Když se Robert Cray pustí do soulového blues... Doporučený

Po dvou letech do České republiky zavítal americký bluesový kytarista a zpěvák Robert Cray se svou kapelou. Nebylo tomu jinak a i nyní koncertně představoval novinkovou desku – In My Soul.

Robert Cray při koncertě v Paláci Akropolis 27. října 2014 Robert Cray při koncertě v Paláci Akropolis 27. října 2014 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

S večerní půldevátou se na pódiu Paláce Akropolis objevili bez předkapely Robert Cray Band. Do setmělého sálu napochodovali čtyři hudebníci a chopili se svých nástrojů. Ihned se pustili do hraní, jelikož bylo hned zřejmé, že koncert nebude delší než hodinu a půl, jelikož v klubu se vždy hraje nejdéle do desíti večer.

První polovina koncertu se nesla na tónech soul-blues, vévodily jí pomalejší, přemýšlivé a melancholické skladby, které svou spiritualitou působili rozněžněně i teskně. Hned zpočátku zazněla skladba I Shiver. Po prvních zpívaných tónech Robertem Crayem bylo jasné, že půjde o velmi vydařený koncert z pěveckého a kytarového hlediska. A také, že se v průběhu večera toto tvrzení potvrdilo.

Procítěnost a hebkost Crayova hlasu zněla snad ještě lépe než na studiových albech. Tóny dokázal protahovat i variovat spolu s melodiemi, s grácií nastoupil do vyšších poloh skladeb především v refrénech a předával slovo sám sobě – chvilku vévodil zpěv, poté se ujal kytarového sóla, v němž publikum přesvědčil, že se jedná opravdu o jednoho z nejlepších kytaristů současnosti. Přechody na hmatníku zvládal bez sebemenšího zaváhání a s lehkostí střídal akordové party, vybrnkávání i vlastní exhibice prodlužující a ozvláštňující samotné skladby.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Poklidná atmosféra spolu s virtuozitou panovala nadále i ve skladbě Fine Yesterday z nového alba In My Soul. Výraznou basovou linku předvedl již dlouholetý člen kapely - bosý Richard Cousins. Doprovodní hudebníci včetně bubeníka Les Falconera a klávesisty Dovera Weinberga hráli po celou dobu spíše - obrazně řečeno - druhé housle. Technicky skvěle odehrané pasáže ozvláštňovaly jen krátké vstupy, kdy se projevoval především klávesista, ale koncept kapely byl jasný – hlavní hvězdou je Robert Cray.

Robert přívětivě komunikoval s publikem a předem uváděl některé z písní. Však přestávky mezi skladbami byly velmi krátké a pokaždé (!) byly využité k výměně Crayovy kytary. Na stupňovitě akordové bázi založená skladba What Would You Say si vyhrávala se strunným nástrojem ve vyšších opakujících se polohách. Během večera se hudebníci vypořádali i s malou nepříjemností, kdy se jim přehřálo vybavení přímo na pódiu, nicméně na kapele to nezanechalo jedinou pochybnost a svěže pokračovali v hraní.

 

 

Zvuk kapely byl po celou dobu velmi vydařený, především – a to je důležitý aspekt při takovýchto koncertech založených na zpěvu – vyzníval Crayův hlas a zřetelně bylo rozumět i anglickým textům. Jednotlivé instrumenty tvořily stejně tak výrazný, ničím nerušený celek. Na závěr se lehce zrychlilo a atmosféra se jemně posunula od až gospelově znějících blues k jediné instrumentální skladbě večera, která nejspíš patřila mezi přídavky. To bylo těžké odhadnout, jelikož kapela zůstala po celou dobu na pódiu vzhledem k blížící se desáté hodině. Hip Tight Onions zněla s temperamentní linkou kláves v opakujícím se veselém motivu a Cray s Cousinsem si synchronně zatančili se svými nástroji.

Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu

Opravdu ani tón navíc. Přesně s úderem avizované desáté se kapela ztratila s rozloučením v zákulisí a již se na oficiální přídavek nedostalo. Nicméně Robert Cray ukázal to nejlepší ze svého talentu i kytarového umu, přenesl publikum svým výrazným a citlivým hlasem do zcela jiných krajin bluesového žánru a repertoár dokázal sestavit z nové desky doplněné několika staršími skladbami například z předešlé vydařené desky Nothin´ But Love. Mezi zástupce by patřily Crayova autorská Side Dish či Won´t Be Coming Home. Závěrem lze dodat, že se české publikum může těšit na další řadovou desku a jestli Cray bude postupovat dle stejné rovnice, objeví se s ní i příště v Praze.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Jubilejní Khamoro slibuje výjimečný program

    Jubilejní ročník festivalu Khamoro představí současnou i tradiční romskou kulturu během intenzivního týdne plného hudby, tance, divadla, a dalších akcí od 27. května do 2. června v Praze. Mezi hosty nechybí velká jména romské kultury, výrazné a inspirativní osobnosti mezinárodního renomé.

  • Foto: Gypsy Kings, Forum Karlín, 18. 4. 2018

    Gipsy Kings je francouzská hudební skupina, jejíž hudební styl vychází z flamenca i jiných hispánských stylů a romské hudby. Kapela, která již dlouho na hudební scéně působí a dokáže svým temperamentem roztančit snad každého, vystupuje pod názvem The Original Gypsies of Camargue. Podívejte se na fotografie z koncertu!

  • Jak správně vybrat akustickou pěnu? Praktické tipy

    Nejeden hudebník se zamýšlel nad tím, jak dosáhnout lepšího zvuku. Plata od vajec, staré koberce či matrace. Znáte to? Možná jste si tím také prošli, ale stříleli jste naslepo nebo jste nedosáhli požadovaného akustického efektu. Doba se změnila, to co bylo kdysi nedostupné, je nyní dostupné za rozumnou cenu a v širokém výběru. O čem je řeč? O akustické pěně.

  • Jaga Jazzist ukazuje cestu mezi elektronikou a jazzem

    V neděli 15. dubna vystoupila v Praze populární jazzová skupina Jaga Jazzist. Po dvou a půl letech opět přijela připomenout svoji zatím poslední desku nazvanou Starfire.