Hudbou Franka Zappy byl zahájen festival Prague Proms Doporučený

Ačkoli skladatel Frank Zappa zemřel již před 23 lety, jeho hudba žije dál. Zahajovací koncert festivalu Prague Proms totiž nabídl 18. června v pražském Rudolfinu světovou premiéru vybraných skladeb v podání Českého národního symfonického orchestru a kapely složené z bývalých Zappových spoluhráčů.

Sarah Hicks Sarah Hicks Foto: Jan Malý / Prague Proms

Pořadatelé festivalu Prague Proms si na dobrém dojmu této hudební události dali opravdu záležet. Již zdálky si příchozí mohli všimnout na Rudolfinu rozvěšených praporů se Zappovou podobiznou, po vstupu uvaděči v hippiesáckém oblečení nabízeli žvýkačky zabalené jako joint a v neposlední řadě byla možnost si zakoupit trička, plakáty a nahrávky se Zappovou hudbou. Posluchači sami byli již navíc před koncertem vyzváni, aby přišli oblečeni v dobovém oblečení. Nutno dodat, že atmosféru koncertu v Rudolfinu to příjemně prohřálo.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Výjimečnost této hudební události podtrhla nejen přítomnost České televize, která tento koncert přišla zaznamenat, ale také vzácná návštěva – Diva Zappa, nejmladší Frankova dcera, která se přijela na koncert podívat.

 

 

Ale nyní již k hudbě. Koncertní repertoár byl sestaven tak, jako kdyby ho vybíral sám Frank Zappa. Ten totiž po svých posluchačích v hudbě vždy vyžadoval naprostou pozornost a zkrátka je nešetřil při užívání složitých kompozičních postupů a obratů, v nichž si tolik liboval. První část koncertu se tak nesla v experimentálních a divokých skladbách z různých Zappových období.

Řízení orchestru se chopila americká dirigentka japonského původu – Sarah Hicks. Usměvavá a energická žena si brzy získala sympatie publika svým neortodoxním přístupem, který ovšem nijak nesnižoval její nasazení. Poté, co zahájila koncert skladbou Dupree´s Paradise, se divák musel brzy začít zaposlouchávat do divokých soukolí aranže této skladby z roku 1973. Zappova hudba v sobě vždy obsahovala řadu nevšedních skladatelských prvků, časté změny temp a skoků z pomalých do rychlých a někdy až disharmonických poloh.

Na koncertě došlo i orchestrální podání skladeb složených na syntezátoru Synclavier

V tomto duchu se drželi aranžéři koncertního repertoáru zappovské tradice a posluchače rozhodně nešetřili. Jakkoliv tak byla již první skladba experimentálně pojata, překonaly ji i následující dvě skladby – While You Were Art II (z desky Jazz from Hell), která se dočkala světové premiéry transkripcí a aranží z původní podoby, kdy ji složil a nahrál Frank Zappa sám na syntezátoru Synclavier, a Bogus Pomp (z desky Orchestral Favorites z roku 1979), již dirigentka Sarah Hicks představila jako nejtěžší skladbu večera.

Diváci se tak dočkali kromě divoce znějící skladby i řady pozoruhodně užitých divadelních prvků – od výstřelu signální pistole až po zvuky fistule, načasovaného smíchu symfoniků, nečekaných pauz a skoků. Zde dostali posluchači asi nejvíce zabrat a lidé, co neznali Zappovu tvorbu, si tak možná v tu chvíli říkali, kde se to vlastně ocitli. Po této složité kompozici sympatická dirigentka oznámila, že před pauzou odmění posluchače odlehčenějším kouskem – písní G-Spot Tornado, kterou Zappa rovněž složil na Synclavier, ale kterou zároveň ještě i on stihl za svého života v roce 1992 zahrát v orchestrální podobě s tělesem Ensemble Modern v rámci projektu Yellow Shark.

 

 

Co bylo snadné na Synclavieru, to bylo těžší převést pro živé těleso. Český národní symfonický orchestr se s tímto kouskem vypořádal se ctí a veselá a rytmická skladba tak divákům ulevila na chvíli od šílených předchozích experimentů. Zároveň touto skladbou byla zakončena první půle koncertu.

Ta druhá byla zahájena opět v jiném duchu – v podání kapely složené z bývalých Zappových hudebníků. Za klávesy zasedla skutečná legenda – klávesista Ian Underwood z původního obsazení Mothers of Invention (a zároveň manžel Zappovy vibrafonistky Ruth Underwood), baskytarista Scott Thunes, který proslul divokými tanečními a pohybovými kreacemi v rámci koncertní show v 70. a 80. let, kdy se Zappou vystupoval. Bubeníka Joea Traverse a kytaristu Jamieho Kima čeští posluchači mohli vidět naživo při dříve uskutečněných koncertech projektu Zappa plays Zappa, s nímž se přijel dvakrát Dweezil Zappa.

Druhá polovina se nesla v melodičtějším duchu, kdy byla zahájena písní RDNZL z roku 1972, opravdový test virtuozity pro hudebníka, který ale kapela s přehledem zvládla. Po něm si střihl příjemné klavírní intro a tedy i sólový part zároveň Ian Underwood. Vystřídal ho nádherným bicím sólem a úvodem písně The Black Page Joe Travers, jenž tak potvrdil Frankova slova svému synovi Dweezilovi, když ho přijímal do kapely: „Teď máš opravdového bubeníka." Píseň Black Page #1 celkově patří k jedněm ze Zappových nejslavnějších a nejpopulárnějších kousků už pro nevšední bubenické intro.

 

 

Kapelová část večera byla zakončena takřka valčíkovou verzí písně Marqueson´s Chicken. Po ní nastoupil opět orchestr, který již společně s kapelou potěšil posluchače majstrštykem The Dog Breath Variations/Uncle Meat ze stejnojmenného Zappova filmu. Druhá polovina se nesla celkově v klidnějším a melodičtějším duchu jako odměna pro ty, co zvládli náročnou první půli. Ve společné sestavě kapely a orchestru došlo i na dva kousky, které Frank Zappa přearanžoval a zpracoval s tělesem Ensemble Modern – písně Moggio a Strictly Genteel. Večer poté završila jedna z nejslavnějších Zappových skladeb – Peaches en Regalia. V podání orchestru a zkušené kapely důstojná a dojemná tečka za tímto výjimečným koncertem v Rudolfinu.

Publiku, orchestru i kapele vzdala hold nejen usmívající se Sarah Hicks, ale i Zappova dcera Diva, která samým dojetím nemohla téměř mluvit, přesto poděkovala jak kapele a orchestru, tak i publiku. Dojemný konec koncertu si v paměti odnesli všichni přítomní, a kdo vydržel do konce, rozhodně nelitoval, neboť výběr skladeb a zpracování patřil opravdu k unikátním hudebním zážitkům, na které se jen tak nezapomíná.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Counterfeit o pražském Aerodromu: Byli bychom blázni, kdybychom takovou příležitost nevzali!

    V rámci Aerodrome festivalu k nám do Prahy letos už podruhé zavítala londýnská punk-rocková kapela Counterfeit. Kvůli nehodě v Německu se bohužel na akci nedostavili britští Mallory Knox, díky čemuž se pořadatelům lehce změnily plány a nám tak zbyl jen poměrně omezený čas na rozhovor. I přesto se nám ale v zákulisí letňanského Aerodromu členové Counterfeit rozpovídali nejen o právě uplynulém koncertu, ale prokázali i výtečné nadání na češtinu a skvělý smysl pro humor. Díky čerstvě vyplaveným endorfinům jsme je snad nemohli zastihnout v lepší náladě.

  • Druhý den Metronome festivalu a jeho hudební překvapení

    Druhý den festivalu Metronome 24. června byl opět nabitý. Bez předchozích velkých očekávání nabídl samá příjemná vystoupení, ať už česká, nebo zahraniční.

  • Foto: Metronome festival, Výstaviště, Praha, 24. 6. 2017

    Sobotní Metronome festival pokračoval hlavně s dalším headlinerem - kapelou Kasabian. Ale posluchači se mohli těšit i na Klara and the Pop, kapelu The Pretty Things, Baby in Vain, Lenny či Lanugo. Z festivalu Vám přinášíme fotoreport. 

  • První den Metronome festivalu ve znamení Stinga

    Po prvním dnu by se Metronome festival mohl spíše přejmenovat na Sting festival a ačkoli byla úvodní den k vidění a hlavně slyšení celá řada zajímavých kapel, právě Stingovo vystoupení zcela bez diskuzí kralovalo. Než se ale pustíme do detailnějšího popisu největšího lákadla festivalu, pojďme se podívat, co se dělo na vedlejších scénách.