Rytmus jako smysl života: Nik Bärtsch a Mobile

Monumentálním a zároveň mistrně vybalancovaným hudebním projevem ovládl Palác Akropolis 8. října při svém koncertu uznávaný švýcarský klavírista Nik Bärtsch s kapelou Mobile. Celý sál se během vystoupení pohroužil do rituální atmosféry rytmu a trans vyvolávajícího opakování, a to navíc v čistě akustickém zvukovém provedení, což učinilo tento prožitek ještě více jedinečným.

Nik Bärtch Nik Bärtch Zdroj: Artsmit

Hudba Nika Bärtsche a jeho kapel má v sobě jakousi magickou přitažlivost. Jako každá dobrá hudba s námi komunikuje velice svébytným způsobem, který sice hned nemusí hned každému přijít po chuti, ale jakmile se mu odevzdáme, absolutně nás pohltí. Pokud v ní budeme hledat komplikované lineární harmonické postupy a klenuté melodie či v jazzu silně zakořeněné sólové eskamotérství, v jehož duchu se neslo i vystoupení Davida Dorůžky s jeho triem, které večer v důsledku dramaturgické neuváženosti zahajovalo, budeme nejspíš zklamaní.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

To, čím Bärtschův koncept „ritual groove music" vyniká v kontextu současného jazzu a v podstatě veškeré dnešní hudby, je jeho absolutním pohroužení do rytmu a vrstvení složitěji propojených rytmických motivů nebo, chcete-li polyrytmů. Ty jsou totiž hlavním stavebním kamenem stmelujícím všechny Bärtschovy hudební aktivity. Pomocí nich se hudba rozvíjí – nabaluje je na sebe do neuvěřitelně propletených struktur – a pluje na magicky podmanivé vlně motivů, které jsou do sebe pevně zaklesnuté a přesto působí naprosto uvolněně a vzletně.

Ve čtyřčlenné kapele Mobile asistují Bärtschovi jeho zaběhlí kumpání z průraznějšího Roninu, basklarinetista a kontrabasklarinetista Sha a bubeník Kaspar Rast. Na posledním albu Continuum, z něhož repertoár koncertu nejvíce čerpal, nahrazuje zakládajícího člena Mathiase Eisera bubeník a perkusista Nikolas Stocker. Stocker i Rast měli při koncertu oba k dispozici každý svou bicí sestavu – tu Stockerovu doplňoval xylofon, gongy a další menší perkusní nástroje, za Rastem zase dřímal obří basový buben, který tu a tam probudil k životu mocným zaduněním, jež ještě více umocňovalo rituální amtosféru koncertu.

Oba bubeníci se během celého koncertu bravurně doplňovali, vyměňovali si impulzy a reagovali na sebe jako by byli oba vnitřně propojeni. Přestože důraznější rytmickou linii vedl častěji Rast, místy si role vyměnili a hlavní rytmické opory se ujal Stocker, který jinak Rastovi nápaditě sekundoval a místy doplňoval melodickou linku piana další melodickou vrstvou na xylofon nebo například na kalimbu. Basové linky obstarával téměř výhradně basklarinetista a kontrabasklarinetista Sha, jenž sám vytvářel svébytnou rytmickou linii už samotnými hutnými vibracemi hlubokých tónů a jim protiřečícími perkusními projevy, nemluvě o nádherně barevném témbru linoucího se z obou jeho nástrojů.

 

 

Bärtsch, tradičně oděn v černém hábitu, spojoval celou kapelu energickými klavírními motivy, kterých se mu pod rukama občas rodilo tolik, že ani nebylo možné je spočítat. Jindy se zase veškerá jeho pozornost zaměřila na jeden jediný tón, jako například v Modulu 5. V této skladbě rozezníval rychlými rytmickými údery na jednu klávesu a následnými dopady kladívka na struny jakousi tyč, která takto vytvářela krásně zabarvený proměnlivý přeznívající tón podobný flažoletu. Dynamickou prací se zbytkem kapely se mu dařilo vybudovat napětí až do vrcholu, v němž byl proud zvuku tak nasycený rytmickými postupy, že bylo nutné ho přehradit do další pasáže skladby nebo přenést do skladby následující. Tuto úlohu plnil Nikův charakteristický pokřik signalizující změnu rytmických postupů v rámci každého modulu, který posluchače už předem natěšil na zlom ve skladbě, a který pokaždé naprosto dokonalým řezem přesunul skladbu do její další části.

V méně nahuštěných pasážích občas vynikla ze zvuku tělesa na můj vkus až příliš nasládlá melodie na basklarinet a jindy zase naopak znepokojivá atmosférická perkusní hra Bärtsche na struny piana pomocí různých předmětů, či hra na tlumené struny. A i přesto, že muzikanti po celý koncert zaujímali statické pozice vsedě, jejich hudba byla v neustálém pohybu, ani jednou nezaškobrtla a jednotlivé moduly do sebe navzájem přecházely naprosto přirozeně.

Rytmus je vždy o krok před námi a ve snaze dohnat ho se i my stáváme samotnými tvůrci rytmu: Neseme se na něm, pošlapáváme si nohou a snažíme se ho držet a přitom máme zároveň nutkání ho rozvinout a odhadnout, jak se bude vyvíjet dál. A právě v tom je „ritual groove music" Nika Bärtsche opravdu unikátní, nechává nás unášet se na nesmírně propracované a opojné vlně rytmu a přitom v nás vzbuzuje očekávání, která nakonec často i předčí.

V ryze akustickém pojetí zvuku a důmyslně simulovanými efekty elektroniky Mobile trefně konfrontují zdánlivě opačné póly minimalismu (nebo chcete-li hudby s repetitivními motivy) ve vážnohudebním pojetí a minimalismu či minimalu v kontextu elektronické hudby, v němž postupné zužování výrazových prostředků eskaluje do potence rytmických postupů i při celkové střídmosti zvuku a omezeném využití zvukových efektů. Mobile svým způsobem tento paradox překonávají: Hrají akusticky hudbu, která splňuje všechny rysy hudby elektronické, a dokonce nás tak trochu vyzývá k tomu, abychom ji tak poslouchali.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Ethan Iverson, Joe Sanders, Jorge Rossy, Jazz Dock, Praha, 18. 9. 2019

    V klubu Jazz Dock se ve středu sešlo trio špičkových hudebníků - vše o koncertě si přečtěte v REPORTU Martina Faixe, zde pro vás máme fotografie, doplňující atmosféru koncertu.

  • Jazz Dock přivítal nový projekt klavíristy Ethana Iversona

    Jméno klavíristy Ethana Iversona je spojeno bezesporu se skupinou The Bad Plus, kterou v roce 2000 zakládal se svými přáteli. Po létech jejího působení v roce 2017 ovšem oznámil, že kapelu opouští. Ethan Iverson navštívil tak klub Jazz Dock ve středu 18. září 2019 poprvé se svým novým projektem.

  • V říjnu se v Praze uskuteční hudebně výtvarný festival pro děti Struny Teens

    Hudebně výtvarný festival Struny TEENS je tu v říjnu opět pro všechny, kteří chtějí proniknout do světa profesionálních mladých hudebníků i výtvarníků. 19. října na ně v Fa Fabrice čekají workshopy, debaty a unikátní koncert. Na workshopu s Jarem Cossigou se dozvědí mnoho užitečných rad a tipů, jak správně nahrávat, stříhat a mixovat muziku. Výrazná ilustrátorka a umělkyně Eliška Podzimková, kterou si ke spolupráci vybral Jamie Oliver nebo Tomáš Klus, zas předá své bohaté zkušenosti na výtvarném workshopu.

  • Italská dvojice Ilaria Graziano a Francesco Forni vystoupí v Café v lese

    Americana, folk, blues, rock, tango, vášnivé neapolské písně a ještě lépe, všechno pěkně dohromady. Jak to umí snad jen Ilaria Graziano & Francesco Forni. To vše budou moci poznat fanoušci, kteří tento týden navštíví pražský klub Café v lese.

Další podobné články