První den festivalu Metronome ve znamení svobody, ženství i starého dobrého rock'n'rollu Doporučený

Pražský Metronome Festival se po čtyřech ročnících vyprofiloval jako festival pro starší a pokročilé. Letošní line-up na mě nepůsobil tak lákavě jako v uplynulých letech, ale hned v úvodu je třeba přiznat, že slabších míst nebylo mnoho. Headlinery prvního dne festivalu byla Morcheeba nebo Liam Gallagher, ale i vedlejší stage stály za pozornost.

Liam Gallagher byl hvězdou Metronome festivalu 2019. Liam Gallagher byl hvězdou Metronome festivalu 2019. Foto: Dominik Effenberg/musicweb.cz

Hudební program brzy překryl počáteční mrzutosti s propojením cashless účtu a festivalového náramku. Areál je rok od roku kompaktnější a přesun mezi venkovními pódii nebo zastřešenými scénami je tak otázkou několika minut. Jedinou výjimku představovala nová Planetarium Stage, která byla umístěna před vchodem do areálu v planetáriu, které se stalo příjemným útočištěm, ať už před pátečním horkem, nebo davy. Program festivalu cílí spíše na ty, kteří už v hudbě mají něco „odžito“, což se projevuje i ve skladbě návštěvníků a celkově klidnější atmosféře.

Nechci však tvrdit, že nemůžete mezi hudebními matadory typu Kraftwerk nebo Morcheeba najít novou a neotřelou muziku, což potvrzovala například Radio Wave New Stage. Ta byla téměř celou sobotu zasvěcena exportně hudebnímu projektu Czeching, který pomáhá nadějným a progresivním českým kapelám prorazit v zahraničí a v rámci kterého byl vyhlášen i vítěz soutěže, mladá kosmopolitní elektropopová zpěvačka a performerka Viah, která vystoupí na největším evropském showcaseovém festivalu Eurosonic Noorderslag.

Hlavní program festivalu otevřela Antigona, pardon Katarzia, se zlatou tváří i oděvem v duchu antické tragédie, která v doprovodu zvukového mága Jonatána Pastirčáka alias Pjoniho a bubeníka Petra Hanáka představila minimalistickou a temnou elektroniku. Katarzia nechala svou dříve typickou kytaru doma a kromě zpěvu a divokého tance se jednou chopila i příčné flétny. Angažované vystoupení otevřelo nepříjemná osobní i celospolečenská témata. Vážnost jejích písní umocňovaly hypnotické elektronické pasáže, minimum odlehčujících komentářů a videoprojekce. Bohužel v odpoledním horku a na přímém slunci byli návštěvníci trochu apatičtější.

Následovalo sólové vystoupení další osobité ženy, která také ve své tvorbě nestagnuje. Až meditativní úvod Lenky Dusilové bohužel rušil hluk z nějakého doprovodného zábavného programu, největší pódium za denního světla mi ze začátku přišlo pro takové představení trochu nepatřičné, ale její osobnost a elektronické hrátky doplněné kytarou početné publikum zklidnily a ne nadarmo je Lenka synonymem hudební kvality.

Zajímaví interpreti se začali překrývat a přišlo na řadu spíše hudební ochutnávání. Příznačnou temnotou indoorové Radio Wave New Stage zněly postrockové kytary slovenských The Ills, kteří už takoví nováčci na scéně nejsou. Kapela existuje něco málo přes 10 let, československou scénu už dávno přerostla a na festival přijela představit své letošní album Disko Volante/Mt. Average. Jemné melodie náhle uťaly úderné riffy, mohutné kytarové dialogy přinášejí ozvěny dávných časů, ale zároveň působí neotřele. Opustila jsem však v duši stále skromné experimentátory kvůli britskému garážovému rocku Band of Skulls, kteří pod současným jménem fungují taky 11 let a letos jim vyšlo poslední album Love Is All You Love, ale i přes jejich neustálou aktivitu na mě jejich jméno v programu působilo obstarožně. Tradiční britská řízná kytarovka, kterou neslyšíte poprvé ani naposledy, se snažila trochu marně zapojit publikum, ale vůbec neurazila.

 

 

Drtivá většina návštěvníků mířila na Morcheebu, hrstka ostatních si radši pod hvězdnou oblohou poslechla Báru Zmekovou. Nazvučit kupoli planetária je oříšek a vystoupení tak začalo trochu se zpožděním, ale zvukařům se to povedlo a leckdo pak ani nechtěl, aby skončilo. Jako kdyby v tu chvíli nebylo příhodnější místo pro oslavu letního slunovratu a blížící se svatojánské noci. Stačilo v pohodlném křesle zaklonit hlavu směrem k měnícím se hvězdám, planetám, rozbřesku a stmívání a nechat se unášet převážně klavírem a jemnou elektronikou a osobní velmi uvěřitelnou výpovědí zpěvačky. Věřím, že stejně intimní a objímající atmosféra musela být i na pozdějším koncertě Ondřeje Holého alias Dné. Krásný prostor a krásné vystoupení, jak zaznívalo z publika po Bářině koncertu. Budeme se už příští ročník prát o místa v planetáriu? A jen malá poznámka, do takového prostoru se nehodí brát děti, které ještě nedokážou bez muknutí pozorovat hvězdičky a ruší tak posluchače v sále.

A Pražský výběr? Ten neuvěřitelně šlapal, jako kdyby ubíhající čas vůbec neexistoval. Michal Pavlíček nikoho nenechal na pochybách, že je jeden z nejlepších kytaristů u nás, Vilém Čok neúnavně trápil basu i hlasivky a nejen členové kapely měli nápovědu k textům u nohou. Díky tabuli nad pódiem si mohli zazpívat karaoke i návštěvníci, či si uvědomit význam a sílu slov. A přitančil i Ropotámo, Zubatá nebo Iva Pazderková a k písni Ách jó, jak já jsem línej se našla k radosti Michaela Kocába i dívka jménem Květa, kterou si posadil na pódium, aby se z ní nakonec vyklubala Klára. Ale za ten zážitek jí ta chvilka lhaní určitě stála. Koncert Pražského výběru byl jedním z bodů oslav třicátého výročí sametové revoluce a podle reakcí publika dost významný.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Proč Liam Gallagher? Proč ne. Chystá novou desku Why me? Why not a Metronome festival se dal považovat za generálku na Glastonbury, kde vystoupí za pár dní, a kde se mají na co těšit. Divoké období Liam nechal za sebou. Žádný virvál nebo hvězdné manýry, ale charismatické vystupování se skvělou kapelou za zády. Znovu se omlouvám za svá slova o starých vykopávkách v programu. Liam stále platí za Rock 'n' Roll Star. Songem z doby Oasis to rozbalil, prokládal i zabalil, ale plně obstály i skladby z jeho sólové dráhy. Porozumět jeho angličtině s manchesterským a irským přízvukem je trochu těžší, ale ani nemusel uvádět svou show slovy: „This ain't fokin Disco, we’re Rock 'n' Roll band“, brzy všichni pochopili, co dokáže s lidmi i přes omezený rozsah jeho typický vokál a silné písně jedné z nejvýznamnějších kapel, která se však s velkou pravděpodobností už nikdy nesejde.

Liam sem tam vzal do rukou rumba koule nebo tamburínu, od mikrofonu se příliš nevzdaloval, prohazoval spíše kousavé poznámky, a když se mu začátek songu nepozdával, klidně ho ukončil a začal znova. Směrem ke kapele rád gestikuloval a ta by si také zasloužila více pozornosti. Příjemným zpestřením byla i přítomnost violoncellistky a nezvykle intenzivní noční svítící oblaka na obzoru. Nakonec nás Liam poslal někam a předčasně ukončil koncert. Noc však zdaleka nekončila a ještě nás čekal slibný druhý den festivalu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert The Comet Is Coming

    Cosmic Jazz v taneční rovině aneb hudba budocnosti pozpátku. Londýnská postjazzová hvězda poprvé v České republice 19. listopadu v prostorách Paláce Akropolis!

  • Foto: Richie Kotzen, KorunníÍ Pevnůstka, Olomouc, 11.7.2019

    Druhý koncert v ČR odehrál Richie Kotzen v Olomouci, v kotli Korunní pevnůstky s panoramatem věží historického města za zády. Z tohoto skvělého koncertu tohoto vynikajícího kytaristy a zpěváka přinášíme fotoreport.

  • Rammstein se blíží ku Praze

    Německá skupina Rammstein vznikla v roce 1994 a od té doby vydala úctyhodných šest alb. Že šest není moc? Téměř všechny přinesly aspoň jeden velký hit. První album s názvem Herzeleid vyprodukovalo píseň Rammstein, další Sehnsucht světoznámou skladbu Du Hast či song Engel. Aktuálně kapela zaujala vydáním nové písně s názvem Deutschland.

  • Rozhovor s Jeffem Angellem: Skladby se samy napíšou, když je necháte

    Před koncertem skupiny Walking Papers v pražském klubu Café v lese se povedlo redakci musicweb.cz vyzpovídat frontmana kapely - Jeffa Angella. V rozhovoru se mimo jiné rozhovořil o svých inspiracích, či jak u něj probíhá tvůrčí proces při skládání nových písní.