Hugh Laurie: Večer plný pestré hudby i svérázného vtipu Doporučený

Opět se v červenci po roce objevil v České republice britský hudebník Hugh Laurie s doprovodnou kapelou The Copper Bottom Band, která však neplnila pouze doprovodnou úlohu. Během večera došlo nejen na hudbu, ale i na vtipem nasáklé hlášky a nápady.

Hugh Laurie na koncertě v brněnské Kajot Aréně 22. července 2014 Hugh Laurie na koncertě v brněnské Kajot Aréně 22. července 2014 Foto: Tereza Ticháčková/musicweb.cz

Hugh Laurie se do České republiky vrátil podruhé, nicméně zde odehrál již třetí koncert, jelikož v červenci 2013 pro velký zájem přidal jeden navíc. Letos však navštívil brněnskou Kajot Arénu, ve které se představil nejen jako skvělý hudebník a zpěvák s netradičním a ihned rozpoznatelným hlasem, ale také se projevil jeho herecký talent a smysl pro humor.

Několik minut po avizované osmé hodině večerní se na pódiu s několika rozsvícenými lampami v celkem zaplněné hale objevila sedmičlenná kapela The Copper Bottom Band složená ze tří žen a čtyř mužů. Vzápětí za ní dorazil také očekávaný Hugh Laurie. Hned na úvod překvapil publikum několika větami v češtině, které pronesl s velmi dobrým přízvukem a zavtipkoval na svou britskou adresu. Během večera se ujímal slova často, vysvětloval původ starých písní, které na koncertě zahrál. Repertoár složil z cover verzí, které nahrál na svá zatím dvě vydaná alba – Let Them Talk a Didn´t It Rain.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Hugh si vybral skladby, které byly nabité energií, přímo z nich sálal jižní temperament, pak se však vystřídaly za velmi pomalé, melancholické a nezapomenutelně zazpívané. Let The Good Time Roll se nesl v jasném rytmu, který celé skladbě dominuje, zazpíval si v ní sólový hlas hned zpočátku Hugh za doprovodu dvou hlavních vokalistek a jedné doprovodné z dechové sekce. Jako klavírista si je Hugh Laurie jistý, jeho styl hry je od prvních tónů rozpoznatelný, lehký a přesto dokáže dnešnímu posluchači galantně podat staré skladby mistrů, které jsou v mnoha případech již zapomenuté.

Netypickým momentem koncertu se stal rituál, jenž má prý Hugh s kapelou již zavedený. Na pódiu se objevil číšník, který přibližně v polovině koncertu donesl na tácu panáky whiskey pro celou kapelu. A tak se alkohol dostal vtipně do rukou všech hudebníků a Hugh situaci okomentoval, že pije i za publikum.

Hugh LaurieSend Me to the ´Lectric Chair původně od Bessie Smith patří mezi jedny z nejvýraznějších skladeb. Zpěvačka Sister Jean McClain zde projevila svůj hlasový um i svůj rozsah. Plný hlas s hlubokou barvou a procítěností dokázal posluchači přiblížit i text, který pojednává o odsouzené ženě, jež je obviněná z vraždy svého manžela. Její hlas nádherně korespondoval s hlasem druhé hlavní zpěvačky a také multiinstrumentalistky Gaby Moreno, která však působila mnohem jemnějším pěveckým dojmem, i když rozsah neměla o nic menší. Každá tak představila zcela jiný pěvecký úhel a své party předvedly s velkou grácií a nasazením. Svou sólovou část nejlépe podala ve španělské verzi skladby Kiss of Fire, kterou si vystřihla jako duet s Hugh Lauriem. Ten odzpíval druhou sloku v angličtině. Oba předvedli také taneční kousek, kdy zatančili společně tango a Hugh ho zakončil polibkem.

Společně si zpěvačky vystřihly duet Didn´t It Rain, kde přesně vyzněly silné stránky obou z nich. Refrén vygradoval do výšek i doprovodných beztextových melodií. Hugh uklidnil atmosféru klavírní přemýšlivou skladbu St. James Infirmary. Zde se více odvázal jako zpěvák a úplně si podmanil celou klaviaturu. Hudebník se dokáže ponořit do jazzově laděné skladby stejně s citem jako do tanga. Blues, které pojímá po svém, je sice melancholické, ale vždy ke skladbě jeho vyjádření sedí. Celá kapela se projevila v instrumentálních sólech, například kytarista Mark Goldenberg vynikal v rock´n´rollových partech, které až zkresloval a plně rozjížděl. Hugh dával všem jako vedoucí kapely velký prostor – nejenže představil několikrát za večer každého člena, ale v hudbě bylo jasně slyšitelné, že nikdo není zcela upozaděn a každý má svou roli ve scénáři, ať šlo o foukací harmoniku, saxofon Vincenta Henryho či trombón. Tento sympatický přístup k hudebníkům se taktéž na výsledku projevil.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu Hugh Laurieho

Více jak dvě a půl hodiny dlouhý koncert, který ani na moment neubral na síle, ocenilo publikum potleskem ve stoje a velkým aplausem. Samotný hudebník s kapelou si toho očividně považovali a přidali na závěr tři skladby.

Hugh Laurie je oříšek pro nejednoho kritika. Když se na scéně objeví známý herec, který se sebejistě pustí do jiné umělecké sféry, vyvstane na mysl mnoho otázek. Pokusy leckterých herců o rozjetí úspěšné hudební kariéry se nezdařily, nicméně Hugh je příkladem umělce, který ví, co dělá, a z jeho projevu je zřejmé, že ho to baví. Hugh se soustřeďuje na tvorbu, kterou přejímá, ale zároveň ji oživuje, jelikož mnoho skladeb v jeho aranžích jsou méně známé kousky (jmenujme za všechny Louisiana 1927 o přírodní katastrofě ve stejném roce). Na pódiu je spisovatelem příběhů, hudebníkem, ale i velkým bavičem, který si nenuceně dokáže své publikum rozesmát. A přesto dělá zajímavou hudbu, jež promlouvá k mnoha posluchačům po celém světě.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.