Slipknot O2 Arenu rozbouřili nad veškerá očekávání

Velikáni současného metalu se do České republiky vrátili po více než šesti letech – nutno říct, že s velkou parádou. Po neméně věhlasném předkrmu v podobě Suicidal Tendencies, kteří byli některými dokonce považování za headlinera, rozdrtili Slipknoti celou svou českou maggot lair neskutečnou nakládačkou.

Slipknot, aneb ti, co nám zbořili O2 Arénu Slipknot, aneb ti, co nám zbořili O2 Arénu Oficiální facebookový profil skupiny Slipknot

Představme si, že máme stroj času a přesuňme se na 27. ledna, zhruba k poledním hodinám. Že to je moc brzo? Není, protože už v této chvíli před pražskou O2 Arénou postávají první věrní nedočkavci. Teplé počasí přeje, a tak to není žádný kaskadérský kousek. Bezmála stominutový setlist z předchozích vystoupení nasvědčuje tomu, že se tady večer rozpoutá peklo. V době, kdy se my přesouváme do Modrý Vopice na beforeparty, je už před Arénou těsno. A i ve Vopici je naprosto jasné, co se dnes v Praze odehrává – všichni tu čekají na jedno a to samé.

Ale už pro lístky. Borec u vchodu číslo 31 předává lístek a s úsměvem zase vysílá zpátky mezi smrtelníky. Tudy prý chodí jen ti speciální. Tlačenice je naštěstí jen u vchodu směrem od metra, protože většina natěšenců je už asi tak ve varu, že je nenapadne trochu to poobejít. Aréna je obrovská a nával zvládá bez jakýchkoliv problémů. Při debatě u piva začínají pouštět uzdu svému umění Suicidal Tendencies, a tak je čas jít se podívat, kde že to vlastně sedím.

Všichni se smáli: „čtyřstovky, no jo, to jsou ty nejhorší sedačky, nechceš půjčit dalekohled?" a po cestě po schodech to opravdu vypadalo, že jdu na místa pro občany druhé kategorie. Ale potom jsem tam vstoupil. Do krve nedočkavého sálu, který působil naprosto impozantně. Čtyřstovky se díky své špatné pověsti staly dokonalým pozorovacím místem. Grandiózní výhled na celý prostor, bezchybný zvuk a místa, že bych si s sebou mohl vzít i křeslo.

WP 20160127 21 35 23 Pro

Po úvodním totálním uchvácení působivostí celé atmosféry je čas na první hvězdy večera – a to hvězdy bez jakýchkoliv příkras. Na Suicidal Tendencies je už od počátku jejich vystoupení vidět, že se jedná o léty vybičovanou kapelu – a to v tom nejlepším slova smyslu. Publikum dokazuje, že sem nepřišli jenom na Slipknoty. Mike Muir, zpěvák kapely, se svými motivačními proslovy blíží skoro Jessemu ze Stick To Your Guns. Jenže Mike k tomu má nesčetně víc naslouchajících hlav.

Suicidal Tendencies svou ořezanou část pódia využili výborně a je vidět, že si show užívají. Ani 35 let existence jim nedokázalo vzít síly k tomu dělat na stagi bordel. Roztočily se i circle pity – z pohledu mého skoro polobožského sedadla bylo dole peklo jaksepatří. Na konci vystoupení někdo (Zpěvák? Jediná nevýhoda čtyřstovek.) k naprostému šílenství davu skáče z pódia a je dokonáno. Suicidal Tendencies předvedli, že do konce kariéry mají ještě daleko.

Sledujte metal na Facebooku:
 

Nástup Slipknotů si nejde nechat ujít a i těch dvacet minut, o které se kluci zpozdili, utíká jako voda. Nahoře je horko jako v kotli, pod kterým se rozohnil požár amazonského pralesa. Tedy s tím, že oním burácejícím pralesem je v tomto případě beznadějně vyprodaná sekce na stání, jež celou Arénu pohání a dobíjí nekonečnou energií. Krkanec zpoza zatažené opony probouzí řev, který nadzvedá celý sál někam vysoko, vysoko nad město. Odteď jsou Slipknoti a jejich fanoušci uzavřeným světem. Vše v okolí se vytrácí do naprosto nedůležité šedi.

Čekání je u konce a odměna velkolepá. Není se co divit, že se potemnělý prales proměnil v les telefonů. Chris a Shawn se vznáší a točí na zdvižných plošinách, kapela řádí po pódiu, Jay na vše shlíží ze svého bubenického trůnu, hala šílí. Vše je naprosto dokonale sladěno. Videoprojekce, osvětlení, nazvučení, nálada, atmosféra, show na pódiu, přestávky k navnadění, proslovy, roztleskávání, moshe, circle pity... Zkratkovitost je nutná, takto to celé působí – hodinu a čtyřicet minut dlouhé vystoupení je ucelenou extází, která kéž by nikdy neskončila.

První vrchol extáze, jestli něco takového může vůbec být, se plíží po přípravné pauze, kdy se žhaví foťáky nedočkavostí – při skladbě Killpop z posledního alba. Při skoku zpět do roku 2008 k pocitovce Dead Memories je už naprosto jasné, že se schyluje k něčemu ještě většímu než největšímu. A skutečně, Psychosocial trhá a cupuje Arénu na kusy. Při každé starší skladbě je znát, které tracky se nám fanouškům zažraly pod kůži nejsilněji. Kvalitu alba .5: The Gray Chapter ale s vervou velmi zdařile brání The Devil in I.

„Poslední" skladba (sic) celý sál pak vrací zpátky až do roku 1999 k eponymnímu albu Slipknot. Klasiky jsou prostě klasiky – teď se určitě nemůže jít spát. Požár spodního pralesa se už v této chvíli rozšířil i do těch nejzastrčenějších koutečků Arény. Do ruda rozpálené publikum ukazuje, že ještě zdaleka není vyčerpané, že ještě zbývají síly na výbuchy nadšení.

Puštěný song Hell od The Tiger Lillies vykouzlil téměř všem úsměv na tváři (no jen si ho pusťte) a dal znát, že nás Slipknoti ještě neopouštějí. Opět roky prověřená skladba Surfacing společně s iowským Left Behind připravila Arénu na konečné – a největší – vzepětí sil, na poslední křeč před koncem ďábelské pohádky. Na smrtelně energickou nakládačku Spit It Out. Celý sál si sedá, čupí, klečí, vyčkává. Hází hlavou nedočkavostí. Pak JUMP THE FUCK UP! konečně tříští poslední stojící kousky Arény, trhá poslední svalová vlákna, která publiku zbyla, a plive poslední olej do běsnícího požáru libeňského pralesa. Husí kůže.

Je ale na čase se rozloučit. Zničený sál se líně začíná zvedat, šourat se k východům. Skoro na všech je vidět, že to bylo něco, že už mají sílu možná tak na to dojet domů a padnout do postele. Na všech tvářích je vidět unavený, ale upřímný úsměv. Ti, kteří ještě stále nemají dost, se přesouvají na afterparty do Vopice, která je po chvilce naprosto přervaná. Je stále teplo, sedí se i venku. Z reproduktorů hraje všechno to, co jsme už tenhle večer jednou slyšeli, a na projektoru jsou k vidění rozmazané fotky z Arény, ze které se sem všichni dovlekli. I kolem jedné ráno se stále nachází tací, kteří začínají moshovat i na reprodukované Slipknoty – tady ve Vopici. Pivo teče proudem. Tahle noc prostě nesmí skončit.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Wolfarian na desce Beyond the Ninth Wave skáčou od stylu ke stylu. Výsledek je kupodivu pospolitý

    Brněnská folkmetalová skupina Wolfarian se na svém druhém albu Beyond the Ninth Wave nebojí střídání žánrů. Jednou posluchačům nabídnou vskutku hutnou metalovou skákačku, podruhé přijdou s melodickou, keltskou baladou. Do toho ocitují slavnou skladbu. A i když deska může na první poslech působit středověkým dojmem, v textech je až nepříjemně aktuální.

  • Ozzy se ještě jednou vrátí do Prahy. Přiveze Judas Priest

    Ozzy Osbourne se sice potýká s kupou zdravotních potíží, kvůli kterým musí měnit plán zastávek probíhajícího rozlučkového turné, ale to mu nebrání přidávat další. V rámci jedné z nich se vrátí také do pražské O2 areny. A přiveze s sebou další veterány - Judas Priest.

  • VIDEO: Rozhovor s Traktor - Teprve začínáme

    Rok 2019 ještě není v polovině a pro kapelu Traktor je už teď jasné, že bude nejúspěšnějším v její historii. Album Šachoffnice se prodává lépe než jeho předchůdci a turné na jeho podporu dokázalo zaplnit velké haly po celé zemi, včetně pražského Fóra Karlín.

  • Masters of Rock uzavírá seznam vystupujících

    Sedmnáctý ročník jedné z nejprestižnějších přehlídek metalových kapel z celého světa v Česku se nezadržitelně blíží. Je tedy načase si zkompletovat seznam vystupujících. Jak je již tradicí, najdeme tu spoustu známých jmen, ale i několik premiér.

Další podobné články