Vánoční Respect festival přivítal Susheelu Raman a Parno Graszt

Adventní čas s sebou každoročně přináší i čas večírku. Odlišně tomu není ani u hudebních agentur a příkladem toho byl i Vánoční Respect festival, který nabídl exotické hudebníky – zpěvačku Susheelu Raman a uskupení Parno Graszt.

Susheela Raman na Respect festivalu v prosinci 2015 Susheela Raman na Respect festivalu v prosinci 2015 Foto: Petr Hájek/musicweb.cz

Posluchači mohli před několika měsíci hlasovat, koho by si přáli slyšet na Vánočním Respect festivalu. Na výběr měli několik hudebníků, kteří vystoupili během červnového Respect festivalu. Nejvíce hlasů získala indicko-britská zpěvačka Susheela Raman - ta na pódium nastoupila jako první, několik minut před osmou hodinou večerní.

V dnešním hudebním světě je velmi těžké přivézt interpreta, jež by byl novým a neokoukaným, a to se povedlo se Susheelou Raman, nicméně před čtyřmi lety. Nyní je pro české publikum známým pojmem, a ti, kteří její vystoupení viděli živě již dříve, se určitě těšili na šamanský koncert a vynikající zpěv. Momentálně se však Susheela ubírá trochu jiným směrem od desky Vel a s novinkovou Queen Between se oddaluje indické tradici.

Rozhodně je třeba říci, že pěvecký projev Susheely byl výrazným zážitkem, jelikož dokázala uhranout svým hlasem od mírného šeptání až po extatické výšky. Tentokrát vystoupila pouze v triu, tudíž se koncert konal spíše v komorní atmosféře za doprovodu kytaristy a tablisty. Zpěvačka nastoupila v bílých rozevlátých šatech, s šálou a nečekaně sportovními botami k tomu, a ihned se pustila do zpěvu. Akustické pojetí působilo mile, pohodově a sehraně, ale chyběla potřebná energie, která vždycky k Susheele patřila. Malé taneční kreace ukazovaly na zpěvaččin temperament, její mimika vždycky napovídala o atmosféře písně, nicméně gradování písní vždy uťal konec skladeb velmi rychle. Například ve skladbě Riverside ze zmíněného nového alba představila novou kapitolu své tvorby, ve které se přibližuje k západní evropské tradici lehce popovější kompozicí, však cykličnost melodií, která spěje k rituálnosti jejích vystoupení, si uchovává. Kytarista spíš působil jako hudebník alternativní scény, jež používal smyčky a samply, občas se vyšvihl do zajímavých poloh, ale chvílemi se zcela ztratil mezi šumem svého nástroje. Třetí člen plnil spíše doprovodnou roli perkusí a větší prostor pro svá tabla během skladeb nedostával.

Přečtěte si také rozhovor se Susheelou Raman

Škoda jen, že Susheela se svými muzikanty nemohla hrát déle než hodinu a představit i skladby z předešlých desek, protože poslední skladba se nejvíce přiblížila k až démonickým hlasovým projevům a energické show. Jelikož ale koncerty v Paláci Akropolis končí s úderem desáté hodiny, nebyl čas ani na přídavek. Rychle se přeskupilo pódium a na řadu přišli druzí lidmi zvolení hudebníci – maďarští Parno Graszt, kapela která vznikla již v roce 1987.


Ihned se rozeznělo několik strunných nástrojů včetně kytary a basy a energický koncert mohl začít. Mnohohlasé rytmické melodie roztančily vcelku zaplněný sál a dokonce došlo i na tanec. Několik členů devítičlenného souboru si vprostřed pódia zatančilo na svižné romsko-maďarské rytmy. Během koncertu nezazněla jediná plouživá skladba, naopak Parno Graszt využili celou hodinu svého koncertu k výrazně rychlým balkánským melodiím připomínajícím například i Emira Kusturicu a přecházeli z jedné skladby ihned k druhé. Dvě zpěvačky s přehledem vyzpívávaly těžší party, naopak muži dodávali skladbám říz a ráznost, kterou posluchači ocenili velkým aplausem.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Vánoční Respect festival sice přivezl dvě hvězdy world music a každou úplně jinou, což je jistě klad, ale bohužel se nejednalo o zcela plnohodnotné koncerty, alespoň co se časů týče. Rozhodně ale šlo o temperamentní zážitek, dobrou rozlučku s letošním rokem a v obou případech o rozmanitý přístup k současné scéně world music.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...

  • Foto: Michal Prokop, Luboš Andršt, Jan Hrubý, Bounty Rock Café, Olomouc, 12.10.2018

    "Svatá trojice" českého blues nacpala olomoucký klub Bounty Rock Café k prasknutí! Tito skvělí muzikanti zahráli od klasických písní, jako Hoochie Coochie Man, až po Dobrů noc v jazzové úpravě. A nechyběly ani takové hity jako Bitva o Karlův most a další a další.....a z této báječné akce vám přinášíme fotorepport.

  • Broadbent zahrál placatkou, Cannon zněl spíš jako dělo

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...

Další podobné články