Sophie Hunger: Když žák předčí mistra Doporučený

Hudební stálice, mladičká Sophie Hunger, kterou do České republiky poprvé přivezl francouzský trumpetista Erik Truffaz, se vrátila na pódium Paláce Akropolis spolu se svým akustickým triem. Pokud někdo očekával podobný koncert, jako zahrála před třemi roky v Divadle Archa, pěkně se spletl.

V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Sophie Hunger se nebojí experimentovat, a přesto nevychází z vod příjemného popu. Prvky jazzu, rocku, folku i čirého písničkářství měli posluchači možnost slyšet v Paláci Akropolis ve velmi osvěžujícím hávu akustického tria – dva spoluhráči ji doprovázeli na klarinet, trubku, bicí, klávesy i basu. Společně také zpívali především v refrénech. To, že je Sophie schopná skladatelka, již dokázala na několika předešlých koncertech s klasickou kapelou (více se dočtete zde), ale pro tentokrát zvolila set, který nebyl složený pouze z jejích největších hitů, a vůbec to nevadilo.

Skladatelsky silné melodie, vtipné i drzé texty, to všechno předvedla během hodinu a půl dlouhého koncertu. Drzost ukázala hned při první skladbě, kterou ihned spustila v rétorománštině bez mikrofonu pouze sama bez doprovodu jediného nástroje. Utišila si tak publikum a pak mohli všichni tři nastoupit v plné síle. To byl velmi svěží nástup po předkapele – zpěvačce Báře Zmekové, kterou Sophie velmi chválila. Česká zpěvačka jí zaslala ukázku své tvorby a Sophie jí dala před vlastním koncertem prostor ukázat své umění. Klavíristka Bára představila své skladby založené hlavně na textech o vlastních pocitech a prožitcích. Písním vévodil její velmi jemný, až holčičkovský hlas, občas zabrousila do jazzově znějících partů za doprovodu druhého muzikanta-basisty, který si se svým nástrojem opravdu velmi dobře rozuměl, tomu poklona, ale během koncertu nepřekročila stín nevýraznosti. Tuctovost a pocit, že už to někde zaznělo, se občas dostavil.

 

 

Ano, dobré skladby jsou základ pro každého hudebníka a těmi Sophie opravdu nešetří, ať už jmenujeme City Lights nebo Love Is Not the Answer. Nicméně bez dobrého hlasu by zážitek nebyl ani poloviční. Zastřený, jasně rozpoznatelný hlas rozezněl celou Akropoli, ve výškách si je zpěvačka jistá, dodává zpěvu pořádný drive, klidně se zasměje do sloky a dokáže se do písně plně položit, nebojí se i pořádně zařvat. Texty vyzněly díky jejímu jedinečnému pěveckému výrazu, protože když píseň zpívala, jednalo se o přednes, hrála si se slovy i s intonací, se způsobem, jakým daný verš podá, jakým tónem. Bavila tak publikum vtipnými texty většinou v angličtině, ale došlo kromě zmíněné rétorománštiny i na francouzštinu. Multilingvní texty dodávali koncertu také úplně nový šmrnc, jelikož se každému jazyku s citem přizpůsobuje.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Během večera si zahrála na klavír, foukací harmoniku i na kytaru, se kterou se také pěkně vyřádila a vyzkoušela různé zvuky, které nástroj může vyloudit. Ať už si vystřihla skladbu sólově pouze s kytarou, nebo se svými doprovodnými muzikanty, s neuvěřitelnou přirozeností a klidem si zcela podmanila publikum. Lze říci, že písničkářství jasně ovlivněném i truffazovským dechovým přístupem a popem přináší zcela nový pohled na spojení žánrů. I když řekla, že čím je starší (nyní je jí 33 let), tím skládá jednodušší písně, rozhodně má co publiku předat, i když se zaměřuje nyní více na textové části, než na ty instrumentální. Odpoutala se od svých začátků s Erikem Truffazem, ale zároveň si od něho převzala všechno, co dokázala zužitkovat po svém. Sophie si vystačila i sólově a rozhodně ani na chvilku nenudila, naopak změny poloh, rytmů, melodií, střídání nástrojů, to vše se podílelo na různorodosti koncertu. Určitě Sophie nepřijela naposledy, tak se jen můžeme nechat překvapit, v jaké sestavě a s jakým repertoárem přijede příště.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Nik Bärtsch's Ronin: Rytmus jako smysl života

    Koncert Nika Bärtsche a jeho kapely Ronin, s níž se tento švýcarský skladatel a klavírista, stoupenec minimalismu a průkopník hudby rituálního groovu představil 14. listopadu v pražském Paláci Akropolis v rámci koncertní série Music Infinity, nabídl opojný hudební rituál nesoucí se na hypnotizujících polyrytmech.

  • Foto: Joe Louis Walker, Lucerna Music Bar, 12. 11. 2018

    Americký bluesman Joe Louis Walker se podruhé vydal do České republiky, poprvé do Prahy. Nejprve zahrál sólový koncert v pražském Lucerna Music Baru, který se vlnil pod jeho taktovkou, a poté míří jako jedna z hlavních hvězd na šumperský festival Blues Alive. Více se dočtete v naší reportáži. Podívejte se zde na fotogalerii.

  • Sophie Hunger je hudební chameleon

    Jen u málokterého umělce se posluchač dočká tak častých a pozoruhodných zvukových obratů, jako je tomu u švýcarské písničkářky Sophie Hunger. Ta v pražském klubu Palác Akropolis v neděli 11. listopadu představila svoji novou desku Molecules, na níž se více posouvá k elektronickému zvuku.

  • DobBroMan přijede zahrát netradiční blues

    Na své první vystoupení v České republice se chystá netradiční bluesový kytarista a zpěvák vystupující pod jménem DobBroMan. Koncert odehraje v pondělí 19. listopadu v pražském klubu Mandragora.