Pat Metheny potvrdil roli kytarového mága Doporučený

Téměř zcela zaplněná hala Fora Karlín byla dne 4. června svědkem strhujícího koncertu Pata Methenyho.

Pat Metheny vystoupil 4. 6. 2017 ve Foru Karlín, šlo o kytarový svátek. Pat Metheny vystoupil 4. 6. 2017 ve Foru Karlín, šlo o kytarový svátek. Foto: Tomáš Feuerstein/musicweb.cz

An evening with Pat Metheny, tedy večer s Patem Methenym, se splnil doslova. Koncert totiž nakonec trval téměř tři hodiny, ale je pravda, že posluchač si tohoto faktu málem ani nevšiml a to i přesto, že přestávky mezi jednotlivými skladbami byly minimální. Samotný úvod koncertu byl netypický. Metheny je znám svým experimentováním s neobvyklými druhy kytar a předvedl to již na úvod koncertu, kdy na pódium nakráčel sám, pouze s akustickou kytarou, pravda takovou, kterou byste např. ve vybavení zarytého folkaře (ale nejen jeho) těžko hledali. Od roku 1984 totiž používá speciální typ akustické kytary Manzer, která v sobě zvukově zahrnuje prvky nejen klasické sedmistrunné akustické kytary, ale i čtrnáctistrunné a navíc obsahuje řadu dalších znějících strun, takže nakonec je možné na tento nástroj napodobit i zvuk harfy. Dohromady s octaverem na basové struny pak mohl Metheny nahradit i basovou kytaru a vykouzlit na úvod velmi netypickou atmosféru.

 

 

Na druhou skladbu se již přidala celá kapela ve složení: Linda Oh na kontrabas a baskytaru, Gwilym Simcock na piano a jeho dlouholetý spoluhráč Antonio Sanchez na bicí. Úvodní část koncertu byla zahřívací ale už od první vteřiny byl člověk naprosto vtažen do děje a zároveň uchvácen barvami, které se z pódia linuly. Zazněly skladby zejména z období Pat Metheny Group např. Better Days Ahead či Have You Heard a v neposlední řadě také jedna z jeho nejznámějších skladeb vůbec, James.

Pravda, ovšem v takovém zaranžování, které by člověk nečekal. Podstatnou část skladby totiž tvořilo skupinové sólo kytary a bicích, přičemž zpočátku hrál Pat Metheny takřka sám a jak by se řeklo "hodně za roh". V postupně gradující skupinové improvizaci mu zdatně sekundoval Antonio Sanchez, který hrál neskutečně po celou dobu koncertu, kdy byl schopen hrát sólo, šlapat na hi-heat a zároveň ještě nohou ovládat i tamburínu. Právě na této skladbě lze ilustrovat obrovskou spontánnost a experimentování, které provázelo celý večer, přičemž dirigentem a zároveň katalyzátorem těchto okamžiků byl IMG 9095vždy Pat Metheny, u něhož si nešlo nevšimnout, že si hudbu užívá doslova od první vteřiny.

Při sólech ostatních spoluhráčů se vždy přiblížil až k nim a se zavřenýma očima a pohupováním hlavy si jejich sóla užíval. Přibližně úvodních 45 minut hrál Metheny na lubovou kytaru, kterou pro něj postavil kytarář Daniel Slaman, pak přišel čas i na jeho syntezátorovou kytaru Roland. Skladby se staly údernější a bylo znát, že i ostatní spoluhráči se více rozehřáli. Nutno také vyzdvihnout výkony obou nových členů Methenyho ansámblu, pianistu Gwilyma Simcocka a kontrabasistku Lindu Oh.

Simcockovi jsme do tváře příliš neviděli, což je škoda (hrál na velké křídlo takřka obrácen zády k lidem). Je však dost možné, že to bylo právě z důvodu, který jsem naznačil výše. Metheny totiž evidentně preferuje na pódiu osobnější a těsnější kontakt a právě toto rozestavění mu to umožňovalo nejlépe. V první části koncertu často Simcock spíše dobarvoval (ale skvěle!), ale mezitím se vždy blýskl krásně vystavěným sólem. Z jeho hry také bylo cítit, že mu není cizí ani klasika. Linda Oh, žena v pozadí, předvedla virtuozitu při hře na kontrabas a obrovskou variabilitu, ať už se jednalo o zpěvné Methenyho skladby, takřka freejazzové momenty v jedné ze skladeb či o velmi rychlé "čtyři", které dohromady se Sanchezovými bicími krásně "šlapaly".

Přibližně ve druhé třetině koncertu přišel čas, aby si Metheny zahrál jen v duu a to se všemi spoluhráči. S každým to bylo skvělé a s každým to bylo jiné. Zejména duo s Gwilymem Simcockem patřilo k jednomu z vrcholů večera. Jednu z Methenyho zpěvných skladeb zahrála dvojice s obrovskou lehkostí a radostí. S Lindou Oh si střihl intimnější baladu a s Antoniem Sanchezem později rozboural halu, pravda, rozboural ji v tomto případě zejména Antonio Sanchez. Po této asi 30minutové vsuvce se kapela vrátila ještě na pódium na pár skladeb a pak se skromně s publikem rozloučila. Samotný koncert pak skončil tak, jak začal. Tedy s Patem Methenym na pódiu pouze s akustickou kytarou, tentokrát se starým Ovationem. Zazněla Medley skladeb Minuano a Last Train Home, přičemž mezitím si mistr "jen tak hrál" a nechal se unášet inspirací.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Pat Metheny je jedním z mála jazzových hudebníků, kteří dokážou hrát a skládat hudbu, která je zároveň přístupná velkému spektru lidí s často odlišným vkusem. Nedělní koncert byl zcela jistě jednou z hudebních událostí roku a nezbývá, než doufat, že k nám Metheny přijede opět co nejdříve.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.