Svátek bigbítu – v Lucerně vystoupily skupiny Blue Effect a Collegium Musicum s mnoha hosty Doporučený

Přesně měsíc před Vánoci dostali návštěvníci pražské Lucerny nečekaný dárek – sešla se zde totiž elita českého, slovenského i polského bigbítu – skupiny Blue Effect, Collegium Musicum spolu s hosty Vladimírem Mišíkem, Pavolem Hammelem a Józefem Skrzekem, aby ukázala, co v ní stále je za nepoddajnou tvůrčí sílu.

Marián Varga na Big Beat de Luxe s Collegium Musicum 24. listopadu 2014 Marián Varga na Big Beat de Luxe s Collegium Musicum 24. listopadu 2014 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Na počátku je záhodno pochválit organizátory této akce nazvané Big Beat de Luxe, že se jim povedlo spojit pro jeden večer tolik legend hudební scény. Ale nejen to. I samotná koncepce koncertu musela vyrazit všem návštěvníkům dech, když se během tří hodin na pódiu střídala jedna nadupanější sestava za druhou.

Radim HladíkVečer odstartovala skupina Blue Effect, která hnedka nasadila tvrdou laťku skladbami Stále dál, Sun Is so Bright či Rejdit v prvním bloku večera. Radim Hladík potvrdil svoji stále vynikající formu, kdy technicky si stále velice vyhrával se svými sóly za doprovodu své mladé schopné kapely ve složení Honza Křížek (kytara), Václav Zima (bicí) a Vojta Říha (baskytara). Diváky si ani po tři čtvrtě hodině hry nestihli vydechnout, když Radim Hladík uvedl na pódium Collegium Musicum.

Tato legenda slovenského art rocku připomněla svoji tvorbu například skladbami Ulica plná plášťov do dažďa či dnes již zlidovělou Hommage à J. S. Bach z desky Konvergencie, kterou, jak poznamenal Fedor Frešo, v Lucerně poprvé hráli před třiačtyřiceti lety, v roce 1971. Sestava Collegium Musicum je paradoxně dnes ještě v kvalitnější podobě než dříve, neboť za bicí zasedl slovenský bubeník Martin Valihora, který se blýskl již jako velmi mladý v kapele klavíristky Hiromi Uehara. Zde se ovšem přeladil na bigbítovou notu. Naproti tomu je bohužel smutným konstatováním, že Marián Varga značně zdravotně sešel, což sice není neznámá informace již roky, ale tentokrát působil při vystoupení poměrně silně unaveným dojmem a bohužel i jeho styl hry nebyl úplně přesný. Jeho kapela ho ovšem maximálně podporovala a držela s ním krok tak, že posluchač mohl být maximálně spokojen. Je nutno zmínit i kytarové výstupy Františka Grigláka, který opět potvrdil, že je hvězdou slovenské rockové kytary. Jeho technika a sóla ještě více ukazovala, proč tato skupina byla obdivována i přes železnou oponu v zahraničí.

 

 

Ke kapele se po půl hodině hry připojil známý slovenský zpěvák Pavol Hammel, s nímž Marián Varga natočil v roce 1972 desku Zelená pošta. Právě z ní odehráli následně několik nejznámějších skladeb spolu s písní Na druhom programe Sna z roku 1976 . Nutno opět dodat, že Pavol Hammel si stále drží úžasný pěvecký um. Jeho hlas stoupal bez nejmenších zaváhání do výšek a dalo se tak opět jenom smeknout před tímto výkonem.

Sledujte rock na Facebooku:
 

Když se po skončení tohoto bloku Collegium Musicum loučilo, lidé mu tleskali v zaplněné Lucerně ve stoje. Velice emotivní zážitek, který dojal všechny. Než se ovšem přítomní stihli rozkoukat, nastoupil už opět Radim Hladík, ke kterému se připojil jeho bývalý spoluhráč ze skupiny Flamengo – zpěvák Vladimír Mišík. Tento set písní zamířil pro změnu na blues rockovou linii (například písní Špejchar blues) a bylo příjemným překvapením, že tento slavný český zpěvák, kterého v posledních letech pronásledovaly různé zdravotní problémy, stále umí pěkně zpívat. Aspoň zde zpíval z plných plic, kdy nejdojemnějším momentem byla bezesporu skladba Slunečný hrob, kterou připomněl svoji éru ve skupině Blue Effect.

Jozef SkrzekPo tomto emotivním momentu už se k nastoupivšímu Blue Effectu připojil klávesista a zpěvák legendární polské skupiny SBBJózef Skrzek. Ačkoli se na začátku připojil k Blue Effectu spíše symbolicky, kdy nejvtipnějším momentem bylo, když se pěvecky přidal ve skladbě Ej padá Rosenka, postupně dostal i on na svůj moog a syntezátor možnost ukázat, co umí. Radim Hladík mu navíc umožnil svým nastudováním odehrát i několik jeho autorských věcí, které Skrzek polsky odzpíval, aniž by ztratil glanc při sólech na klávesy. Tento host to měl rozhodně nejtěžší, neboť držet krok s hudebníky, kteří se léta znají, rozhodně nebylo nic jednoduchého. I tak se uměl zapojit a získat si obdiv všech přítomných.

S jeho nástupem se už večer chýlil ke konci, kdy vyvrcholením celého Big Beat de Luxe bylo několik společných skladeb všech účastníků večera – tedy propojení Collegium Musicum, Blue Effectu, Pavola Hammela, Vladimíra Mišíka a Józefa Skrzeka. Setkání tolika hudebních legend na jednom pódiu bylo nejdojemnějším okamžikem večera. Po zhlédnutí takového výkonu totiž přítomný viděl na pódiu umělce, kteří patřili a stále i patří k elitě česko-slovensko-polské rockové scény, která, kdyby nebylo železné opony, by předčila bezesporu i mnohé legendy rocku na západě.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Dojemný byl večer i z toho důvodu, že už se takováto hudební akce může těžko někdy zopakovat vzhledem k pochopitelné personální náročnosti a je vůbec zázrakem, že se to povedlo byť vůbec jednou s přihlédnutím k věku a zdraví některých účastníků. Po skončení koncertu si diváci mohli obohatit svoji sbírku nahrávek u stánků, kde se prodávaly desky všech účastníků večera. Při pohledu na tolik kvalitních nahrávek na několika zaplněných stolech si člověk opět uvědomil, jakého neuvěřitelného hudebního srazu byl účasten. Díky za úžasný večer!

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Interpol odehrají první koncert k 15. výročí debutové desky v Praze

    Je tomu již 15 let, co americká indie rocková sebranka Interpol vydala svou první, přelomovou desku Turn On The Bright Lights a patřičně se toto výročí rozhodla oslavit s fanoušky na území Evropy, Ameriky a Mexika 29 speciálními koncerty, na kterých zahrají album od začátku až do konce.

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

  • Foto: Jethro Tull + Stromboli, Konopiště, 21. 7. 2017

    Příjemný podvečer v amfiteátru pod zámkem Konopiště odstartovala skupina Jeseter. Pak již nastoupili očekávamí Jethro Tull v čele s frontmanem Ianem Andersonem. Perfektní zvuk, skvělé výkony všech muzikantů, neúnavný Anderson teatrálně pobíhající a tančící pódiem na jedné noze. Největší pecky kapely, úžasná flétna, hutná kytara… jen ten zpěv Iana Andersona už není pochopitelně to, co býval v 70. letech, ale koncertu to nijak neuškodilo. Pořadatelská agentura a služba by si zasloužila zvláštní odstavec - poněkud přehnané “bezpečnostní opatření” před pódiem (kde je beztak propadliště cca v šířce 20 metrů), fronty na stáncích na 1,5 hodiny nebo i déle, občas arogantní ochranka… Setmělo se a nastoupili Stromboli v původní sestavě. Koncert otevřelo Sandonoriko, následoval blok novějších songů v angličtině, trochu chladněji přijímaný (všichni čekali na legendární hity kapely), i když některé písně měly také obrovskou sílu a velkou instrumentální hodnotu. Pak již konečně došlo na Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá, Košilela... nadšeně přijímané publikem. Precizní zvuk, skvělý výkony Báry Basikové, nezaměnitelná kytara Michala Pavlíčka, který si hru opravdu užíval a servíroval vygradovaná sóla i jemné polohy… Kapela přidala lehce pro ni netypickou “funkovou” Okolo ohňů, ale ani poté ji ovace publika nenechaly odejít ze scény na dlouho. Ó hory, ó hory, závěr, který musel přijít! Díky za krásný večer!

  • Foto: Colours of Ostrava, 22. 7. 2017

    Colours of Ostrava 2017 je minulostí. Poslední den jedné z největších hudebních akcí sezóny přinesl vystoupení Afro Celt Sound System nebo českého zpěváka Davida Kollera. V posledních hodinách také na festivalový areál dopadla silná bouřka. Ani ta však nezabránila fanouškům užít si show dalších headlinerů Jamiroquai či koncert skupiny Justice, který program na největších stagích zakončil.