Tommy Emmanuel opět bravurní Doporučený

V neděli 9. dubna 2017 bylo jedno místo v Praze společně se všemi lidmi, kteří se tam v tu dobu vyskytovali, na krátkou dobu zcela pohlceno jedním australským hudebníkem – Tommym Emmanuelem.

Tommy Emmanuel Tommy Emmanuel Martin Juha/musicweb.cz

Tommy Emmanuel opět nezklamal a předvedl bravurní show, je však velmi těžké psát o koncertu, který slovy lze velmi špatně popsat. Mistrovská hra, energie, vtip a showmanství, skvělý zvuk, dynamika, komunikace... To vše činí živé koncerty magickými a u Tommyho Emmanuela to platí dvojnásob. Pojďme ale vzít večer pěkně od začátku.

První půlhodina koncertu patřila předskokanovi, americkému kytaristovi Adamu Raffertymu, a o tom, že se jedná o skvělou volbu, bylo jasné již po několika úvodních minutách. Adam se věnuje výhradně interpretaci převzatých skladeb, ale osobitým způsobem a své vystoupení navíc okořeňuje zpěvem a především 04 Tommy Emmanuel rafbeatboxem, což ukázkově předvedl i v Rudolfinu. Energické vystupování, skvělá hra a po pár skladbách byli diváci jeho. Ti nadšeným potleskem na konci nedali Adamovi také jinou možnost, než zahrát přídavek, kterým nebyla žádná jiná skladba než ta, která ho patrně asi nejvíce proslavila – Billie Jean. Při této skladbě si publikum také zazpívalo a najednou se člověk ocitl atmosférou v malém klubu. Nutno zmínit, že zaranžovanou a zinstrumentovanou má tuto skladbu americký kytarista skvěle a některé pasáže, kdy hraje složitou basovou i pěveckou linku dohromady, nejsou vůbec jednoduché.

Bouřlivý potlesk postupně dozníval a pokud byste nyní čekali hlavní hvězdu večera, nedočkali byste se. Bohužel následovala nesmyslná 15minutová přestávka. Po ní ovšem již nebránilo nic tomu, aby na prkna Dvořákova sálu Rudolfina jistým krokem a z úsměvem od ucha k uchu nevkročil Tommy Emmanuel. 18 Tommy Emmanuel 20170409A pak následovaly téměř dvě hodiny kytarového šílenství. Zběsilá hra, avšak nikdy se nejednalo o kytarový exhibicionismus na úkor hudby jako takové, v jednu chvíli extrémně rychlý bluesrockový vál a o chvilku později pak klidná a jednoduchá, intimní a dojemná skladba I Still Can't Say Goodbye, kterou Tommy Emmanuel zpíval s viditelným pohnutím.

Nechyběly samozřejmě ani perkusivní kousky, které na chvíli proměnily Rudolfinum v místo afrických šamanských rituálů. Posluchače neochudil Tommy ani o jeho typický dialog štětky a mikrofonu, při kterém údery bubenickou štětkou do mikrofonu simuluje dalšího perkusivní nástroj. Do toho stačí ještě druhou rukou hrát další rytmické paterny na ozvučnou desku kytary a zároveň levou rukou ještě basovou linku. Nepopsatelné.

Co se týče skladeb jako takových, koncert byl, jak už to tak u Tommyho bývá, mixem jeho vlastních skladeb a pak jeho oblíbených coverů. Zazněla Over Ther Rainbow, Classical Gas, Guitar Boogie a i nádherná skladba George Harrisona While My Guitar Gently Weeps. V průběhu koncertu se však člověk neubránil dojmu, že je Tommy poněkud unavený. Ne, že by se to snad projevilo na jeho hře, ale i tak. Možná shoda náhod, anebo prostě jen velmi náročný život muzikanta, který žije již roky dvojnásob nadoraz než řada ostatních. Tento fakt nakonec potvrdili i ti, kteří měli to štěstí se s ním po koncertě na chvíli setkat v zákulisí. Těsně před koncem celého koncertu se na pódiu objevil ještě Adam Rafferty a dohromady si pánové střihli ještě dvě skladby. Na jednu instrumentální se pak ještě zastavil na pódiu pořadatel koncertu Stanislav Barek.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Závěrečné trojnásobné standing ovation, jako přídavek z hlavy zahraný Mozartův Turecký pochod a zcela na závěr krásná intimní instrumentální skladba. Děkujeme Tommy a odpočiň si!

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Nezničitelný Willie Nelson vydal ve všech směrech dokonalé album God’s Problem Child

    Jedna z největších ikon country music Willie Nelson je živým důkazem toho, že věk nemusí mít na elán a tvůrčí schopnosti absolutně žádný vliv. Tento nenapravitelný desperát vydal den před svými 84. narozeninami hluboké hudební vyznání v podobě alba God’s Problem Child, v němž se s humorem i vážně vypořádává s otázkou pomíjivosti života.

  • Foto: Max Vandervorst, Jazz Dock, Praha, 26. 4. 2017

    Na co všechno je možné hrát, ukázal návštěvníkům pražského Jazz Docku belgický kutil a inovátor Max Vandervorst, který se zde představil v rámci festivalu Mladí Ladí Jazz. Jako předkapela se představili Fanfán Tulipán. 

  • Foto: The Bluesbones, Bounty Rock Cafe, Olomouc, 26. 4. 2017

    Perfektní koncert odehrála belgická skupina The Bluesbones v olomouckém klubu Bounty Rock Cafe. Blues evropského střihu ve své nejryzejší podobě - klasický zvuk hammondek, šťavnatá kytara a to vše umocněno silovým zpěvem. Repertoár souboru tvoří většinou původní kompozice, jejichž délka se často blíží k deseti minutám a i ty občas přesáhne. Skupinu tvoří nepřehlédnutelný zpěvák Nico De Cock a mladý kytarový virtuos Stef Paglia. Dašími členy jsou Geert Boeckx – basa, Edwin Risbourg – klávesy a Domonique Christens – bicí.

  • Rozhovor se skupinou Värttinä: Někdy je zpěv ptáků ta nejlepší muzika

    Mnoho finských kapel má v České republice silnou fanouškovskou podporu. Není tomu jinak ani u stálice žánru world music kapely Värttinä, kterou tvoří především tři zpěvačky Susan Aho, Mari Kaasinen a Karoliina Kantelinen. Právě se třetí jmenovanou redakce musicweb.cz vedla rozhovor před pražských koncertem, který se bude konat 25. května v Lucerna Music Baru.