Philip Glass v Arše - Silná persona zaplní pódium sama Doporučený

Uplynulo 20 let, abychom mohli na prknech divadla Archa ve středu 9. října 2016 opět přivítat amerického skladatele Philipa Glasse. Naposledy u nás vystoupil spolu s básníkem Allenem Ginsbergem, letos přislíbil přítomnost nadané Japonky Maki Nemekawa, která však onemocněla. Glass tedy přijel sólo a rozhodl se ušít Praze program na míru.

Philip Glass Philip Glass Zdroj: of.web Philipa Glasse

Svérázný hudební tvůrce, reprezentant žánru zvaný "minimalismus" se zapsal do dějiny hudby a kultury vůbec svými operami, jako jsou Einstein on the Beach, Satyagraha, Akhnaten, The Voyage, klasickými kompozicemi a také Oskary si odnášejícími soundtracky k filmům, například slávu přinášející The Hours Stephena Daldryho, Kundun Martina Scorseseho a artovou trilogií Koyaanisqatsi od Godfrey Reggio, kde jsou si zvuk i obraz rovnocennými partnery. Přestože Philip Glass patří po boku se Stevem Reichem, Terrym Rileyem, Johnem Adamsem a Michaelem Nymanem k nejznámějším minimalistickým skladatelům, sám svou tvorbu rád označuje spíš jako "hudbu s repetitivními strukturami".

Téměř osmdesátiletý Philip Glass, živější něž většina průměrných pětadvacátníků otevírá koncert kladbou Mad Rush z roku 1980. Rozložené pulsující akordy vytvářející jásavé plochy, uvádí posluchače velmi rychle do meditativního stavu, hudba plyne zcela přirozeně a vytváří prostor, kde mohou myšlenky volně plynout, aniž by se ztrácela vysoká estetická kvalita právě znějících tónů.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Po pozitivním úvodu přichází pět částí klavírního cyklu Metamorphosis (1989) inspirovaném právě Franzem Kafkou a jeho povídkou Proměna. Manifest minimalismu se projevuje především v posledním kousku, kdy se střídá čtyři až pět položených akordů se zacyklenou plochou dvou tónů oscilujících ve střední poloze umírněně prokládaných dramatickým basem, přičemž občas zasáhne pár souzvuků ve vrchní poloze, vytvářejíc jakousi melodii.

Schéma skladby připomíná jednoduchou písňovou formu, nebo chceme-li sloku/refrén a nějaký střední díl, přičemž z hlediska významu není úplně jasné, co je co. Pozoruhodný především efekt této "prosté" hudby. Má neuvěřitelnou hloubku a vyvolává silné emoce. Podnětů je málo co do kvantity, tím více ovšem vystupuje kvalita. Neustálým řetězením a cyklením se vytváří pocit nepřetržitého proměnlivého pohybu živého organismu, dechu. Metamorphosis nevyvíjí na posluchače žádný enormní tlak, nevytváří prvoplánové drama ani čelní útok na emoce, jak jsme zvyklí od klasických světových skladatelů.Je to jako běžné ráno, kdy se člověk probudí a vše plyne, jak má. A samotná hloubka, váha i prchavost života je pak přítomná v každém tom "obyčejném" momentu, zjeví se tomu, kdo se zastaví a uslyší ji.

 

 

Kontrastním způsobem ke starším kusům autorovy tvorby se stavěla následující část koncertu, kdy Philip Glass zahrál tři ze svých Etud. Tyto miniatury vznikají v roce 2013 a měly se stát stěžejní částí vystoupení právě v podání Maki Nemekawy. Naštěstí nás o ně autor neošidil a přednesl je sám.

 

 

Osamoceně stojícím kusem a zároveň vrcholem večera se stala část opery Hydrogen Jukebox z roku 1990, spolupráce Glasse s již zesnulým Ginsbergem nesoucí jméno Wichita Wortex Sutra. Expresivní promluva Allena Ginsberga podbarvená vkusným pianem Philipa Glasse zprostředkovávala záznam Allenovy recitace protiválečné litanie z roku 1966.

Celý koncert se nesl ve slavnostní a důstojné atmosféře, standing ovation na závěr tedy nemohlo nikoho překvapit. Jako přídavek zvolil Philip Glass závěrečnou část ze svého populárního díla Glassworks (1982), stylem připomínající první část koncertu, který se takto dokonale uzavřel.

Nepřítomnost klavírní virtuosky jako je Maki Nemekawa však byla znát. Bezpochyby nenahraditelný a geniální skladatel Philip Glass hrál své kusy pevnou rukou, vitálně, přímočaře a velmi dynamicky. Nicméně technické a přednesové rezervy autora nenechaly citlivého a znalého posluchače bez otázky, jak by to asi znělo, kdyby zde seděla taky Maki. Naštěstí jsou charisma a zásluhy Philipa Glasse tak silné, že nedostatky technického rázu zcela zastínily, a z koncertu se stalo významné setkání povznášející ducha lidí, kteří v dnešních dnech zděšení politickými událostmi našli sobě podobné, a společně mohli alespoň na chvíli spočinout ve svobodných prostorách krásy, hloubky a slasti, kterou nám takto skvělá hudba již dlouhá staletí přináší.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Respect festival 2018, Praha, 17. 6. 2018

    Již dvacátý ročník Respect festivalu se uskutečnil na Výstavišti Holešovice. V neděli vystoupili: Valentin Clastier a Steven Kamperman z Francie a Nizozemí, Bakolo Music International, Metá Metá, Yossi Fine a Ben Aylon a Orlando Julius z Nigérie a The Heliocentrics z Velké Británie. Více se o průběhu festivalu dočtete zde. Podívejte se na fotogalerii z druhého dne: 

  • Díky Buddy Guyovi blues stále žije

    Dnes již můžeme říci: legendární zpěvák a kytarista Buddy Guy přináší novou, již v pořadí osmnáctou studiovou desku nazvanou The Blues Is Alive and Well. Se skladbami nešetřil a nadělil jich bluesovým fanouškům hned patnáct a jako bonus si k nahrávání přizval známé hudební osobnosti, Micka Jaggera, Keitha Richardse i Jeffa Becka. A co tedy od počinu vlastně očekávat?

  • Foto: Respect festival 2018, Praha, 16. 6. 2018

    Již dvacátý ročník Respect festivalu se uskutečnil na Výstavišti Holešovice. V sobotu vystoupili: Alizera Ghorbani z Íránu, indičtí Barmer Boys, Chouk Bwa z Haiti spolu s The Angstromers, Dudu Tassa s The Kuwaitis a na konec Islam Chipsy. Více se dočtete v reportáži z celého víkendu. Zde vám přinášíme fotogalerii. 

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport: