Sophie Hunger: Když žák předčí mistra Doporučený

Hudební stálice, mladičká Sophie Hunger, kterou do České republiky poprvé přivezl francouzský trumpetista Erik Truffaz, se vrátila na pódium Paláce Akropolis spolu se svým akustickým triem. Pokud někdo očekával podobný koncert, jako zahrála před třemi roky v Divadle Archa, pěkně se spletl.

V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Sophie Hunger se nebojí experimentovat, a přesto nevychází z vod příjemného popu. Prvky jazzu, rocku, folku i čirého písničkářství měli posluchači možnost slyšet v Paláci Akropolis ve velmi osvěžujícím hávu akustického tria – dva spoluhráči ji doprovázeli na klarinet, trubku, bicí, klávesy i basu. Společně také zpívali především v refrénech. To, že je Sophie schopná skladatelka, již dokázala na několika předešlých koncertech s klasickou kapelou (více se dočtete zde), ale pro tentokrát zvolila set, který nebyl složený pouze z jejích největších hitů, a vůbec to nevadilo.

Skladatelsky silné melodie, vtipné i drzé texty, to všechno předvedla během hodinu a půl dlouhého koncertu. Drzost ukázala hned při první skladbě, kterou ihned spustila v rétorománštině bez mikrofonu pouze sama bez doprovodu jediného nástroje. Utišila si tak publikum a pak mohli všichni tři nastoupit v plné síle. To byl velmi svěží nástup po předkapele – zpěvačce Báře Zmekové, kterou Sophie velmi chválila. Česká zpěvačka jí zaslala ukázku své tvorby a Sophie jí dala před vlastním koncertem prostor ukázat své umění. Klavíristka Bára představila své skladby založené hlavně na textech o vlastních pocitech a prožitcích. Písním vévodil její velmi jemný, až holčičkovský hlas, občas zabrousila do jazzově znějících partů za doprovodu druhého muzikanta-basisty, který si se svým nástrojem opravdu velmi dobře rozuměl, tomu poklona, ale během koncertu nepřekročila stín nevýraznosti. Tuctovost a pocit, že už to někde zaznělo, se občas dostavil.

 

 

Ano, dobré skladby jsou základ pro každého hudebníka a těmi Sophie opravdu nešetří, ať už jmenujeme City Lights nebo Love Is Not the Answer. Nicméně bez dobrého hlasu by zážitek nebyl ani poloviční. Zastřený, jasně rozpoznatelný hlas rozezněl celou Akropoli, ve výškách si je zpěvačka jistá, dodává zpěvu pořádný drive, klidně se zasměje do sloky a dokáže se do písně plně položit, nebojí se i pořádně zařvat. Texty vyzněly díky jejímu jedinečnému pěveckému výrazu, protože když píseň zpívala, jednalo se o přednes, hrála si se slovy i s intonací, se způsobem, jakým daný verš podá, jakým tónem. Bavila tak publikum vtipnými texty většinou v angličtině, ale došlo kromě zmíněné rétorománštiny i na francouzštinu. Multilingvní texty dodávali koncertu také úplně nový šmrnc, jelikož se každému jazyku s citem přizpůsobuje.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Během večera si zahrála na klavír, foukací harmoniku i na kytaru, se kterou se také pěkně vyřádila a vyzkoušela různé zvuky, které nástroj může vyloudit. Ať už si vystřihla skladbu sólově pouze s kytarou, nebo se svými doprovodnými muzikanty, s neuvěřitelnou přirozeností a klidem si zcela podmanila publikum. Lze říci, že písničkářství jasně ovlivněném i truffazovským dechovým přístupem a popem přináší zcela nový pohled na spojení žánrů. I když řekla, že čím je starší (nyní je jí 33 let), tím skládá jednodušší písně, rozhodně má co publiku předat, i když se zaměřuje nyní více na textové části, než na ty instrumentální. Odpoutala se od svých začátků s Erikem Truffazem, ale zároveň si od něho převzala všechno, co dokázala zužitkovat po svém. Sophie si vystačila i sólově a rozhodně ani na chvilku nenudila, naopak změny poloh, rytmů, melodií, střídání nástrojů, to vše se podílelo na různorodosti koncertu. Určitě Sophie nepřijela naposledy, tak se jen můžeme nechat překvapit, v jaké sestavě a s jakým repertoárem přijede příště.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.