Martin Barre představil tvorbu Jethro Tull v hard rockovém hávu Doporučený

Pražský klub Retro Music Hall má za sebou poctivou rockovou lekci. V úterý 14. října zde vystoupil kytarista Martin Barre, muž číslo dvě slavné skupiny Jethro Tull.

Martin Barre v pražském Retro Music Hall 14.října 2014 Martin Barre v pražském Retro Music Hall 14.října 2014 Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Do Prahy přijel tento rockový veterán s podporou mladších hudebníků, což předznamenalo mnohé otazníky, o co se vlastně zkušený kytarista pokouší, neboť koho s sebou nevezl, byl paradoxně flétnista. Právě zvuk flétny neodmyslitelně patří ke zvuku skupiny Jethro Tull, přesněji k jejímu frontmanovi, zpěvákovi a flétnistovi Ianu Andersonovi. Martin Barre ale vsadil na kytarové jistoty.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Samotnému vystoupení předcházel předskokanský úvod, kterého se zdatně a s vervou chopila zpěvačka Shelley Bonnet. Ta naladila publikum převážně rockovými klasikami, nicméně i tak ukázala, že má neuvěřitelný rockový ječák navzdory své drobné tělesné konstituci. Příjemný úvod, ale jak už to bývá, předkapela je zkrátka nevděčná role, neboť lidé přišli na Martina Barreho. Ten chvíli po osmé hodině konečně vyšel na pódium.

 

 

Kdo očekával, že se tímto koncertem seznámí se sólovou tvorbou sedmašedesátiletého kytaristy, se možná po skončení cítil lehce zklamán, neboť setlist byl sestaven téměř jen z repertoáru Jethro Tull a bluesrockových coverů. Nicméně právě jethrotullovský repertoár dokázal Martin Barre přearanžovat do čistě kytarových poloh.

Navíc již při zahajovací skladbě Minstrel in the Gallery zůstal nejeden posluchač v sále v úžasu z hlasu zpěváka a kytaristy Dana Crispa. Ten se totiž vyhnul zrádnému napodobování Iana Andersona, což bezesporu ani nemá smysl, ale zvolil si vlastní styl, jak si poradit s vyzpíváváním jethrotullovských skladeb. Nutno dodat, že krom toho, že jeho hlas zněl úžasně, bylo i příjemné po dlouhé době slyšet dovytahované do výšek například New Day Yesterday nebo Still Loving You Tonight. Navíc se stále energickou hrou kytary Martina Barreho.

Na jeho hráčských schopnostech se k horšímu rozhodně věk zatím neprojevil. Nebál se během večera kdykoli jít do složitých progrockových vyhrávek a sól, čímž dokazoval, že si vystupování stále velice užívá. I zbytek kapely mu zdatně sekundoval a večer tak příjemně plynul. Kromě tullovských klasik došlo i na několik nápaditých cover verzí. Asi nejzajímavější vůbec bylo originální, hard rockové, pojetí Eleanor Rigby od skupiny Beatles, B.B. Kingovská Rock Me Baby nebo skladba Crossroads od Roberta Johnsona.

Jinak se koncert ale nesl ve výrazném rockovém rytmu a bylo tak příjemné srovnávat, jak tyto sekundární Jethro Tull fungují oproti klasickému formátu odlišně. Flétnové kudrlinky, které jsou pro písně Jethro Tull natolik příznačné, nahradil Martin Barre kytarovými aranžemi, jimiž tuto skutečnost maskoval a nutno dodat, že se mu to i vcelku úspěšně dařilo.

Sledujte rock na Facebooku:
 

Závěr koncertu nemohl pravděpodobně skončit jinak než zahráním oblíbené a osvědčené písně Locomotive Breath, jíž Martin Barre uvedl nevšedním rockovým prologem. Opět by se člověk opakoval, ale je smutným faktem, že v Jethro Tull v posledních letech už mašinka dávno nejezdí tak rychle jako dříve. Díky mladému zpěvákovi si ale posluchači v Retro Music Hall mohli vyslechnout tuto píseň v plné rychlostní formě, což byl zajisté osvěžující zážitek. Takřka dvouhodinový koncert byla opravdu poctivá rockeřina a Martin Barre se opravdu nemá za co stydět. Pořád má v hudbě co předávat.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Hailey Tuck Band ft. Eric Harland, Jazz Dock, Praha, 14. 2. 2018

    Americká šansoniérka Hailey Tuck zavítala v rámci pravidelného festivalu Jazz čtyř kontinentů do Jazz Docku, aby před plným sálem potvrdila kvality jedné z nejnadanějších zpěvaček šansonu dnešní doby. Podívejte se na fotoreport. 

  • Chicagský Hypnotic Brass Ensemble zahraje v květnu poprvé u nás

    Sedm pokrevních bratrů pokračuje v odkazu svého otce, proslulého jazzového trumpetisty Phila Cohrana. Šlapající žesťová kapela hrála původně na chicagských ulicích a nádražích a postupně se dostala až na pódia Lincoln Centra a Carnegie Hall v New Yorku i Opery v Sydney. K dechovým nástrojům přidali bicí a baskytaru a v rytmickém drivu projeli celý svět.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Nigela Kennedyho

    Nigel Kennedy nepatří do škatulky klasických hráčů na housle. Svým specifickým pojetím vystupování představuje hudbu tak trochu jinou, originální a neformální formou. Současně ale v žádném případě nesnižuje úroveň a kvalitu hraných skladeb. Ba naopak. Patří mezi houslisty, kteří prodali nejvíce hudebních nosičů a vystupují po celém světě v nejprestižnějších hudebních sálech. Ve své kariéře spolupracoval s takovými veličinami, jako jsou Paul McCartney, Robert Plant z Led Zeppelin, Kate Bush nebo kapela The Who. Velkou část své tvorby věnoval také skladbám Jimiho Hendrixe. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o lístky na 14. března do Prahy! 

  • Nejlepších 5 skladeb houslisty Nigela Kennedyho

    Na hudební scéně je nespočet houslistů, kteří se věnují klasice, ale také žánru crossover. Tato kombinace se však nejednomu hudebníkovi vymstila. Důvod je jednoduchý. Pokud se někdo ze světa klasické hudby pustí do předělávání popových, chcete-li mainstreamových skladeb, dost často může dojít k omylu a vše v jednom okamžiku ztratí hodnotu i kvalitu. Světlou výjimkou je v tomto ohledu britský houslista Nigel Kennedy.

2018 - Future Gate