Nejazzově jazzový Branford Marsalis Doporučený

Málokdo by očekával, že Branford Marsalis poprvé v Čechách nevystoupí v jazzovém klubu, nýbrž v Obecním domě. Festival Prague Proms však využil spojení Vince Mendozy s Českým národním symfonickým orchestrem a přichystal program klasických děl pro sólový saxofon nebo trubku, na jehož výběru se sám Marsalis podílel.

Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Vince Mendoza na koncertě Branforda Marsalise 30. června 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Je sen jazzového muzikanta zahrát si sólový part v orchestru? Pro Branforda Marsalise, všestranného saxofonistu a držitele tří Grammy, jenž navázal hudební spolupráci s tak odlišnými hudebními ikonami 20. století jako jsou Sting a Grateful Dead je každá nová zkušenost výzvou. Minulý rok vydal nahrávku svého sólového koncertu z katedrály v San Fransciscu a tudíž, když přišla nabídka zahrát si na Prague Proms s ČNSO, Marsalis nejspíše dlouho neváhal a hbitě přikývl.

MarsalisCož o to, o virtuozitu a bravurní techniku Marsalis nouzi nemá, ale interpretace sólového partu v orchestru vyžaduje mnohem více – maximální trpělivost (obzvlášť při zkoušení), disciplinovanost a schopnost naprosto utnout svůj temperament,  je-li to nutné v rámci zachování zvukové vyrovnanosti a dynamiky celého tělesa. To jsou požadavky, které by mohly v leckterém jazzovém sólistovi vyvolat chmury, ne-li odpor. U Branforda Marsalise tomu ovšem takto nebylo. Sólových partů se naopak zhostil spíše nejazzově a možná až příliš poslušně. Následkem toho působilo melodické vedení mírně nepřesvědčivě a nesměle, a to i přesto, že celý koncert odehrál působivě bez jediného nahlédnutí do not.

První část koncertu věnovaná ruským skladatelům Mikhailu Glinkovi a Alexandru Glazunovovi působila spíše jako rozehřívací etapa a po dramaturgické stránce kdovíjaký smysl nedávala. Glazunovův Koncert pro saxofon a orchestr v Es dur samozřejmě přišel vhod, avšak svým po folklóru tesknícím post-romantickým étosem se trochu v kontextu následujících minul účinkem. Orchestru chyběla pára a grácie, Marsalis hrál technicky dokonale, ale strádal na výrazu a melodické fráze se tak rozplývaly v nepříliš přesvědčivém výkonu orchestru. Výjimkou byly pasáže, kde orchestr zcela ustal a saxofon dostal možnost se předvést chromatickými melodickými běhy – zde se osvědčila i Marsalisova jazzová, resp. bebopová průprava. Inu, jelikož si Glazunovův koncert vyžádal hrát sám Marsalis, Mendozovi nezbývalo než dirigovat a orchestru hrát.

Po pauze se již pomalu z mlhy začínaly vynořovat mrakodrapy Mendozových New York Stories. V tomto Concertinu pro trubku a orchestr se nepředstavil nikdo jiný než sólista ČNSO Jan Hasenörl, pro něhož sám Mendoza trumpetový part napsal a jenž Hansenörl uvedl již na jeho premiéře minulý rok. Jeho projev byl až na pár nejistých not na začátku přesvědčivý a velice živelný. Až v této elegantně znějící kompozici, která svou filmovou dramatičností a orchestrální úderností obohacenou o jazzovou harmoniíí připomíná skladbyAarona Coplanda, se orchestr plně rozevřel a nabídnul posluchačům celé své dynamické rozpětí.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

V následujících Eskapádách pro orchestr a altsaxofon Johna Williamse z filmu Chyť mě, když to dokážeš se na pódium vrátil Branford Marsalis, tentokrát s posilou dvou sólistů vibrafonisty a kontrabasisty. Hravým a zpěvným melodiím eskapád se Marsalisovi dařilo vdechnout život o poznání lépe než Glazunovovým ponurým tónům. K tomu saxofonu vděčně vypomáhal i vibrafon, který s ním místy hrál unisono. Marsalis vynikal i ve překotných trylcích  a vysokých klenutých tónech eskapád, jakožto i chromatických bězích, kterých je ve Williamsově díle požehnaně. Jen sóĺový kontrabas se bohužel ve zbytku zvuku ztrácel, i přesto, že byl v této části koncertu ozvučen mikrofonem.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Branford Marsalis se tedy českému publiku na festivalu Prague Proms ukázal spíše v nejazzovém světle. Vzhledem k tomu, že jazz a klasika jsou hlavními oporami festivalu Prague Proms dalo se z tohoto večera očekávat trochu eklektičtější spojení těchto kdysi tak vzdálených přístupů k hudbě, jak tomu bylo minulý rok na Mendozově vystoupení na Prague Proms s Joe Lovanem a Johnem Abercrombiem. Namísto toho jazz posloužil jen jako prostředek k dosažení perfektní techniky hry na hudební nástroj a jako užitečný inspirační zdroj v područí vážné hudby, čímž byl bohužel naprosto opomenut jeho nejpodstatnější aspekt - spontaneita.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Do České republiky se přijedou rozloučit hudebníci Franka Zappy

    The Grandmothers, The Grandmothers of Invention či The Grande Mothers Re:Invented. Všechny tyto názvy však patří jedné skupině hudebníků, kteří dříve spolupracovali s Frankem Zappou. S mottem: Tohle není jen jeden z dalších comebacků, tohle je reinkarnace Mothers of Invention. Tato parta každopádně přijede v květnu roku 2018 do pražského Lucerna Music Baru, aby připomněla tvorbu fenomenálního rockového skladatele a zpěváka Franka Zappy.

  • V Praze vystoupí fenomenální britský houslista Nigel Kennedy

    Nejslavnější britský houslista a vášnivý fanoušek fotbalového klubu Aston Villa přijede v březnu příštího roku zahrát českému publiku vybrané skladby od Vivaldiho, Bacha i Gershwina. Koncert s podtitulem „Bach meets Gershwin“ se za doprovodu dalších pěti hudebníků bude konat v pražském Kongresovém centru.

  • Rozhovor s Michalem Prokopem: O hlasivky nijak zvlášť nepečuji

    Mít vlastní předvánoční koncert v Praze se stalo pro zpěváka Michala Prokopa již osobní prestiží a dějištěm toho letošního bude opět Forum Karlín. V pátek 22. prosince zde předstoupí před posluchače, aby připomenul své padesátileté působení na české rockové scéně, které začalo na 1. Československém beatovém festivalu v roce 1967, tedy právě před padesáti lety. Michal Prokop zde hned napoprvé uspěl a z festivalu si odnesl cenu za nejlepšího zpěváka. Zeptali jsme se ho tedy, s kým letos v tomto jubilejním roce vystoupí.

  • Foto: Beata Hlavenková, Praha, 13. 12. 2017

    V kapli žižkovského atria proběhl křest nového alba Bethlehem pianistky Beaty Hlavenkové. Koledy v jazzovém hávu zahrála společně se svým hostem Martinem Brunnerem.

Další podobné články