Gary Clark Jr. ukázal, jak se hraje psychedelické blues Doporučený

Gary Clark Jr. je především známý ve Spojených státech, kde byl nedávno nominován na cenu Grammy. Ukázalo se však, že tento nadějný mladý kytarista a zpěvák má velkou fanouškovskou základnu i u nás.

Gary Clark Jr.na Pražském hradě Gary Clark Jr.na Pražském hradě Foto:Eva Makovská/musicweb.cz

Poslední dvě léta se Pražský hrad vždy zahalil alespoň na chvíli do bluesového hávu, pod kterým již vystoupilo několik vynikajících umělců včetně Taj Mahala, Jeffa Becka nebo Keb´ Mo´. Kytarová tradice se konala i letos, tentokrát v podání Garyho Clarka Jr., jenž zaujal svým talentem i Erica Claptona, Rogera Waterse nebo zmíněného Jeffa Becka. S sebou si přivezl tři doprovodné muzikanty – baskytaristu, druhého kytaristu a bubeníka.

Bez předkapely a rovnou na věc – tak by se dal shrnout samotný začátek. Jen několik minut po osmé hodině, kdy byl sál skoro zaplněný, ale několik opozdilců dobíhalo zadním vchodem ještě po první skladbě, se rozezvučelo intro z reproduktorů a na pódium se dostavili čtyři hudebníci. První tóny nastolily atmosféru, která se během večera jen stupňovala. V písni Bright Lights se ponořil do zpěvu. Sametový hlas se špetkou soulu a gospelu se rozezněl hned ve sloce s úderným a chytlavým riffem. V sólových partech se pustil doslova do rozebrání všech kytarových strun. Akordové tahy se střídaly s technicky propracovanými vyhrávkami, ale vždy směřovaly k čistým bluesovým kořenům. Umírněně postavená sloka se proměnila v rozvířené sólo zkreslené kytary, ale poté se znovu střídmě navrátila do poklidné polohy.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Neméně důležitým prvkem byl jednoznačně rytmus, a to ve smyslu jeho častých změn. Bicí si jely svou a Gary měnil kytarové riffy a zcela se vymykal původně nastolenému rytmu. Velmi svérázně zastřená skladba Numb, která chvílemi připomínala rukopis Joe Bonamassy, se domáhala šedesátých let. Skladatelsky se tak dotýkal blues ve všech jeho směrech, čímž docílil velmi pestrého setlistu, který ani na chvíli nenudil. Z rychlejších blues-rockových skladeb á la Hendrix se přesunul k procítěným, soulem prodchnutým písním, kde předvedl svůj hlas ve výškách. Melancholii ale nenechal působit dlouho a vystřídal ji svižným rock´n´rollem, který rozhýbal celý sál. Samozřejmě došlo na čistě bluesové kousky jako Catfish Blues nebo Next Door Neighbor Blues, ve kterých si s přehledem zazpíval tvrdší části i přidával na hlasitosti.

 

 

Kapela po celou dobu plnila doprovodnou roli, tudíž na mnoho sól ostatních členů nedošlo. Bicí velmi výrazně podporovaly hlavní kytarové linky, nicméně spojení obou nástrojů vždy roztřáslo zdi sálu. Po hodině a půl dlouhém koncertu se Gary vrátil na dva přídavky. Church si vystřihl sólově, pouze on a akustická kytara. Tento kousek, znovu ze zcela jiného soudku, příjemně uvolnil a pohrával si s přemýšlivou atmosférou. Ukázal ale, že jak tato poloha, tak i ta nadupaně energická jsou mu vlastní a poslední skladbu večera rozjel s celou kapelou.

Blues-rocková pecka v podání nejen Garyho, ale také celé jeho party, se zcela vymykala prostorům Španělského sálu. Ani přítomní posluchači nebyli zajedno. Jedni vzali v potaz honosné místo a pojali svou návštěvu koncertu ve večerních róbách a kravatách, ostatní spíše vzdali hold bahnitému blues a dorazili ležérně. Však jedno přeci jen měly oba tábory společné – koncert sklidil obrovský úspěch, několikrát se aplaudovalo ve stoje a z řad se ozývaly výkřiky nadšení. Na koncertě bylo slyšet mnoho jazyků v publiku, jelikož si zdejší událost nenechali ujít ani někteří turisté.

Prohlédněte si také Fotografie z koncertu

Výbušná kytara a dunivé bicí pobízely po celou dobu k tanci nebo k jakékoli jiné interakci ze strany publika. Španělský sál byl ale místem, kde se po celou dobu sedělo, a tak mnozí posluchači opustili svá místa a za poslední řadou utvořili alespoň malý kotel. Však je důležité podotknout, že vidět živě Garyho Clarka s kapelou za zády bylo neuvěřitelným zážitkem a to nehledě na jakékoli okolní vlivy. Pokud má mít 21. století svou bluesovou modlu, jedna už se očividně našla.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu. I přes to, že se na koncertě nesměly pořizovat fotografie, pár snímku jsem pro vás přece jen vyfotil.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá