Gregory Porter: Sametový hlas starých časů Doporučený

Zpěvák Gregory Porter, který svou kariéru nastartoval až ve středním věku, vystřelil jako nová jazzová hvězda na výsluní. Pro české publikum již tento fenomenální hudebník není neznámou veličinou. A nyní vystoupil ve velkém prostoru Fora Karlín s pětičlennou kapelou, ve které působí i jeden Čech - hráč na Hammondovy varhany Ondřej Pivec.

Gregory Porter při koncertě ve Foru Karlín 23. 4. 2018 Gregory Porter při koncertě ve Foru Karlín 23. 4. 2018 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Již 10. října 2012 se prvně představil v Lucerna Music Baru v rámci festivalu Struny podzimu. O jeho koncert byl takový zájem, že ten večer odehrál dokonce dva. Rodící se hvězda se vrátila se speciálním programem na Jarní GALA Strun podzimu a zahrála si s českým varhaníkem Ondřejem Pivcem. Více se dočtete v reportáži z této akce. V roce 2014 přijel do Brna, kde představil novou desku Liquid Spirit. Již tehdy bylo jasné, že Gregory již usedl na vrchol jazzové scény.

Herec Tomáš Hanák uvedl dvacet minut po dvacáté hodině Gregory Portera vcelku vtipně a stručně, pozval publikum na další koncerty, které pořádá tato agentura a šel si do prvních řad užívat koncert. Do Fora Karlín Gregory přijel především se čtyřmi studiovými deskami s vlastní tvorbou, nejnovější desku Nat King Cole & Me, na které vzdal hold svému vzoru a nutno říci, že se Natu Kingu Coleovi v mnoha polohách podobá, upozadil a nechal zaznít známé melodie inspirované polovinou minulého století. Sametový hlas a jeho jedinečná barva dodávají poklidným jazzově laděným melodiím ten správný výraz. Publikum se vlastně přeneslo do doby před více než padesáti lety. Jazz, gospel, soul, ale i trochu komerčnější přístup popu dokázal Gregory skloubit bravurně. Multižánrovost, ze které čerpal, přetvořil tak dokonale, že všechny písně zněly uhlazeně, neagresivně, jako podkres i jako velká světová hvězda. Přesto dokázal přitvrdil a rozjet energický part, aby se předvedl se svým hlasem v plné síle.

New Yorkem a Harlemem šmrncnutá skladba On My Way to Harlem zazněla hned v úvodu a její aranž ukázala, že skladby pro koncert Gregory upravil a často prodloužil. Kromě slok a refrénů, kde se pěvecky předváděl jako výrazný zpěvák, který přichází se stylem, v němž momentálně nemá konkurenci, dal dostatek prostoru i doprovodné kapele snad v každé písni. Technicky skvěle odehraná basová sóla hudebník oživil i krátkými vsuvkami v podobě Come Together od The Beatles nebo Smoke on the Water od Deep Purple. 

 

 

Poklidná skladba Take Me To The Alley ještě více umocnila retro atmosféru celého večera, která přímo čišela z hudby, hudebního projevu, ale například i z oblečení celé kapely - kravaty, kloboučky, obleky odkazovaly na dobu dávno minulou a posluchač se tak přenesl do newyorského jazzového klubu o několik desítek let zpět. Klidné party i písně spíše komornějšího rázu, například pouze zpěv s klavírním doprovodem, se několikrát během večera prostřídaly až s funkově laděnou gradací. Z hudebníků čišela radost ze hry, celé těleso fungovalo jako jeden muž. K nejlepším momentům večera patřil výkon saxofonisty, jež si svá sóla vyhrával s lehkostí a přesností. Zněl jako části básnické sbírky Kvílení od Allena Ginsberga. V České republice nelze opomenout skvělý výkon českého varhaníka Ondřeje Pivce, jehož plochy a vyhrávky oživovaly písně a vystřihl si taktéž několik sól. Dostal více prostoru než pianista, který hrál na připravené křídlo. 

1960 What?, Liquid Spirit nebo When Love Was King ukázaly každá lehce odlišnou polohu Gregoryho hlasu. U publika měl velký úspěch hit Hey Laura a velký aplaus sklidili všichni hudebníci při odchodu do zákulisí, jelikož odcházeli postupně po jednom, ale ostatní stále ještě hráli. Poslední na scéně zůstal bubeník, který si chvilku užíval sám na pódiu, a připravil si ne nijak výjimečné, spíše standardní bubenické sólo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Gregory řekl, že se na zastávku v Praze velmi těšil, a to nejen proto, že zde má kapela několik dní volno, ale také proto, že ochutná české pivo. Po tomto výkonu si zaslouží trochu oddechu. Zpěvák znovu potvrdil, že ve svém hudebním stylu opravdu nemá konkurenci, čerpá z různých stylů a sází na retro vlnu, která je nyní v kurzu. Poznámkou pod čarou by mohl být fakt, proč zrovna Gregory čerpající z retra neprodával na koncertě vinylové desky, jež by se k němu hodily mnohdy více než k nějaké rockové kapele. Ale to jen na okraj. Hlas, kapela i aranže jednotlivých písní pasovaly a připravily tak příjemný večer. Jeho výkonu lze jen tleskat. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.