Nejazzově jazzový Branford Marsalis Doporučený

Málokdo by očekával, že Branford Marsalis poprvé v Čechách nevystoupí v jazzovém klubu, nýbrž v Obecním domě. Festival Prague Proms však využil spojení Vince Mendozy s Českým národním symfonickým orchestrem a přichystal program klasických děl pro sólový saxofon nebo trubku, na jehož výběru se sám Marsalis podílel.

Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Je sen jazzového muzikanta zahrát si sólový part v orchestru? Pro Branforda Marsalise, všestranného saxofonistu a držitele tří Grammy, jenž navázal hudební spolupráci s tak odlišnými hudebními ikonami 20. století jako jsou Sting a Grateful Dead je každá nová zkušenost výzvou. Minulý rok vydal nahrávku svého sólového koncertu z katedrály v San Fransciscu a tudíž, když přišla nabídka zahrát si na Prague Proms s ČNSO, Marsalis nejspíše dlouho neváhal a hbitě přikývl.

MarsalisCož o to, o virtuozitu a bravurní techniku Marsalis nouzi nemá, ale interpretace sólového partu v orchestru vyžaduje mnohem více – maximální trpělivost (obzvlášť při zkoušení), disciplinovanost a schopnost naprosto utnout svůj temperament,  je-li to nutné v rámci zachování zvukové vyrovnanosti a dynamiky celého tělesa. To jsou požadavky, které by mohly v leckterém jazzovém sólistovi vyvolat chmury, ne-li odpor. U Branforda Marsalise tomu ovšem takto nebylo. Sólových partů se naopak zhostil spíše nejazzově a možná až příliš poslušně. Následkem toho působilo melodické vedení mírně nepřesvědčivě a nesměle, a to i přesto, že celý koncert odehrál působivě bez jediného nahlédnutí do not.

První část koncertu věnovaná ruským skladatelům Mikhailu Glinkovi a Alexandru Glazunovovi působila spíše jako rozehřívací etapa a po dramaturgické stránce kdovíjaký smysl nedávala. Glazunovův Koncert pro saxofon a orchestr v Es dur samozřejmě přišel vhod, avšak svým po folklóru tesknícím post-romantickým étosem se trochu v kontextu následujících minul účinkem. Orchestru chyběla pára a grácie, Marsalis hrál technicky dokonale, ale strádal na výrazu a melodické fráze se tak rozplývaly v nepříliš přesvědčivém výkonu orchestru. Výjimkou byly pasáže, kde orchestr zcela ustal a saxofon dostal možnost se předvést chromatickými melodickými běhy – zde se osvědčila i Marsalisova jazzová, resp. bebopová průprava. Inu, jelikož si Glazunovův koncert vyžádal hrát sám Marsalis, Mendozovi nezbývalo než dirigovat a orchestru hrát.

Po pauze se již pomalu z mlhy začínaly vynořovat mrakodrapy Mendozových New York Stories. V tomto Concertinu pro trubku a orchestr se nepředstavil nikdo jiný než sólista ČNSO Jan Hasenörl, pro něhož sám Mendoza trumpetový part napsal a jenž Hansenörl uvedl již na jeho premiéře minulý rok. Jeho projev byl až na pár nejistých not na začátku přesvědčivý a velice živelný. Až v této elegantně znějící kompozici, která svou filmovou dramatičností a orchestrální úderností obohacenou o jazzovou harmoniíí připomíná skladbyAarona Coplanda, se orchestr plně rozevřel a nabídnul posluchačům celé své dynamické rozpětí.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

V následujících Eskapádách pro orchestr a altsaxofon Johna Williamse z filmu Chyť mě, když to dokážeš se na pódium vrátil Branford Marsalis, tentokrát s posilou dvou sólistů vibrafonisty a kontrabasisty. Hravým a zpěvným melodiím eskapád se Marsalisovi dařilo vdechnout život o poznání lépe než Glazunovovým ponurým tónům. K tomu saxofonu vděčně vypomáhal i vibrafon, který s ním místy hrál unisono. Marsalis vynikal i ve překotných trylcích  a vysokých klenutých tónech eskapád, jakožto i chromatických bězích, kterých je ve Williamsově díle požehnaně. Jen sóĺový kontrabas se bohužel ve zbytku zvuku ztrácel, i přesto, že byl v této části koncertu ozvučen mikrofonem.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Branford Marsalis se tedy českému publiku na festivalu Prague Proms ukázal spíše v nejazzovém světle. Vzhledem k tomu, že jazz a klasika jsou hlavními oporami festivalu Prague Proms dalo se z tohoto večera očekávat trochu eklektičtější spojení těchto kdysi tak vzdálených přístupů k hudbě, jak tomu bylo minulý rok na Mendozově vystoupení na Prague Proms s Joe Lovanem a Johnem Abercrombiem. Namísto toho jazz posloužil jen jako prostředek k dosažení perfektní techniky hry na hudební nástroj a jako užitečný inspirační zdroj v područí vážné hudby, čímž byl bohužel naprosto opomenut jeho nejpodstatnější aspekt - spontaneita.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Danny Bryant, Bounty Rrock Cafe, Olomouc, 25. 5. 2018

    Vynikající blues-rockový kytarista Danny Bryant odehrál úžasný koncert v olomouckém klubu Bounty Rock Café. Všichni, kdo se nenechali zlákat současně probíhajícím Beerfestem a přišli si poslechnout tuto skvělou muziku, nelitovali. Perfektně šlapající kapelu tvořili kromě Dannyho baskytarista Alex Phillips a skvělý bubeník Dave Raeburn, který svým sólem ohromil všechny posluchače. Přinášíme vám z tohoto koncertu fotoreport.

  • Bluesová královna Juwana Jenkins představuje svůj debutový videoklip

    Bluesová zpěvačka Juwana Jenkins teprve nedávno ohlásila odchod na sólovou dráhu a její práce přináší první ovoce v podobě svého úplně prvního videoklipu k písní Long Time.

  • Mezi nebem a Zemí s jazzovým vizionářem Kamasi Washingtonem

    Jako předzvěst letního Respect festivalu plného world music se v pražském divadle Archa 23. května představil americký jazzový saxofonista Kamasi Washington se svou kapelou a kdo chtěl být v obraze, co teď v jazzu letí, ten si nenechal koncert ujít.

  • Foto: Kamasi Washington, Divadlo Archa, Praha, 23. 5. 2018

    Přinášíme vám fotoreportáž z koncertu saxofonisty Kamasiho Washingtona, který se odehrál v pražském divadle Archa 23. května 2018.