The Bad Plus připomněli tvorbu Ornetta Colemana Doporučený

Festival Mladí ladí jazz představil v sobotu 18. dubna jednu ze svých hlavních letošních hvězd – americkou skupinu The Bad Plus. Toto trio přijelo do Prahy připomenout tvorbu avantgardního skladatele Ornetta Colemana.

Ethan Iverson na festivale Mladí ladí jazz 18. dubna 2015 Ethan Iverson na festivale Mladí ladí jazz 18. dubna 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Samotnému koncertu předcházela ještě příležitost pro českou předkapelu Anthony Dee. Předkapela bývá často nutným zlem, které musí posluchač přetrpět, aby se dočkal hlavní hvězdy. Toto ovšem nebyl ten případ, neboť mladé kvarteto hudebníků ve složení Antonín Dlapa – kytara, Michal Daněk – bicí, Jan Pospíšil – klarinet a saxofon, projázalo pravý opak.

Freejazzový koncept uskupení podtrhával tematičnost večera, hudebníci nezapřeli své evidentně konzervatorní vzdělání, neboť hráčská technika a lehkost, s jakou se potýkali při improvizacích a divokých rytmech, konsternovaly všechny přítomné. Kombinace elektronických prvků a promakané technické hry evokovaly jisté scofieldovské vlivy, přesto se i přes určitou místy až překombinovanost nedá upřít velký talent a kvality této skupiny. Rozhodně se ji vyplatí sledovat dále, neboť na festivale Mladí ladí jazz se představili více než slušně.

The Bad Plus přijeli do Prahy uctít desku Science Fiction od Ornetta Colemana

The Bad PlusThe Bad Plus přijeli do Prahy s jasným konceptem - přehrát písně z desky Science Fiction z roku 1972 od Ornetta Colemana. K základnímu triu Ethan Iverson (klavír), Reid Anderson (kontrabas, elektronika) a Dave King (bicí) se pro tuto příležitost připojila i trojice hudebníků na dechové nástroje - Sam Newsome (klarinet), Ron Miles (kornet) a Tim Berne (saxofon). Kapela dlouho po svém příchodu neotálela a rovnou spustila divokou smršť colemanovského freejazzu. Místy až provokativně polokakofonní, přesto však hravé a přísně zkomponované skladby, které vyjadřovaly tvůrčí svobodu tolik typickou pro freejazzové experimenty v 70. letech. Fascinující na tom byl zejména fakt, že tato hudba prokázala svoji stálou aktuálnost a modernost i po více jak 40 letech.

Každá část byla detailně promyšlena, hudebníci se na pódiu střídali v sólových výstupech; paradoxně, kdo během koncertu dostal nejméně prostoru, byl Ethan Iverson, který se spíše zapojoval do společných částí koncertu, ale i tak si užíval gradující atmosféry explozivních freejazzových ohňostrojů. Titul ďábel večera by si jednoznačně zasloužil Dave King, který během koncertu při svém divokém sóle zlomil paličku, jindy mu zase při samé dravosti jedna vylétla z ruky. To ho ovšem nemohlo vyvést z klidu, naopak se po celou dobu koncertu usmíval až dokonce i smál nahlas, jak si užíval celý koncert. Zajímavým a nebadplusovským prvkem bylo i překvapivé zapojení elektroniky, do kterého se pustil Reid Anderson, který si v Praze mimo jiné již jeden svůj elektronický projekt představil v minulých letech. Spolu s ním se na elektronické bicí - pady zapojoval i Dave King. Tím vznikala skoro až místy elektrojazzrocková směsice zvuků, jíž oceňovali diváci potleskem a údivem.

 

 

Jako dobře promazaný stroj celé těleso jelo a nenechávalo nikoho vydechnout. Ačkoli se všech šest hudebníků zdařile drželo původního konceptu, přesto se nejednalo o pouhé přehrání slavné desky. The Bad Plus si nenechali upřít i svůj rukopis divoce se měnících rytmů, žánrů a improvizací, které někdy hraničí až s minimalismem. Svoji náturu odhalili i například během možná z jedné nejslavnějších Colemanových písní - Street Woman, kdy si i poměrně divoké sólo střihl samotný Ethan Iverson.

Přestože samotný koncert trval něco kolem hodiny a čtvrt, diváci byli i tak spokojeni. Kapela odehrála přeci jen poměrně hodně náročný celek freejazzových melodií, po jehož prezentaci jako by už ani nikdo z diváků neměl síly na další písně. Sympatická skupina se za bouřlivého potlesku a jásotu rozloučila s publikem a tím tak zakončila celé turné tohoto projektu. Pražský koncert věnovaný desce Science Fiction byl totiž posledním z devíti evropských koncertů. Možná právě i proto to v Praze The Bad Plus tak šíleně rozjeli.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

 

Je fascinující, kolik podob umí hudba The Bad Plus mít. Ze tří pražských koncertů byl zatím každý úplně  jiný a je neuvěřitelné, kde kapela bere tolik invence, tvůrčího ducha a zároveň tolik radosti, která se v její tvorbě promítá i nejen do pódiové show. Svět by byl bez Bad Plus o hodně smutnějším místem. Nabízí se tak už jenom otázka, s čím k nám příště tato parta z Winconsinu opět zavítá, když po Colemanovi a Stravinském, kterého uctili v loňském roce, jim stále nedochází dech a správná drzá dravost.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Respect festival - den druhý, 18. 6. 2017

    Již 20. ročník Respect festivalu představil jak české, tak především zahraniční hudebníky. V neděli 18. června, se posluchači dočkali Ivy Bittové, která byla předem představována jako jedna z největších hvězd ročníku. Druhý den Respect festivalu zahájil očekávaný koncert srbského klavíristy Bojana Z, k němuž se připojil francouzský zpěvák Erik Marchand, představitel bretaňského stylu hudby. Vystoupila ale následně také například izraelská raperka Victoria Hanna či skupina United Vibrations.

  • Foto: Respect festival - den první, 17. 6. 2017

    Na louce u Bruselské cesty kousek za Stromovkou se v sobotu 17. června sešly kapely z různých koutů světa - Radio Cos, Balanescu Quartet, Sirventés, Na Hawa Doumbia nebo Junun. A těmito hudebníky odstartoval první den Respect festivalu. Na fotografie se můžete podívat níže. 

  • Foto: Suzanne Vega, Divadlo Archa, 14. 6. 2017

    Folková zpěvačka a dnes již legenda svého žánru Suzanne Vega zavítala do pražského Divadla Archa. Na fotogalerii se můžete podívat zde. 

  • Respect festival 2017: Izraelský rap i alternativní Iva Bittová

    Již 20. ročník Respect festivalu představil jak české, tak především zahraniční hudebníky. Druhý den, tedy v neděli 18. června, se posluchači dočkali Ivy Bittové, která byla předem představována jako jedna z největších hvězd ročníku.