Tanya Tagaq: Spojení přírody a němého filmu Doporučený

Po pěti letech se znovu na pódiu pražského Paláce Akropolis objevila kanadská zpěvačka nevšední etnické hudby – Tanya Tagaq. Kdo viděl a slyšel její vystoupení živě, nechal se jím unést, kladl si otázky, a rozhodně odešel s velkým hudebním zážitkem, který je těžce popsatelný.

Tanya Tagaq v Paláci Akropolis Tanya Tagaq v Paláci Akropolis Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Od půl osmé večer se do sálu, kde již byla připravená sedadla, začali trousit lidé. Zprvu bylo obsazeno jen několik málo míst, ale s přibývajícími minutami se skoro zaplnila. Zpěvačka začala svůj koncert bez předskokana deset minut po osmé hodině večerní. Bez jakéhokoli otálení se do hraní pustil i Tanyin doprovod – bubeník Jean Martin a houslista Jesse Zubot.

S prvními tóny večera se na plátně spustilo taktéž promítání amerického dokumentárního filmu z roku 1922 - Nanuk, člověk primitivní, ve kterém je na příkladu jedné rodiny vykreslen život inuitského obyvatelstva v arktické části Kanady. Snímek režiséra Roberta Josepha Flahertyho, který se ve filmu nedržel ve všech částech pouze dokumentárního pohledu, ale zasahoval do scénáře, je považován ze jeden z prvních dokumentů vůbec.

Rytmus vládl celým večerem. Bicí, které nastupovaly zpočátku opatrně, dodávaly celku pohon, který Tanya využívala ve svůj prospěch. V prvních minutách byl cítit lehce nejistý projev zpěvačky, která nakonec prozradila, že je nastydlá. V průběhu koncertu se však rozezpívala a po indispozici nebylo ani památky. Samotný zpěv se stal rytmickým nástrojem, který se v jasných intervalech cyklicky vracel. Tanya do projevu zapojila snad všechny zvuky přírody, dostávala se do lidského nitra, kde spí emoce, které již dneska nevyjádříme stejnými prostředky jako inuitská tradice.

 

 

Zvuky, které vyluzovala z hrdla, se s každým okamžikem měnily a zase znovu navracely. Hluboké hrdelní tóny archetypálně navozovaly pocit nejistoty, temnoty, nebezpečí i boje. V těchto nepřehledných melodiích se odráželo spojení s nadpřirozenem. Naopak výšky budily dojem spokojenosti, pohodlí a optimismu. Tanya obě zastoupené variace doprovázela pohybovou složkou a dopomáhala si v udržení rytmu pohyby ruky (jako je tomu obdobně i v jiných žánrech, rapu či beatboxu).

Za celý večer zazněla pouze jedna skladba, nikde nekončila, nikde nezačínala, doprovázela vizuální záznam. Tanya však vyprávěla příběh, který zahrnoval obrovskou škálu emocí a až na výjimky k tomu nepotřebovala slova, ale stačily zvuky či připodobňující samohlásky. Pracovala s důrazem na konkrétní vyjádření a v jejím hlasovém projevu nechyběla ani přítomnost sexuality. V jednu chvíli zpívala do již nahraného zpěvu, tudíž se přes sebe prolínaly dvě linky, které tak ještě více umocnily konečné vyznění s rytmickým proplétáním.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Tanya představila tradici svého národa, kterou se snaží udržet naživu. Avšak přesto prostřednictvím svého vystoupení dává prostor k dalším otázkám. Žánrově by se trio škatulkovalo pod etnickou hudbu či jinak řečeno world music. Nicméně když se posluchač více soustředil, cítil nejen přítomnost podstatného úderného rytmu, který hraje roli v mnoha dalších žánrech, ale odkaz na další moderní styly. Nejednoho zastánce alternativy by zaskočil experiment, který v sobě může nést i primitivní umění Tagaq či zapojení houslí, které si jednoznačně hrály s neurčitými zvuky a taktéž rytmikou, nikoli jen s melodií.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Stejně tak ve velmi vypjatých částech, kdy Tanya propojovala hluboký křik s velmi vysokými tóny, zatíženou, gradující atmosférou a k tomu ji doprovázely energické bicí, metal vyvstal na mysl a zdál se připodobitelným žánrem. Staré, které se přetváří v nové a neokoukané - přesně to vystihuje tvorba Tanyi Tagaq a jejího tria. Jednoznačná sehranost a připravenost skupiny možná nezáměrně v dobrém smyslu narušovala improvizace v podobě zvukového podkreslení němého filmu. Když došlo na tišší party, byl slyšet cákot vody, který způsobovalo rozrážení moře pádlem nebo vytí vlků v noci.

Každá interpretace stylu, který zpěvačka přináší, bude ovlivněna středoevropským kulturním prostředím. I proto mnohé scény z dokumentu ze života severského národa jako stavění iglú během jedné hodiny, mytí malého dítěte slinami nebo přeprava několika osob i psa v jediném kajaku připadaly publiku nezvyklé a vtipné. Nicméně Tanyin hlasový projev nezapomenutelně působí na posluchačovo hudební vnímání a především živě dokáže na sebe strhnout veškerou pozornost. Škoda však byla, že hodinový koncert zakončila spolu s doběhnutím filmu a již se na pódium nevrátila s přídavkem.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Baba Zula

    Už přes dvacet let patří Baba Zula k tomu nejlepšímu, co nabízí tavící kotlík na pomezí Evropy a Asie. Pojďte soutěžit o lístky na tento multižánrový koncert, který se uskuteční 11. dubna od 19:30 v Paláci Akropolis!

  • Foto: Terne Čhave, Jazz Dock, 3. 2. 2018

    Kapela Terne Čhave zavítala do pražského Jazz Docku. Z koncertu vám přinášíme fotografie.

  • Mladí ladí jazz 2018 přivezou i varhaníka Coryho Henryho ze Snarky Puppy

    Mezinárodní festival Mladí ladí jazz zveřejnil program svého devátého ročníku. Duben plný jazzu odstartují 6. dubna elektroničtí Submotion Orchestra, kteří se do Prahy vracejí po pěti letech a představí své nové album Kites. Hlavní hvězdou festivalu je americký pianista, varhanní mág, zpěvák a skladatel Cory Henry.

  • Robert Plant & The Sensational Shape Shifters zavítají do Pardubic

    Ikonický hlas legendárních Led Zeppelin, zpěvák Robert Plant se vrací do ČR. Se svou skupinou Sensational Shape Shifters potěší fanoušky 31. července v Tipsport Aréně v Pardubicích a oslaví s nimi 50. výročí vzniku Led Zeppelin.