Skupina Soft Machine Legacy připomněla kořeny progrockové hudby Doporučený


Takřka utajená akce, ne moc mediálně viditelná, i tak si ale našla řada příznivců kompozičně složitější rockové hudby čas, aby zašla na koncert hudebníků, kteří dnes připomínají odkaz legendární prog-art rockové kapely Soft Machine.

John Etheridge na koncertě se skupinou Soft Machine Legacy v Paláci Akropolis 18. září 2018 John Etheridge na koncertě se skupinou Soft Machine Legacy v Paláci Akropolis 18. září 2018 Foto: Dominik Effenberg/musicweb.cz

Čtyřčlenná skupina vystoupila v obsazení, které evokuje různé éry této slavné britské skupiny. Ze zakládajících členů skupiny již sice v kapele nikdo není, ale legitimním zástupcem počátků kapely je bezesporu bubeník John Marschall, který ve svých 77 letech se nebojí vyjet na turné (v původních Soft Machine hrál od roku 1971 až do jejich konce v roce 1984, od té doby hrál v různých reinkarnacích skupiny včetně této). Druhým rockovým kmetem v kapele byl další člen rytmiky – baskytarista Roy Babbington, který v Soft Machine Legacy nahradil zesnulého člena Hugha Hoppera.

Prohlédněte si také fotky z koncertu Soft Machine Legacy

Sestavu dále doplnili sedmdesátiletý kytarista John Etheridge, který v Soft Machine působil v letech 1975 až 1978 a hudebník Theo Travis, který kapelu doplňoval střídavě na příčnou flétnu, tenor či soprán saxofon, ale také se nebál pracovat s klávesami a midi efekty a smyčkovače.

Tato sestava tedy přišla Praze představit dílo britské kapely, jejíž počátky sahají až roku 1966. Kapelou prošla velká řada hudebníků včetně například kytaristy Allana Holdswortha nebo Alana Wakemana (bratrance Ricka Wakemana ze skupiny Yes).  Nicméně tato sestava nehledí jen do minulosti. V Paláci Akropolis postavila většinu svého repertoáru na písních ze společné nové desky nazvané Hidden Details, který ukazuje žánrový přesah skupiny jak do progrockových vln, tak i do jazzrockových.

Nástupní skladba jako kdyby navazovala na tvorbu legendárních Mahavishnu Orchestra kytaristy Johna McLaughlina, nicméně Etheridge osciluje právě na pomezí rocku a jazzu více než McLaughlin, technicky se mu ovšem hodně přibližuje a během koncertu si vystřihl poctivá sóla, která musela nadchnout každého fanouškového staré poctivé rockové školy. Ostatně jeho tvorba zahrnuje jak jazzové projekty (spolupráce s Bireli Lagrenem nebo tribut Stéphanu Grappellimu) tak i rockové pocty Frankovi Zappovi v kapele Zappatistas.

 

 

Hrdinou večera se bezesporu stal bubeník John Marschall, u něhož mohl člověk jen s obdivem zírat na jeho tvrdou a přesnou techniku hry doplněnou navíc o skvělý zvuk bicích. Je neuvěřitelné, že tento pán v 77 letech dokáže utáhnout koncert s takovým nasazením a dát si ještě i poměrně hodně náročné bicí sólo!

Pochválit ovšem je potřeba i multiinstrumentalistu a nejmladšího člena kapely – Thea Travise, který kapelu zvukově rozvíjel právě jak na saxofony, flétnu tak i klávesy spolu se smyčkovači. Ze starších skladeb zazněly během koncertu například melancholická Kings and Queens, Palace of Glass nebo Bundles.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Je dobře, že i mladší posluchači stále ještě mají možnost se seznámit s hudbou, která od 70. let bořila hranice mezi jednotlivými žánry. Je úsměvné, že valná většina těchto skladeb by dnes neprošla výběrem do rádia vzhledem k náročnosti kompozic. Navíc jsou revivaly, které jsou svým vzorům spíše ostudou, to se ale nedá tvrdit o Soft Machine Legacy, kde nejen, že tito hudebníci přehrávají věci ze starší éry Soft Machine, ale také tvoří i nové věci jako právě velice zdařilou desku z letošního roku Hidden Details.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...