Respect festival 2017: Izraelský rap i alternativní Iva Bittová

Již 20. ročník Respect festivalu představil jak české, tak především zahraniční hudebníky. Druhý den, tedy v neděli 18. června, se posluchači dočkali Ivy Bittové, která byla předem představována jako jedna z největších hvězd ročníku.

Bojan Z na Respect festivalu 18. 6. 2017 Bojan Z na Respect festivalu 18. 6. 2017 Foto: Martin Faix/musicweb.cz

Druhý den Respect festivalu zahájil očekávaný koncert srbského klavíristy Bojana Z, k němuž se připojil francouzský zpěvák Erik Marchand, představitel bretaňského stylu hudby. Ačkoli již Marchandovi není dvacet, nikterak to na jeho vokálu nebylo znát. Naopak hlasově se nijak netrápil, jeho rozsah se místy přiblížil dokonce až k ženským vokálům. Bojan Z se na počátku spíše držel doprovodné jazzové polohy, při nichž na klavírní křídlo jemně ale energicky rozvíjel téma skladeb svými vyhrávkami.

V druhé polovině koncertu se dostal i k tolik očekávané prezentaci svého vynálezu – takzvaného xenofonu, nástroje, který sám vyvinul z klasického fender piana. Na něj nabídl posluchačům i drsnější elektrický zvuk s příjemným zkreslením, za nějž by se nemusel stydět ani mnohý artrockový klávesista. Na první pohled nesourodé duo tak ukázalo, jak spolu dokážou hrát dva jedinci různého hudebního ražení, zkrátka krásný příklad povedené hudební fúze. Těm, které zajímá netradiční nástroj Bojana Zulfirkarpašiće (jak se Bojan celým jménem jmenuje), se dá doporučit tematické album Xenophonia, na němž tento nástroj před deseti lety představil.

Na toto vystoupení navázala rovněž příjemně najazzlým folkem domácí scény populární zpěvačka a houslistka Iva Bittová s vyladěnou sestavou skupiny Čikori. Především její vokály vévodily celému jejímu vystoupení, které se z textových částí přenášelo do vyzpívávaných hlásek až ke křiku. Prostor dostali i doprovodní umělci a samotná Iva se k nim přidávala s alternativním experimentováním na housle, ty chvilku pištěly, chvilku kvičely tak, že připomínaly otravný bzučící hmyz. Žánrová rozmanitost tak ale potěšila jak příznivce jazzu i melancholického folku, tak i experimentátory. Představili tak novou desku z konce minulého roku At Home.

Multižánrovostí pokračoval i následující koncert britských United Vibrations. Nepřeslechnutelné dechy experimentovaly společně s nejrůznějšími přechody rytmů. Chvilku zněli jako jasný jazz, poté přešli spíše k jazz fusion a nakonec k hip hopově laděným pasážím. Nicméně přesný beat s africkým vyzněním vévodil instrumentálnímu setu. Na nasazeném rytmickém groovu se mohli jednotliví dechaři střídavě vyřádit, prostor pravidelně dostával i baskytarista, který nestavěl na nějakém hlučnějším, ale spíše jemnějším sólovém vystupování. V písních, ve kterých se přidali i členové uskupení v pěveckých partech, především opakovali krátké věty či sousloví. Vše bylo založeno na rytmu a repetitivnosti, což chvílemi trochu nudilo.

 

 

Jako předposlední se přichystala izraelská raperka Victoria Hanna. „Rabínova dcera rapující kabalistické texty," tak znělo představení této raperky, což rozhodně ihned upoutá. Zároveň do svého repertoáru zahrnuje starověké židovské texty, jež nabývají novou podobu v jejím podání. Mystika, duchovno, spiritualita a orient. To vše se pojilo v projevu Victorie Hanny. Její zajímavá barva hlasu utáhla vysoké falzety i veškeré kudrlinky pro evropské ucho hodně exotické, nicméně spojení těchto dvou světů působilo spíše jako unikátní experiment než vznik nového subžánru. Chvílemi až magicky rituálně opakované části střídaly vysloveně rapové. Něco podobného u nás moc často neslýcháme.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Znovu jsme se přesunuli do Mali. Během prvního dne festivalu s Na Hawa Doumbia, tentokrát s Ali Farka Touré, v jehož hudbě je obsažená snad celá Afrika. Byť blues pochází z amerického kontinentu, kořeny má jednoznačně v Africe – a přesně to dokládal i Ali Farka. Virtuozita jeho doprovodných muzikantů Afel Bocouma a Mamadou Kellyho se propojovala s exotickým nádechem jeho procítěného hlasu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

Další podobné články