V Jazz Docku vystoupil Joe Lovano

Středeční večer 23. března v Jazz Docku patřil velké saxofonové osobnosti - Joe Lovano vystoupil se svým kvartetem.

Joe Lovano Joe Lovano Zdroj: joelovano.com

První zajímavý moment koncertu nastal hned po několika úvodních vteřinách, kdy Joe Lovano promluvil do mikrofonu. U řady muzikantů hlas nevnímáte – a zejména u saxofonistů, tam jde přece o něco jiného, ale u Joe Lovana jeho uklidňující melodický hlas nepřeslechnete. I proto hned od úvodních minutách koncert probíhal v příjemné atmosféře. Z hlediska kompozic a nálady se večer nesl, mírně zjednodušeně řečeno, v duchu střídání dvou ploch.

Tou první byla plocha avantgardní a takřka free-jazzová. Joe Lovano hrál často zcela sám, a nebo jen s doprovodem bicích, stavby jednotlivých skladeb byly často rafinované, nečekané a harmonicky a rytmicky nejednoznačné, výrazně proměnlivé – milovníci free-jazzu a avantgardy si libovali, milovníci jednoznačných groovů už méně. Přesto ale o jakémsi free-jazzovém úletu mluvit rozhodně nemůžeme. Z kapely byla cítit velká sehranost a zároveň fakt, že skladby velmi dobře znají a vše je stále pod kontrolou, což byla možná někdy trochu škoda a koncert působil místy až příliš akademicky. Spontánní výlety s nejednoznačným koncem se nekonaly a možná je to trochu škoda.

 

 

Druhým odstínem večera byly skladby od jiných autorů, např. od Billyho Strayhorna či Waynea Shortera. Ty působily v porovnání s Lovanovými kompozicemi kontrastně a mnohem více jako "klasické jazzové standardy" a celý večer po harmonické a pocitové stránce značně provzdušňovaly. Právě střídání těchto dvou odstínů bylo z dramaturgického hlediska velmi dobré. Co se týče zbytku kapely, nebylo z hudebního hlediska co řešit. Zejména výkon mladého pianisty Lawrence Fieldse (Fields mimochodem, stejně jako Joe Lovano, učí na světoznámé Berklee) byl nepřehlédnutelný. Pozadu nezůstávali ale ani členové rytmické sekce. Samotná Lovanova hra byla excelentní, kromě tenorsaxofonu vystřídal ke konci i krásný dřevěný sopránsaxofon a zcela na konci i nějakou z typů patrně etnických fléten.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Příjemný večer utíkal velmi rychle a závěrečné přídavky a ohlasy nenechaly nikoho na pochybách, že se posluchačům koncert líbil.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Nezničitelný Willie Nelson vydal ve všech směrech dokonalé album God’s Problem Child

    Jedna z největších ikon country music Willie Nelson je živým důkazem toho, že věk nemusí mít na elán a tvůrčí schopnosti absolutně žádný vliv. Tento nenapravitelný desperát vydal den před svými 84. narozeninami hluboké hudební vyznání v podobě alba God’s Problem Child, v němž se s humorem i vážně vypořádává s otázkou pomíjivosti života.

  • Foto: Max Vandervorst, Jazz Dock, Praha, 26. 4. 2017

    Na co všechno je možné hrát, ukázal návštěvníkům pražského Jazz Docku belgický kutil a inovátor Max Vandervorst, který se zde představil v rámci festivalu Mladí Ladí Jazz. Jako předkapela se představili Fanfán Tulipán. 

  • Foto: The Bluesbones, Bounty Rock Cafe, Olomouc, 26. 4. 2017

    Perfektní koncert odehrála belgická skupina The Bluesbones v olomouckém klubu Bounty Rock Cafe. Blues evropského střihu ve své nejryzejší podobě - klasický zvuk hammondek, šťavnatá kytara a to vše umocněno silovým zpěvem. Repertoár souboru tvoří většinou původní kompozice, jejichž délka se často blíží k deseti minutám a i ty občas přesáhne. Skupinu tvoří nepřehlédnutelný zpěvák Nico De Cock a mladý kytarový virtuos Stef Paglia. Dašími členy jsou Geert Boeckx – basa, Edwin Risbourg – klávesy a Domonique Christens – bicí.

  • Rozhovor se skupinou Värttinä: Někdy je zpěv ptáků ta nejlepší muzika

    Mnoho finských kapel má v České republice silnou fanouškovskou podporu. Není tomu jinak ani u stálice žánru world music kapely Värttinä, kterou tvoří především tři zpěvačky Susan Aho, Mari Kaasinen a Karoliina Kantelinen. Právě se třetí jmenovanou redakce musicweb.cz vedla rozhovor před pražských koncertem, který se bude konat 25. května v Lucerna Music Baru.