Kings of Convenience předvedli v Meetfactory své hlasité ticho

Jít na koncert o půl třetí odpoledne? Pokud jde o Kings of Convinience, s upřímnou radostí! Večerní koncert KOC se vyprodal během pár minut a duo z norského Bergenu přidalo dodatečné odpolední představení, které se vyprodalo záhy poté. A kdo měl tu příležitost obětovat nemalou částku, určitě ani chvíli nelitoval.

Kings of Convinience Kings of Convinience Zdroj: youtube.com

Už před otevřením sálu se před Meetfactory vytvořila dlouhá fronta a Erlend neváhal jít fanoušky pozdravit ven, jak milé gesto. Žádná tlačenice o místa v prvních řadách se nekonala, KOC má až na výjimky vyzrálé publikum. Na pódiu byly připraveny jen tři akustické kytary a pohovka s křeslem, kde se odehrál rozhovor se skupinou.

Koncertu předcházely příkazy a zákazy - žádní fotografové nebo novináři, pozdní příchody nebudou tolerovány, koncert je jen k sezení. Člověk získal pocit, že jde na koncert odtažitých nepříjemných hvězd, které si jen diktují podmínky. První vystoupení KOC v Praze ale bylo úplně o něčem jiném.

Tracklist koncertu byl předem daný. Duo odehrálo svou první desku Quiet is the New Loud z roku 2001 hezky popořadě píseň po písni. Podle svých slov první desku příliš nehráli a teď si to o to víc užívají a zjišťují, že texty, které napsali ve svých 26 letech, mají pořád něco do sebe. A potom, co si to, o čem tenkrát zpívali, prožili, zjistili, že je i pravdivé. Dva kluci z Bergenu získali smlouvu u velké nahrávací společnosti, desku nahráli v Londýně a je na ní slyšet jejich nesmělost a zakřiknutost, která se však s jejich dospělostí vytratila. Kritici jim tenkrát vyčítali cynické texty, úzkoprsost, že nejsou pořádní chlapi. Eirik však přiznal, že je těžší nebýt tvrdý. Přiznat svou citlivost, být přemýšlivý, otevřít se. V dnešní době se to příliš nenosí.

Moderátor, který vedl interview, byl očividně nervózní, když spletl už v úvodu název kapely. Měl obavy ze své angličtiny, ale úplně zbytečně. Kapela vyjádřila svou nechuť k novinářům, kterým kdy poskytli rozhovor – „Novináři všechno překroutí a stejně si napíšou, co chtějí." Ale živá diskuse na pódiu je dle jejich slov o něčem jiném. Moudrá slova zůstanou moudrými a hlouposti hloupými. Ale našeho moderátora ten večer pochválili. Vzpomínali, jak poprvé zaregistrovali jeden druhého, když se jako nerdi přeli ve škole o výšku Everestu, jak si v patnácti nezávisle na sobě koupili svou první kytaru a jak se rozhodli spolu zpívat místo v norštině v angličtině, protože jejich přízvuky byly rozdílné a v angličtině spolu lépe souzněli. Eirik i Erlend uvolněně odpovídali, vtipkovali a v sále se ozýval srdečný smích. Někdy až rušivý. A když se několikrát ozval zvuk padající lahve, jejich představy o tichém koncertě musely vzít za své, ale nedali na sobě nic znát.

Hlavní slovo měl Eirik a to i při zpěvu. Erlend chvílemi zavíral oči, jako by spal, nechával mluvit Eirika a i zpíval většinou druhý hlas. Poprvé se Erlend dostal do Prahy při svém školním výletě v 90. letech, kdy navštívil slavnou Redutu a byl pyšný na své tričko, který si tam koupil. Eirik zas nemůže zapomenout na český schnaps.

Když začali hrát, nejednomu člověku v sále se splnil hudební sen a zastavilo se mu srdce. KOC příliš nekoncertují a současným turné propagují knihu o vzniku první nahrávky Quiet is the New Loud, kterou napsal Ørjan Nillson. Prostor v Meetfactory byl vhodně upraven, zadní řady seděly na vyvýšených stupních a měly tak dokonalý přehled, co se děje na pódiu. Ale to by nebylo ani třeba. Nejlepší bylo zavřít oči a zaposlouchat se. V tak komorním prostředí šel slyšet každý tón. KOC hráli bez odposlechů a na výjimečné chyby nebo nedorozumění mezi sebou reagovali smíchem. Ale jinak převažovala precizní hra. Chvílemi se proti sobě Eirik a Erlend postavili a pozorovali se při hraní. Očividně jsou velmi dobří kamarádi. Eirik vystudoval psychologii a při otázce, jak spolu dokážou tak skvěle vycházet, dal posluchačům radu do života. "Ne" má větší váhu než "ano". Nemá cenu nutit druhého do něčeho, co nechce. Co chcete oba, to má opravdu cenu. Průnik jejich hudebního vkusu je prý velmi malý, ale velké díky za něj.

Při dvou písních vyzvali publikum, aby je doprovázelo luskáním a Erlend si sem tam odskočil od kytary k malému klavírku. Při vzpomínce na koncert v Itálii se zeptali, jestli chceme nadále sedět, nebo by nám bylo příjemnější se postavit. Jsou přeci králové pohodlí!

 

 

KOC s pobavením slíbili, že příště přijedou pro změnu se svou druhou desku a jako příslib zahráli na konci dvě skladby z alba Riot on an Empty Street a to jejich nejpopulárnější písně Homesick a Misread. Zdálo se, že duo si bezvýhradně podmanilo všechny v sále a bylo tak odměněnoi i potleskem ve stoje. Byl to večer plný výborného muzikantství, ale i oslava lidskosti. KOC toho o sobě říkají mnoho skrz své písně, ale rozhovor na pódiu i v předsálí odhalil, jak sympatičtí a milí oba dva jsou.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 


Není příliš obvyklé se vracet do minulosti, ale to odpoledne či večer KOC dokázali, že se to vyplatí. A my se s nimi vrátili do doby, kdy jsme měli pocit, že nám svým melancholickým indie folkem mluví z duše, do doby zmateného mládí. Kamarádi Erlend Øye a Eirik Glambek Bøe byli s námi v našem pokoji. Citliví, chápaví, Simon a Garfunkel pro mladé. A teď s námi byli doopravdy.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Árstídir jsou na desce Nivalis v té nejlepší formě

    Islandská kapela Árstídir již prošla řadou změn, co se počtu členů kapely týče. Nyní v triu vydává nové album nazvané Nivalis, které obsahuje 13 autorských skladeb převážně v angličtině, ale i na rodnou islandštinu, na kterou jsme u této kapely zvyklí, také dojde. Pokračují ve stejném stylu i nyní?

  • Rozhovor s Bad Karma Boy: V Česku chybí celoplošné alternativní rádio

    Produkují hity, ale přesto jsou součástí alternativní scény. Slovenská skupina Bad Karma Boy se od popu s psychedelickou atmosférou posunula blíže k elektronice a své aktuální album Překrásný nový svět představí již tuto sobotu na pražském Metronome festivalu. Na otázky Musicwebu odpovídal frontman kapely Juraj Marikovič.

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.