Martin Barre představil tvorbu Jethro Tull v hard rockovém hávu Doporučený

Pražský klub Retro Music Hall má za sebou poctivou rockovou lekci. V úterý 14. října zde vystoupil kytarista Martin Barre, muž číslo dvě slavné skupiny Jethro Tull.

Martin Barre v pražském Retro Music Hall 14.října 2014 Martin Barre v pražském Retro Music Hall 14.října 2014 Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Do Prahy přijel tento rockový veterán s podporou mladších hudebníků, což předznamenalo mnohé otazníky, o co se vlastně zkušený kytarista pokouší, neboť koho s sebou nevezl, byl paradoxně flétnista. Právě zvuk flétny neodmyslitelně patří ke zvuku skupiny Jethro Tull, přesněji k jejímu frontmanovi, zpěvákovi a flétnistovi Ianu Andersonovi. Martin Barre ale vsadil na kytarové jistoty.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Samotnému vystoupení předcházel předskokanský úvod, kterého se zdatně a s vervou chopila zpěvačka Shelley Bonnet. Ta naladila publikum převážně rockovými klasikami, nicméně i tak ukázala, že má neuvěřitelný rockový ječák navzdory své drobné tělesné konstituci. Příjemný úvod, ale jak už to bývá, předkapela je zkrátka nevděčná role, neboť lidé přišli na Martina Barreho. Ten chvíli po osmé hodině konečně vyšel na pódium.

 

 

Kdo očekával, že se tímto koncertem seznámí se sólovou tvorbou sedmašedesátiletého kytaristy, se možná po skončení cítil lehce zklamán, neboť setlist byl sestaven téměř jen z repertoáru Jethro Tull a bluesrockových coverů. Nicméně právě jethrotullovský repertoár dokázal Martin Barre přearanžovat do čistě kytarových poloh.

Navíc již při zahajovací skladbě Minstrel in the Gallery zůstal nejeden posluchač v sále v úžasu z hlasu zpěváka a kytaristy Dana Crispa. Ten se totiž vyhnul zrádnému napodobování Iana Andersona, což bezesporu ani nemá smysl, ale zvolil si vlastní styl, jak si poradit s vyzpíváváním jethrotullovských skladeb. Nutno dodat, že krom toho, že jeho hlas zněl úžasně, bylo i příjemné po dlouhé době slyšet dovytahované do výšek například New Day Yesterday nebo Still Loving You Tonight. Navíc se stále energickou hrou kytary Martina Barreho.

Na jeho hráčských schopnostech se k horšímu rozhodně věk zatím neprojevil. Nebál se během večera kdykoli jít do složitých progrockových vyhrávek a sól, čímž dokazoval, že si vystupování stále velice užívá. I zbytek kapely mu zdatně sekundoval a večer tak příjemně plynul. Kromě tullovských klasik došlo i na několik nápaditých cover verzí. Asi nejzajímavější vůbec bylo originální, hard rockové, pojetí Eleanor Rigby od skupiny Beatles, B.B. Kingovská Rock Me Baby nebo skladba Crossroads od Roberta Johnsona.

Jinak se koncert ale nesl ve výrazném rockovém rytmu a bylo tak příjemné srovnávat, jak tyto sekundární Jethro Tull fungují oproti klasickému formátu odlišně. Flétnové kudrlinky, které jsou pro písně Jethro Tull natolik příznačné, nahradil Martin Barre kytarovými aranžemi, jimiž tuto skutečnost maskoval a nutno dodat, že se mu to i vcelku úspěšně dařilo.

Sledujte rock na Facebooku:
 

Závěr koncertu nemohl pravděpodobně skončit jinak než zahráním oblíbené a osvědčené písně Locomotive Breath, jíž Martin Barre uvedl nevšedním rockovým prologem. Opět by se člověk opakoval, ale je smutným faktem, že v Jethro Tull v posledních letech už mašinka dávno nejezdí tak rychle jako dříve. Díky mladému zpěvákovi si ale posluchači v Retro Music Hall mohli vyslechnout tuto píseň v plné rychlostní formě, což byl zajisté osvěžující zážitek. Takřka dvouhodinový koncert byla opravdu poctivá rockeřina a Martin Barre se opravdu nemá za co stydět. Pořád má v hudbě co předávat.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu. I přes to, že se na koncertě nesměly pořizovat fotografie, pár snímku jsem pro vás přece jen vyfotil.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.