Oddarang opřeli a nutno podotknout, že v hutné zvukové poloze jim to slušelo stejně dobře jako v klidnějších pasážích. Zároveň se jim dařilo nesklouznout do monotónního střídání hlasitých a tichých pasáží, kterým trpí většina post-rockových kapel. Promyšleně a neotřele vystavěným skladbám dodávali zvukovou rozmanitost trombonista Ilmari Pohjola a basista Lasse Lindgren i hrou na syntezátory a v dynamicky vyhrocených pasážích excelovala cellistka, když dramaticky rozechvívala vzduch v sále divokým vibrátem nebo svým průrazným operním hlasem.

 

 

Obě kapely tedy předvedly pozoruhodné podoby současné žánrově neohraničené hudby, která si klade za cíl nevést jen posluchaře za ručičku, ale i nabídnout mu možnost divit se a objevovat v ní nové a doposud nepoznané. K tomu jí dopomáhala i podobně dynamická a vtahující videoprojekce. Nakonec si heště dovolím organizátorům vyčíst rozhodnutí uzpůsobit sál k sezení. Tak dynamická a rytmická hudba, jakou jsme 25. ledna mohli v Akropoli vyslechnout, člověka přímo vybízí k pohybu a upoutáním posluchačů na židle byl tento rituální aspekt prožívání hudby bohužel zbytečně upozaděn.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Nezničitelný Willie Nelson vydal ve všech směrech dokonalé album God’s Problem Child

    Jedna z největších ikon country music Willie Nelson je živým důkazem toho, že věk nemusí mít na elán a tvůrčí schopnosti absolutně žádný vliv. Tento nenapravitelný desperát vydal den před svými 84. narozeninami hluboké hudební vyznání v podobě alba God’s Problem Child, v němž se s humorem i vážně vypořádává s otázkou pomíjivosti života.

  • Foto: Max Vandervorst, Jazz Dock, Praha, 26. 4. 2017

    Na co všechno je možné hrát, ukázal návštěvníkům pražského Jazz Docku belgický kutil a inovátor Max Vandervorst, který se zde představil v rámci festivalu Mladí Ladí Jazz. Jako předkapela se představili Fanfán Tulipán. 

  • Foto: The Bluesbones, Bounty Rock Cafe, Olomouc, 26. 4. 2017

    Perfektní koncert odehrála belgická skupina The Bluesbones v olomouckém klubu Bounty Rock Cafe. Blues evropského střihu ve své nejryzejší podobě - klasický zvuk hammondek, šťavnatá kytara a to vše umocněno silovým zpěvem. Repertoár souboru tvoří většinou původní kompozice, jejichž délka se často blíží k deseti minutám a i ty občas přesáhne. Skupinu tvoří nepřehlédnutelný zpěvák Nico De Cock a mladý kytarový virtuos Stef Paglia. Dašími členy jsou Geert Boeckx – basa, Edwin Risbourg – klávesy a Domonique Christens – bicí.

  • Billy Talent předvedou strhující a energickou show hned dvakrát

    Kanadská formace Billy Talent naši zemi navštívila naposledy minulý rok v rámci Aerodrome Festivalu v Praze. Po roce se k nám opět vrací, tentokrát svoji rockovou show kapela předvede na samostatných koncertech, které se odehrají v Čechách a na Moravě. Sebou vezou nejen nejnovější desku, ale i starší pecky.

Další podobné články