Kamarád Jonny Lang hojně sóloval Doporučený

Americký kytarista a zpěvák Jonny Lang vystoupil v Praze v Lucerna Music Baru a představil nejnovější desku nazvanou Signs. Přátelsky milý kytarový virtuos odměnil publikum technicky vynikající hrou.

Jonny Lang při pražském koncertě 13. listopadu 2017 Jonny Lang při pražském koncertě 13. listopadu 2017 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Večer zahájil svým setem Zane Carney, písničkář, kytarista a zpěvák, který ve vyšších polohách zněl velmi jemně, až žensky. Vystačil si pouze se svou kytarou a vcelku mile nastartoval i bluesovými kousky publikum na bluesrockový nářez. Set zakončil skladbou od The Beatles Helter Skelter, ve které se pěvecky více odvázal. Zanea jsme ale pro tento večer neviděli naposledy...

Několikrát se v České republice zastavil Joe Bonamassa, Kenny Wayne Shepherd nás také na svém turné neopomenul, jen poslední z této trojice mladší bluesové generace kytaristů-zpěváků stále chyběl. To Jonny Lang napravil letos, kdy se představil Praze a poté ještě míří na šumperský Blues Alive.

Když se někoho zeptáte, jak si představujete pětinásobného otce, vybaví se mu například strhaný alespoň padesátiletý muž. Příkladem však může být právě i šestatřicetiletý Jonny Lang, který během dospívání prošel divokým obdobím, kdy se nevyhýbal drogám a alkoholu, protože jako kytarista měl všechno jmenované „na dosah ruky". Nyní je již šestnáct let ženatý, konvertoval ke křesťanství a na kytaru to umí pořádně rozjet. To ne každý „tatík" umí.

V půl desáté večer se na scéně objevila pětičlenná sestava v čele v kytaristou Jonnym Langem. Při prvních tónech již bylo jasné, že půjde o velice vydařený kytarový večírek. Jonny představil jak starší skladby (například A Quitter Never Wins), tak skladby z nového žánrově různorodějšího alba Signs. Živě však skladby zněly mnohem živěji, syrově a neuhlazeně. Studiové desky Jonnymu úplně tak nejdou, oproti tomu měl koncert jednoduše šťávu.

 

 

Stopáž jednotlivých skladeb se vůbec neřídila klasickými třemi až čtyřmi minutami, jelikož se Jonny nebál prodloužit sólo a několikrát dal prostor i ostatním členům kapely. Znovu si zahrál na kytaru Zane Carney, Jonnyho dlouholetý kamarád, s nímž se zná od svých 12 let. Neuvěřitelnou dávku energie dodal bubeník Barry Alexander z Minneapolis. Ten se dokázal do svého nástroje silně opřít a rozjet tak pořádně těžký kytarový vlak. Když už mu palička nevyhovovala, jednoduše ji zahodil za sebe, ta se odrazila od plátna za ním a vylítla někam dozadu do prostoru, a Barry pokračoval s klidem s další. James Anton ze stejného města jako Berry zase vládl baskytaře a Tyrus Sass si vystřihl několik svěžích sól na klávesy i hammondky.

Najazzlá Rack 'Em Up příjemně osvěžila atmosféru odklonem od rocku a blues do pravého jazzového klubu. Naopak během skladby Red Light si posluchači zazpívali Everything Gonna Be Alright. Brilantní kytarové riffy, postupy i sóla zvládal Jonny s přehledem, jeho prožívání kytarových partů je očividné, jelikož hrál stále v záklonu se zavřenýma očima. Jeho zastřený hlas znějící chvílemi, jako by šeptal po tom, co vykouřil nespočet cigaret, se hodil do pohodovějších skladeb, nicméně v našlapanějších rockově znějících se i zvukově zcela vytrácel.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Než skončil základní set, zazněla nová skladatelsky zdařilá skladba Last Man Standing – ta si vysloužila velký potlesk díky svému drivu a rockové drzosti. Pak už se kapela loučila, Jonny přátelsky publikum zdravil a děkoval mu a na závěr si s kapelou ještě vystřihl Bring Me Back Home v nadupané aranži. Poté si vzal akustickou kytaru, kapela odešla do zákulisí a Jonny sólově zazpíval Lie To Me, jednu z nejslavnějších a také nejstarších jeho písní. Tato aranž skladbě sedla, z tišších tónů se pozvolna dostával do výraznějších a drsnějších, stejně tak kytara přidávala na hlasitosti, až píseň dovršila i doprovodná kapela.

Podívejte se také na fotografie z koncertu

Skvěle vybraný set list, vynikající kytarový výkon a šlapající hudebníci v doprovodu. Jonny Lang zní naživo o mnoho lépe, zmíněná syrovost, energie a kytarový um vynikají a skladby se posunují z uhlazenosti a přijatelnosti pro mainstream v dravý a drzý počin. Blues Alive se má na co těšit!

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Bagatelles Marathon Johna Zorna představí ve čtvrtek elitu amerického jazzu

    Již tento čtvrtek 20. června odstartuje v pražskému Foru Karlín Bagatelles Marathon - unikátní projekt, v němž fenomenální hudebník a skladatel John Zorn představí publiku výběr 50 skladeb z cyklu The Bagatelles. Elita amerických muzikantů, seskupená do čtrnácti úderných sestav, rozproudí více než čtyřhodinový gejzír úchvatné hudební kreativity, který v podstatě vydá za samostatný skvěle obsazený jazzový a alternativní festival.

  • Kytarista Al McKay k nám přiveze zvuk slavných Earth, Wind & Fire

    Dynamickou a pestrobarevnou dobu přelomu éry hippies a třpytivých funky sedmdesátých a osmdesátých let symbolizuje kapela Earth, Wind and Fire. Hudbu, která zásadně ovlivnila vývoj funku a R'n'B, přiveze do Velkého sálu pražské Lucerny kytarista Al McKay, jenž byl její oporou a významným spolutvůrcem v klíčových sedmdesátých a osmdesátých letech.Majitelem šesti cen Grammy vystoupí ve stylovém prostředí Lucerny s jeho formací Earth, Wind & Fire Experience.

  • Blues Alive 2019 se ponese ve znamení velkých ženských hlasů i mistrovských kytaristů

    Letošní držitel nejprestižnější ceny bluesového světa Blues Music Award v kategorii současného blues, louisianský multiinstrumentalista a zpěvák Kenny Neal. Nejlepší současná pianistka podle týchž cen Marcia Ball, jeden z nejvýznamnějších představitelů střední generace chicagského blues Ronnie Baker Brooks či mimořádně úspěšná gospel-bluesová zpěvačka Lizz Wright. To jsou jen některá ze jmen hvězd letošního čtyřiadvacátého ročníku mezinárodního festivalu Blues Alive. 

  • Kenny Wayne Shepherd našel svou cestu

    Kytarista a zpěvák Kenny Wayne Shepherd se svou kapelou vydává nové, již osmé studiové album. The Traveler, jak se deska jmenuje, nabízí deset skladeb, které se pohybují na pomezí blues, country a kytarového rocku. Kenny působí po skladatelské stránce čím dál sebejistěji a stejně tak se pouští více do zpěvu. A jak působí album jako celek?