Popa Chubby: Na vlně exhibice i kytarové virtuozity Doporučený

Po dvou letech dorazil do Prahy americký blues-rockový kytarista a zpěvák vystupující pod jménem Popa Chubby. Letošní zastávku okořenil o nové album I´m Feeling Lucky, ze kterého zaznělo během večera několik skladeb.

Popa Chubby při koncertě v Rock Café 9. listopadu 2014 Popa Chubby při koncertě v Rock Café 9. listopadu 2014 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Kdo si chtěl užít pořádnou dávku pravého blues-rocku, nevynechal koncert Popa Chubbyho. Od první skladby ze sebe kytarista a zpěvák chrlil energii a prostřednictvím svého strunného nástroje šel do koncertu přímo po hlavě. Mezi prvními písněmi večera zazněla cover verze slavného hitu od Jimiho Hendrixe Hey Joe. V tomto kousku si Popa vystřihl dlouhé hendrixovské sólo, zcela s přehledem dokázal vyhrát nejjemnější tóny na hmatníku a s lehkostí je střídal s technicky náročnými pasážemi, za které by se rozhodně před Hendrixem stydět nemusel.

Nová deska přináší více bluesových skladeb, ale takových, jak si je představuje samotný Popa Chubby. A tak následovala skladba – současný singl z nové desky – I´m Feeling Lucky s chytlavým refrénem. V této písni došlo o trochu více na Chubbyho zpěv, který šel s říznou vervou z poklidnějších slok do opakujícího se refrénu. V nich mu pěvecky sekundoval baskytarista, který si během večera se svým nástrojem dokázal vyhrát na dosti podobné úrovni.

Nejvíce se za večer Chubby pěvecky projevil v nové písni Three Little Words, která svým drivem roztančila již tak nadšené publikum. V každé skladbě se dostávalo na dlouhá kytarová sóla ozvláštněná různými motivy i hrami s vysokými tóny. Nicméně na hru samotnou mělo ještě dojít. Starší skladba 69 Dollars připomněla klasický blues-rock v nefalšované podobě - řízné kytarové riffy, procítěný a přizpůsobivý hlas i jasná rytmika. Zavalitý Popa Chubby ze sebe vydával neuvěřitelný výkon, který s každou další skladbou násobil a přebíjel, ale nikde neubíral. Ponechal si však vyrovnanost a kvalitu, která přetrvala až do konce koncertu.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

V polovině začali muzikanti zkoušet, co se svými nástroji svedou. Nejprve začala hra přestřelkou mezi Popa Chubbym a baskytaristou. Vždy jeden zahrál kratší linku na svůj instrument a poté předal slovo druhému, který ji se změnami zopakoval. Několikrát si přehazovali sóla, Popa Chubby ukázal skvělou kytarovou techniku, to, jak je s nástrojem zcela sžitý, poslouchá ho a může přebíhat po hmatníku jakkoli a vždy to bude znít bravurně. Do melodií zakomponoval například úryvek ze skladby Stairway to Heaven od Led Zeppelin nebo klasiku Pro Elišku od Beethovena. Ani baskytarista se nenechal zahanbit a vesele přistoupil na Chubbyho hru. Prsty mu tančili po baskytaře a jeho party nezněly o nic hůř než Chubbyho.

Poté došlo také na bubeníka, ale ani jeho nenechal Chubby vydechnout. Kromě sóla s ním začal hrát podobnou hru, nicméně Chubby vyměnil kytaru za připravené druhé bicí. Spolu s bubeníkem chvíli bušili do nástrojů a velmi hřmotným zrychlujícím se sólem se doplňovali. Poté zůstal u nástroje pouze Chubby a napodoboval pochodovou píseň jasným rytmem. Jindy zase v dlouhých rozestupech udeřil do bicích a čekal na odezvu publika, a poté, co ji získal, zrychloval natolik, že napodobil rozjíždějící se vlak až do výbušného dunění.

 

 

Lehce odlehčující atmosféru nastolila cover verze pohodové skladby Over the Rainbow, jež v jeho upraveném podání nabídla mnoho tónů navíc. Poklidně si v melodii plula kytara a hlas vyzníval více do publika. Z nové desky taktéž představil klasickou bluesovou skladbu Rollin´and Tumblin´, která se v hudební historii dočkala již mnoha předělávek. I Chubbyho verze byla odlišná, více založená na elektrické kytaře a mírně obměňovala její výrazný riff.

Ani po dvou hodinách vyčerpávajícího hraní na nikom z kapely nebyla vidět únava, naopak je těšil zájem diváků a pouštěli se do dalších skladeb, které nijak zvlášť neuváděli, ale řetězově přecházela jedna v druhou. Jako přídavek trio zahrálo cover verzi od Leonarda Cohena – Hallelujah. Tato verze byla opravdu mistrným kouskem – hromotluk Chubby ji dokázal zcela úměrně přednést jako citlivý kluk s citem pro lyrický text a jemnější hru. Následně si ještě všichni vystřihli instrumentální kompozici, ve které se znovu představili všichni ve vlastních sólech. Popa Chubby na své fanoušky rozhodně myslí a nechce je ošidit ani o jedinou skladbu. S přibývajícími hodinami sice odešlo hodně lidí, nicméně více jak dvě a půl hodinový koncert neskousne každý (i časově – doprava je doprava). Ostatní, kteří vydrželi až do konce, rozhodně nemají čeho litovat. Do poslední chvíle celá kapela hrála naplno, s velkým drivem a temperamentem a chválila si české publikum. Tvrdší verze blues tak Popa Chubby předává dál.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Värttinä, LMB, Praha, 25. 5. 2017

    Finská folková skupina Värttinä předvedla v Lucerna Music Baru své energické a velice nápadité vystoupení, u kterého se člověk rozhodně nenudil. Ještě předtím ale vystoupila předkapela BraAgas. Prohlédněte si několik fotek z tohoto večera.

  • Värttinä: Magičnost i melancholie, ale především vynikající show

    S novou deskou Viena se do Lucerna Music Baru vydalo finské dívčí vokální trio Värttinä za doprovodu tří muzikantů. Starším i novějším skladbám této dnes již legendární kapely předskakovala česká kapela BraAgas.

  • Černá víra Depeche Mode je věčná

    Britská kapela Depeche Mode vystoupila po 4 letech ve středu opět ve vyprodaném Edenu. Devátá zastávka v rámci probíhajícího Global Spirit Tour připadla právě na Prahu a jednalo se opět o magický hudební zážitek.

  • Rozlučka s Deep Purple jako rocková mše

    Pražská O2 arena zažila 22. května večer velkolepou show v podání britské rockové legendy Deep Purple. Jejich světové turné Infinite dává tušit, že může být poslední, což české fanoušky vyburcovalo k maximální účasti. Plno bylo na ploše i na tribunách.