Rozhovor s Dirty Blondes: Beego je květinka, o kterou se staráme

V dubnu pokřtili Dirty Blondes před plným Rock Café svoje debutové album Don't Be a Pussy. Nejen o tom, jaké jsou jejich další plány, pro MusicWeb.cz odpovídali kytarista Tomáš a zpěvačka Beego.

Energická zpěvačka Beego v klubu Matrix Energická zpěvačka Beego v klubu Matrix Foto: archiv kapely

Kapela Dirty Blondes funguje už dva roky a za tu dobu jste si získali hodně fanoušků. Co bylo prvním velkým krokem ve vaší kapelní kariéře? Já osobně jsem vás začal vnímat v listopadu 2010 na večeru talentů v pražském Roxy.

Tomáš: My jsme začali hrát někdy v dubnu 2010 a ještě před tím zmiňovaným showcase jsme si stihli zahrát na Rock for People, takže to byl takový velký start. S klukama jsme vlastně hráli už od ledna, v březnu přišla Beego a hned po měsíci jsme nahráli EPčko.

Beego: A hned na začátku dubna jsme hráli náš vůbec první koncert.

Myslíte si, že už jste se uchytili na české hudební scéně? Přece jenom spoustě kapel se za dva roky nepodaří pomalu ani zahrát si ve větším klubu.

Tomáš: To byl i náš cíl. Když jsme kapelu zakládali, chtěli jsme do toho šlápnout, chtěli jsme si za tím jít a pořádně jsme na tom makali.

Beego: Měli jsme to jednodušší v tom, že už každý z nás nějaké zkušenosti měl. Navíc jsme si hodně sedli a rychle jsme si našli styl hudby, který nás baví. A pak do toho můžeš jít naplno.

Podle toho, jak to říkáte, byl samotný rozjezd kapely hodně rychlý. Vážně netrvalo dlouho, než jste našli společnou notu…

Tomáš: Ona ta hudební stránka, ten styl, byl už od začátku vlastně jasný. Pak do té hudby přišla Beego, která s tímhle stylem do té doby neměla moc zkušenosti. Zpívala sice v bigbeatové kapele, ale ten náš divoký punk rock byl zas někde trochu jinde. Ale dala do toho svoji originalitu a vznikli Dirty Blondes.

2012 05 31 01 dirtyblondes
Hrajete dirty-rock´n´roll, což si ne všichni umí úplně představit, a tak se pro vás samozřejmě hledají přirovnání. Ve vaší hudbě jsou prý slyšet prvky The Hives. Je to tak? Jste jejich fanoušci?

Tomáš: Hele, když jsme začínali hrát, tak o nás někdo napsal, že hudebně oscilujeme mezi The Hives a The Subways a od té doby nás s tím všichni spojujou.

Beego: Samozřejmě The Hives máme rádi…

Po dvou letech hraní jste v dubnu vydali první desku, Don't Be a Pussy. Písničky na ní vznikaly průběžně během těch dvou let, nebo je to záležitost posledních pár měsíců?

Beego: Deska vznikala průběžně, je to vlastně vývoj naší tvorby za ty dva roky.

Uvažujete už teď, nějaké dva měsíce po vydání, o novém albu? Kdy byste chtěli vydat další?

Tomáš: Hele, to neumíme říct, záleží, kdy bude materiál. Když budeme mít dost nových písniček, tak proč to nenahrát.

Na vašich koncertech je kromě neuvěřitelné energie na pódiu hezké i to, že jste v kontaktu s fanoušky, a to i po koncertě. Hádám, Beego, že jako půvabná zpěvačka asi nemáš nouzi o mužské fandy, kteří se s tebou chtějí vyfotit…

Tomáš: Do toho bych si dovolil vstoupit, ony se s ní chtějí fotit hlavně holky… A s námi ti chlapi (smích).

Beego: Kluci samozřejmě taky chtějí fotky, ale holky nemají takový strach, prostě přijdou a řeknou si. Párkrát se mi stalo, že přišla nejdřív skupinka holek, vyfotily se, pokecaly jsme a pak se teprve odvážili přijít i kluci.

 

 

Jak to vůbec funguje v kapele, když jsi tam jediná ženská? Teď jste odjeli turné, jaké to bylo fungovat s kapelou plnou chlapů v dodávce?

Beego: Ve skutečnosti je to velká sranda. Já jsem v jejich společnosti ráda a zatím jsme neměli žádnou ponorku nebo tak, takže v pohodě. Já jsem taková květinka, o kterou se kluci starají, takže mě to s nimi baví (smích).

Před turné k Don't Be a Pussy proběhly v kapele personální změny, vyměnili jste bubeníka. Co se stalo?

Beego: Víš, já mám hrozně krásné sestry a náš bubeník se do jedné hrozně zamiloval. On si myslí, že kapela a ženská nejde dohromady, takže se rozhodl, že to zabalí. Nejen hraní u nás v kapele, ale bubnování celkově, prodá bicí, postaví dům, zasadí strom a já nevím, co všechno ještě (smích). Ale věřím, že spolu budou šťastní.

Nový bubeník, nová, debutová deska. Co bude dál? Chystáte třeba videoklip?

Tomáš: Přesně tak, někdy koncem června, zkrátka na léto bychom chtěli mít už hotový nový klip. Ale uvidíme, jak to všechno půjde, jestli se stihne sestříhat atd.

Ukážete se letos na nějakých letních festivalech?

Tomáš: Zatím máme potvrzené některé menší regionální festivaly, na ty velké zatím čekáme, jestli ještě něco dopadne… Ale můžete se na nás těšit třeba na Koupáku ve Volyni nebo na Lipno festu, tak doufáme, že se tam potkáme s co nejvíc fanouškama.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Rozhovor s Matem Ďurindou: Lidé se stydí být angažovaní

    Je to jenom pár dní, co Maťo Ďurinda oslavil padesáté sedmé narozeniny. Přesto nadále zůstává jedním z nejvýraznějších frontmanů na české i slovenské hudební scéně. A stejně jako před třiceti lety, kdy Tubatanka s písněmi Pravda víťazí a Loď do neznáma podkreslovala Sametovou revoluci, i dnes se snaží držet prst na tepu doby a vyjadřovat se k nejpalčivějším problémům současného světa. Maťo Ďurinda při rozhovoru pečlivě vážil každé slovo. Dával si záležet na tom, aby jeho názory byly srozumitelné. Svojí hudbou nechce jenom bavit, ale i vzdělávat a otevírat svým posluchačům oči.

  • Foto: Michael Schenker Fest, Roxy, Praha, 14. 11. 2018

    Prohlédněte si fotoreport z koncertu Michael Schenker Fest, který se konal v pražském klubu Roxy. Koncert proběhl v rámci turné k novému albu Resurrection, které nahrál německý metalový kytarista Michael Schenker se svojí kapelou, která v současné době nese název Michael Schenker Fest. Tato hvězdná sestava se pyšní 4 zpěváky, se kterými tento kytarista během své dlouhé kariéry spolupracoval. Graham Bonnet a Doogie White (oba též působili v kapele Rainbow), Robin McAuley a Gary Barden. Doprovodnou kytaru a klávesy obstaral Steve Mann, basu Chris Glen a za bicí se posadil Ted McKenna.

  • Do Prahy se vrátí umělec Charlie Winston

    Charismatický britský zpěvák, skladatel a producent Charlie Winston navštíví v únoru příštího roku podruhé Českou republiku.

  • Mikulášská s The Tap Tap se blíží

    Zhruba tři týdny nás dělí od tradiční Mikulášské s The Tap Tap, která bude pokračovat letos již sedmým ročníkem. První ročníky jsme měli možnost navštívit ve vyprodeané Státní opeře, díky jejím opravám se však už potřetí přesuneme do
    prostorného Fora Karlín. Předvánočnímu kouzlu tohoto koncertu však rozhodně neubírá, ba naopak se této akce může zúčastnit větší počet diváků a hlavně dětí.

Rozhovory z rubriky