Pražský Výběr se loučil s fanoušky monstrózně přepálenou show Doporučený

Pod názvem eR - Last or Forever se ve středu 7. prosince 2016 uskutečnil možná poslední koncert skupiny Pražský výběr. Na své rok předem avizované finále si pro fanoušky připravila řadu hostů, symfonický orchestr a velkou koncertní show plnou světelných a pyrotechnických efektů, tanečnic a kostýmů. Scéně navíc vévodil na čele konstrukce obří Artur Ropotámo, kterému v průběhu hraní občas svítily výhružně oči. Jak to všechno ale fungovalo dohromady?

Pražský Výběr na koncertě v O2 Aréně 7. prosince 2016 Pražský Výběr na koncertě v O2 Aréně 7. prosince 2016 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Koncert trvající více jak dvě a půl hodiny byl opravdu monstrózní, jak sami výběráci avizovali. Otázkou je, jaký dojem ve svých posluchačích zanechali a jak to celé pasovalo dohromady. V úvodní hodince to bylo totiž spíše v nevyřčeném předkapelovém duchu bez Výběru jako takového. Večer byl zahájen intrem Českého národního symfonického orchestru v čele s jeho ředitelem Janem Hasenöhrlem, taktovky se chopil slavný dirigent Steven Mercurio, jehož služeb využívá mimo jiných například i pěvec Andrea Bocelli.

Následovala píseň Nekonečnej mejdan, který překvapivě začali zpívat hostující zpěváci Viktor Dyk, Hana Kosnovská a Michal Skořepa. S podporou DJ Roxtara a Českého národního symfonického orchestru, který bohužel nebyl, alespoň v mé části stání, vůbec slyšet, působil jejich zpěv spíše muzikálově než rockově. Postupně se k nim začali připojovat i jednotliví výběráci, a fanoušci si tak mohli vychutnat zdařilého Snaživce zpívaného Kocábem v bílém obleku.

Pražský Výběr uctil i památku nedávno zesnulého kytaristy Radima Hladíka

Po něm si vzal přednostně slovo Michal Pavlíček, který vzdal hold zesnulému kytaristovi Radimu Hladíkovi. Následovala dojemná chvíle potlesku diváků vestoje. Hladíkovi věnoval Pražský výběr píseň Stín z desky Běr. Po starší Bangabasavě následovala překvapivě projekce s Milošem Kopeckým a jeho písní Mackie Messer, kterou začala kapela i s orchestrem hrát. Ať se nad tím zamýšlím, jak se zamýšlím, smysl této vložky mi zcela uniká. Zařazení do repertoáru dává smysl asi jen proto, že si při ní zazpíval i dirigent Mercurio. Poté se na pódiu objevila kapela Monkey Business, která si v čele s Matějem Ruppertem zahrála starší výběrácký kousek Habaděj. Matěj Ruppert si s písní poradil opravdu skvěle a z hostů tak Monkey Business zaslouženě sklidili největší potlesk fanoušků.

První hodina působila jako nesourodý slepenec scének, který možná bude více fungovat v pořizovaném záznamu Českou televizí, ale naživo to celé připomínalo skoro někdy až televizní estrády, dojem mezi fanoušky zůstával rozpačitý.

Nakolik byl koncert megalomanský, natolik se jeho protagonisté potýkali s různými technickými problémy. Asi největší kritiku si zaslouží při takovém koncertu zvuk. Těžko říci, kde se stala chyba, ale když už někdo chce na pódiu symfoňák, který nemá hrát druhé housle kapele, tak by ho měl nechat i slyšet. Bohužel ve všem tom roztomilém rockovém i elektronickém mumraji zvuk orchestru dokonale zanikal. Problém ale asi nebyl jen u orchestru, neboť i samotní kapelníci a zpěváci stíhali nástupy skladeb tak tak, spíše někdy zpožděně. Kameramani snímající koncert tomu také moc nepomáhali, když často nevěděli, co mají na obří obrazovky snímat. Toto by se opravdu při takových akcích stávat nemělo. Bohužel u Pražského Výběru není o problémech se zvukem slyšet poprvé.

 

 

Ale aby člověk jenom nehanil. Druhá půle koncertu byla pro fanoušky přece jen satisfakcí, protože se naplno rozjela kapela a ukázala svým posluchačům, na co skutečně přišli. Poslechnout si pořádný rockový nářez v podání našich možná nejlepších rockových hudebníků na domácí scéně. Dnes již zlidovělé písně Na václavskym Václaváku či Pražákům je hej působily jako příjemná satisfakce za dramaturgické přešlapy.

Velkým překvapením se stal podruhé za večer i samotný dirigent Steven Mercurio, který při osvědčeném Tatrmanovi vzal do ruky kytaru a s Michalem Pavlíčkem si vyměnili několik pekelných sól. Bravo! Michal Pavlíček celkově excelentně procházel večerem a bylo na něm vidět, že si divoká místa náležité užívá. Bubenická sekce Jiří Hrubeš a Klauda Kryšpín podávala svůj setrvale nadstandardní výkon, jen škoda, že pánové nebyli moc vidět.

Michael Kocáb zpíval v opravdu dobré formě a potěšil přítomné svými písněmi jako Člověk bez talentu a finální Proč jen já, kterou uzavřel prostřední blok koncertu. Tato část patřila k tomu nejlepšímu, co se večer v 02 Aréně konalo. Opět škoda jen, že kapela byla v hale usazená až za orchestrem a zůstávala tak po většinu večera trochu schovaná, byť Michael Kocáb i Vilém Čok využívali drah vedoucích mezi diváky, aby si s nimi i plácli a byli jim tak nablízku.

Rozhovor s Michaelem Kocábem: S Frankem Zappou jsem se seznámil, když vynášel pytel odpadků

Třetí blok večera odstartoval vystoupením Ondřeje Soukupa a pěvkyně Gabriely Beňačkové písní Slušný člověk. Ta silou svého hlasu dojala přítomné, ale opět se nabízí otázka proč. Koncert sám o sobě byl poměrně dlouhý a zkrátka bez některých vložek by působil kompaktněji. Koncert postupně uzavřel Pražský Výběr mimo jiné legendárním Smolařem a Chvastounem. S diváky se rozloučil podruhé hranými Pražáky. Zde nechápu, proč si je výběráci vyplýtvali hned na začátku, aby je během jednoho koncertu hráli podruhé, ale budiž...

 

 

 

Je jasné, že tímto rozlučkovým koncertem si mnoho členů kapely splnilo své sny - obsazení orchestru, elektronika ve spojení s bigbítem, tanečníci a hosté, z nichž zaujal asi nejvíce překvapivě Vojta Dyk a samozřejmě Matěj Ruppert. Potěšili Pepa Novotný a samozřejmě Jiří Tomek, kostýmně zaujala jako obvykle Jana Kratochvílová. Naopak mdlé vystoupení přehrávající Ivy Pazderkové vybízí k otázce, proč ta se tam vlastně octla...

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Rozpačitý dojem z tohoto koncertního ajntopfu ale přetrvává. Méně je zkrátka někdy opravdu více, byť je třeba ocenit, že Pražský Výběr vždy rád oproti jiným kapelám experimentoval a přinášel na domácí rockovou scénu úplně nové prvky. Za to jim patří a bude patřit obdiv. A navíc kdo ví, jestli toto byl opravdu poslední koncert. Podmínkou Michaela Kocába ohledně dalšího fungování je nové album. Tak uvidíme. Pražský Výběr nečekaně obživl ve své historii přece již mnohokrát a vždy to stálo za to!

Koncertní setlist:

1. část koncertu: Nekonečnej Mejdan, Tajtrló, Straka v Hrsti, Ženatej, Snaživec, Stín, Bangabasava, Mackie Messer, Habaděj
2. část koncertu: Melem nemelem, Pražákům je hej, Na václavským Václaváku, Člověk bez talentu, Olda je přítel můj, Můj koníček, S.O.S., Hrabě X, Komu se nelení, tomu se ženění (Haťapaťa), Tatrman, Zubatá, Proč jen já
3. část koncertu: Slušný člověk, Venda s Vandou, Smolař, Reminiscence, Ajroplán, Chvastoun, Pražákům je hej

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • FOTO: BLUES ALIVE, DŮM KULTURY, ŠUMPERK, 17.11.2018

    Třetí večer bluesového maratonu pokračoval ve strhující jízdě dnů předešlých. Zahájili jej slovenští Missisippi Mixtape a po nich rozpohybovala publikum strhující skupina Welch Ledbetter Connection. Takovým bonbónkem na pomyslném dortu byla skupina Tamikrest z Mali, kteří přivezli původní africkou hudbu, která se na americkém kontinentě kdysi dávno přetavila v blues. Sice v trochu modernějším, až rockovém podání, ale určitě to byl skvělý hudební zážitek. Kytarové mistrovství nám předvedl Rick Derringer, legenda amerického bluesrocku se svým nepřehlédnutelným bosonohým bubenickým obrem. Posledním vystupujícím byl pestrobarevný Fantastic Negrito, který nenechal posluchače do posledních minut vydechnout a svým strhujícím vystoupením ukončil letošní Blues Alive v Šumperku.

  • Seasick Steve zahraje konečně v Praze

    Již dvakrát svým strhujícím koncertem okouzlil návštěvníky festivalu Colours of Ostrava, letos dokonce na hlavní scéně. Příští rok v březnu se svérázný americký bluesman Seasick Steve, který často hraje na vlastnoručně vyrobené kytary, konečně představí poprvé v Praze.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.