Nejazzově jazzový Branford Marsalis Doporučený

Málokdo by očekával, že Branford Marsalis poprvé v Čechách nevystoupí v jazzovém klubu, nýbrž v Obecním domě. Festival Prague Proms však využil spojení Vince Mendozy s Českým národním symfonickým orchestrem a přichystal program klasických děl pro sólový saxofon nebo trubku, na jehož výběru se sám Marsalis podílel.

Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Je sen jazzového muzikanta zahrát si sólový part v orchestru? Pro Branforda Marsalise, všestranného saxofonistu a držitele tří Grammy, jenž navázal hudební spolupráci s tak odlišnými hudebními ikonami 20. století jako jsou Sting a Grateful Dead je každá nová zkušenost výzvou. Minulý rok vydal nahrávku svého sólového koncertu z katedrály v San Fransciscu a tudíž, když přišla nabídka zahrát si na Prague Proms s ČNSO, Marsalis nejspíše dlouho neváhal a hbitě přikývl.

MarsalisCož o to, o virtuozitu a bravurní techniku Marsalis nouzi nemá, ale interpretace sólového partu v orchestru vyžaduje mnohem více – maximální trpělivost (obzvlášť při zkoušení), disciplinovanost a schopnost naprosto utnout svůj temperament,  je-li to nutné v rámci zachování zvukové vyrovnanosti a dynamiky celého tělesa. To jsou požadavky, které by mohly v leckterém jazzovém sólistovi vyvolat chmury, ne-li odpor. U Branforda Marsalise tomu ovšem takto nebylo. Sólových partů se naopak zhostil spíše nejazzově a možná až příliš poslušně. Následkem toho působilo melodické vedení mírně nepřesvědčivě a nesměle, a to i přesto, že celý koncert odehrál působivě bez jediného nahlédnutí do not.

První část koncertu věnovaná ruským skladatelům Mikhailu Glinkovi a Alexandru Glazunovovi působila spíše jako rozehřívací etapa a po dramaturgické stránce kdovíjaký smysl nedávala. Glazunovův Koncert pro saxofon a orchestr v Es dur samozřejmě přišel vhod, avšak svým po folklóru tesknícím post-romantickým étosem se trochu v kontextu následujících minul účinkem. Orchestru chyběla pára a grácie, Marsalis hrál technicky dokonale, ale strádal na výrazu a melodické fráze se tak rozplývaly v nepříliš přesvědčivém výkonu orchestru. Výjimkou byly pasáže, kde orchestr zcela ustal a saxofon dostal možnost se předvést chromatickými melodickými běhy – zde se osvědčila i Marsalisova jazzová, resp. bebopová průprava. Inu, jelikož si Glazunovův koncert vyžádal hrát sám Marsalis, Mendozovi nezbývalo než dirigovat a orchestru hrát.

Po pauze se již pomalu z mlhy začínaly vynořovat mrakodrapy Mendozových New York Stories. V tomto Concertinu pro trubku a orchestr se nepředstavil nikdo jiný než sólista ČNSO Jan Hasenörl, pro něhož sám Mendoza trumpetový part napsal a jenž Hansenörl uvedl již na jeho premiéře minulý rok. Jeho projev byl až na pár nejistých not na začátku přesvědčivý a velice živelný. Až v této elegantně znějící kompozici, která svou filmovou dramatičností a orchestrální úderností obohacenou o jazzovou harmoniíí připomíná skladbyAarona Coplanda, se orchestr plně rozevřel a nabídnul posluchačům celé své dynamické rozpětí.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

V následujících Eskapádách pro orchestr a altsaxofon Johna Williamse z filmu Chyť mě, když to dokážeš se na pódium vrátil Branford Marsalis, tentokrát s posilou dvou sólistů vibrafonisty a kontrabasisty. Hravým a zpěvným melodiím eskapád se Marsalisovi dařilo vdechnout život o poznání lépe než Glazunovovým ponurým tónům. K tomu saxofonu vděčně vypomáhal i vibrafon, který s ním místy hrál unisono. Marsalis vynikal i ve překotných trylcích  a vysokých klenutých tónech eskapád, jakožto i chromatických bězích, kterých je ve Williamsově díle požehnaně. Jen sóĺový kontrabas se bohužel ve zbytku zvuku ztrácel, i přesto, že byl v této části koncertu ozvučen mikrofonem.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Branford Marsalis se tedy českému publiku na festivalu Prague Proms ukázal spíše v nejazzovém světle. Vzhledem k tomu, že jazz a klasika jsou hlavními oporami festivalu Prague Proms dalo se z tohoto večera očekávat trochu eklektičtější spojení těchto kdysi tak vzdálených přístupů k hudbě, jak tomu bylo minulý rok na Mendozově vystoupení na Prague Proms s Joe Lovanem a Johnem Abercrombiem. Namísto toho jazz posloužil jen jako prostředek k dosažení perfektní techniky hry na hudební nástroj a jako užitečný inspirační zdroj v područí vážné hudby, čímž byl bohužel naprosto opomenut jeho nejpodstatnější aspekt - spontaneita.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Al Di Meola, Sono Centrum, Brno, 16. 10. 2017

    Jeden z nejlepších kytarových virtuosů, americký kytarista Al Di Meola, se představil v brněnském SONO centru. Přinášíme vám z tohoto skvělého koncertu fotoreportáž a pro ty, kteří by si jej rádi poslechli, připomínáme, že hraje 1. listopadu v Praze. Podívejte se na fotografie z brněnského koncertu. 

  • Minus123minut míří do brněnské Flédy

    Velký návrat klubové kapely minus123minut pokračuje. 24. října na Flédě uslyší její fanoušci, jak znějí starší skladby ve svěžích aranžích i nové skladby v čele s chystaným singlem Invisible world. Koncert v rámci turné Přijedeme za vámi autem přinese nadčasovou a žánrově nezařaditelnou kombinaci jazzu, rocku, blues a world music spolu s pozitivní koncertní energií.

  • Foto: FORQ, Jazz Dock, Praha, 16. 10. 2017

    Americká kapela FORQ, složená z nejlepších neofunkových hudebníků New Yorku, se představila v pražském klubu Jazz Dock. Podívejte se na fotoreport.

  • Foto: Ennio Morricone, O2 Arena, Praha, 17. 10. 2017

    Legendární Ennio Morricone se naposledy představil v O2 areně na koncertě s podtitulem Goodbye Prague. Po boku s dvěma sty hudebníky včetně jeho oblíbeného Českého národního symfonického orchestru tak zakončil jeho velkolepé světové turné.

Další podobné články