Rozhovor s Horkýže Slíže: V reálném životě nemáme potřebu být středem pozornosti

Punk-rocková nitranská kapela Horkýže Slíže se opravdu rozjela. Loni oslavila dvacet let své existence, vydala nové album s nevšedním názvem St. Mary Huana Ganja a teď? Rozjela československé turné, které potrvá až do června. Co nám o své kapele prozradili Peter Hrivňák a Mário Sabo?

Peter Hrivňák Peter Hrivňák Foto: Katka Hajdinová, musicweb.cz

Název kapely Horkýže Slíže údajně vymyslel váš bubeník. Někdo ze skupiny uvedl, že by se dal přeložit jako „tůdle nudle“. Proč jste zvolili zrovna tento název?

Verze, jak název vznikl, jsou různé. Vznikly proto, že se nás lidi často ptali, co Horkýže Slíže znamená, a bylo potřeba si něco vymyslet. Protože nás nebaví stále říkat to samé, tak jsme si vymýšleli. První dostal tuto otázku kytarista Mário, ten povídal něco jiného, než potom říkal někdo jiný z kapely, a tak se to tradovalo dál.

Ale úplná pravda je, že naše jméno vymyslel bubeník, který už s námi v kapele není a jen on zná pravdu. Tím pádem si kapela jen tak vymýšlí, co Horkýže Slíže znamená.  Horkýže je kdepak, slíže jsou nudle… Takže překlad v češtině tůdle nudle. Určitě to v češtině neznamená nic, co by mělo něco společného se slovem horký, to ne.

Jak přicházíte na slova k vašim textům? Někdy se zdají být dost odvážá. Údajně je to tím, že vznikají v brzkých ranních hodinách. Je to tak?

Ano, vznikají ráno, ale i večer. Vše je ze života. Po koncertech se bavíme v hospodách s lidmi a některá slova nás inspirují. Když si ráno někdo pamatuje, co se vlastně včera stalo, o čem se povídalo, potom se na tom pracuje. Takže je důležitý člověk, který tolik nepije a pamatuje si celý předešlý večer.

Měli jste někdy problémy s texty k písním z hlediska cenzury?

Už se to zlepšilo. V začátcích možná ano. Spíš v devadesátém šestém až osmém, když vycházela alba s odvážnějšími texty. Kapely, které podobná slova používaly, se nedostaly k vydavatelstvím a Horkýže Slíže byli jedni z mála, co měli vydavatelství a mohli své texty používat. Po roce 2000 to přestalo být zajímavé. Ale my jsme si vše tak nějak udrželi, jak image, tak i slova. Akorát už jsme se nad obsahem textů museli trochu zamýšlet, aby slova byla trefná a aby nebyly texty moc násilné.

 

Přečtěte si také, jak vypadal březnový slížácký koncert v Praze

 

Oslavili jste dvacet let, to je dlouhá doba. Máte nějaké okamžiky, kdy si řeknete: „Budeme hrát jen do důchodového věku a pak toho zanecháme.“, nebo zatím nic neplánujete a necháváte existenci kapely napospas osudu?

Dokud jsme mladí, budeme hrát. Zakončení se určitě neplánuje dopředu, protože by se mohlo splnit. To je vlastně smlouva s ďáblem, pokud si člověk řekne: a budeme hrát do toho a toho datumu roku 2017. Máme deset alb a momentálně si říkáme, že máme vše. Je potřeba něco vymyslet, aby se vydalo další album, ale to je zatím velmi velmi velmi v nedohlednu.

Kdybyste měli možnost, změnili byste nějakou událost, která se během těch dvaceti let stala?

Myslím si, že ne. Všechno, co se stalo, tak mělo být. Měli jsme pády i vzestupy. Ona žádná kapela není stále nahoře, ani stále dole.

Na jakých akcích vystupujete nejraději? Na festivalech, vlastním turné, soutěžích, nebo jako hosté?

Když máme vlastní šňůru, tam je to jen naše. Takže vlastní koncerty jsou asi takové nejlepší, funguje na nich energie. Na festivalech je spousta lidí, kteří jsou tam i několik dnů, nemusejí přijít zrovna na nás, mohou se tam ocitnout náhodou. Festivaly jsou taková směska všech kapel a je na nás si získat další lidi, které potom nadchneme. Je to uzavřený cyklus. Ale máme rádi všechna naše vystoupení.

 

 

Vaše turné je československé. Ale máte fanoušky i v zahraničí?

Hhrajeme za hranicemi. Třeba v Londýně nebo v Americe, ale spíš pro Čechy a Slováky, kteří tam pracují, pro československou komunitu. Neříkám, že na nás nepřišli Američani nebo Londýňani. Když Slovenky a Češky nabalily Angličany, tak přišly i Angličani.

Normálně vystupujete i na festivalech, ale nyní jste na svém webu ohlásili, že letos v létě nebudete vystupovat na žádném v Čechách. Proč?

Lidi, kteří nás znají, už vědí, že my to tak děláme. Jedno léto hrajeme na slovenských festivalech a rok na to v létě hrajeme na českých festivalech. Nechceme, abychom byli zároveň na Slovensku i v Čechách, tak se vždycky na rok vytratíme a uděláme se vzácnější.

Nebojíte se, že budou vaši fanoušci až moc vyhladovělí?

Tak to je dobře. My potom hrajeme na podzim v klubech a lidi si nás tam rádi přijdou poslechnout.

Jste známí svým smyslem pro humor, už se vám někdy stalo, že se vám to vymstilo? Dostali jste někdy nějaký protiúder?

My si hlavně dáváme protiúdery v rámci kapely. Nebo když někdo něco třeba nepochopí, v tu chvíli se stává středem pozornosti a ještě dostává naloženo.

Takže mimo kapelu nic? Máte třeba klip, který připomínal parodii Rammsteinů – Bernardýn…

Každý si myslí, že to parodujeme, ale když se na to podíváš, zjistíš, že my té kapele vzdáváme hold. Je tak dobrá, tak nás zaujala, že jsme chtěli udělat něco v tom stylu a prostě jsme se snažili napodobit jejich pohyby i jejich klasiky. V podstatě kdyby šlo o nějakou jinou kapelu, která tě ani nezaujme, nebo ji neznáš, tu parodovat nemůžeš, že? Takže je to vzdávání holdu.

Takže máte rádi Rammsteiny?

No, určitě!

 

 

Snili jste někdy o tom být předskokany Rammsteinů?

Já nevím, jak se tohle dělá. Nedávno byli v Bratislavě a z naší strany nebyla iniciativa či co. Kdyby ale náhodou měli zájem, tak není problém, ale my v tom neumíme chodit. Jinak dost jsme se inspirovali pyrotechnikou a nevím čím ještě. Oni jsou trošku jiný level a mají v celém vystoupení narvané miliony: pyrotechnika, penis, co stříká, a já nevím co. Oni vědí, že s tímhle předběhli celou Evropu a že ty miliony, které do toho vrazí, se jim třikrát vrátí. Kdežto v Čechách a na Slovensku je to všechno menší, protože lidé pracují a nechodí tolik na kapely.

Mnozí vaši kapelu nazývají bláznivou. Považujete se za blázny?

Ono je to těžké. Například dělat komiky přináší ten problém, že přijdete do hospody a někdo volá: „hele, pověz nám nějaký fór“. Když člověk něco dělá a baví ho to, dá to do své muziky a do svých koncertů. Ale v reálném životě nemáme potřebu být stále středem pozornosti.

Prvý slíž, Kýže sliz, Brdokoky… Mají vaše názvy nějaký hlubší smysl?

Kapela se vždycky snaží zaujmout už názvem alba nebo písničky. Někdy se to podařilo. Některé názvy alb vycházely z názvu písničky, některé ne. V  posledním albu píseň s názvem  St. Mary Huana Ganja není. Názvy nemají nějaký hlubší smysl a asi budou zklamaní ti, co ho v nich čekali, protože to ani hlubší smysl mít nemůže.

Máte příbuzné v Indii?

V Indii? Příbuzný?

01 Horkyze Slize 15 04 2013Kvůli jménu vaší poslední desky: St. Mary Huana Ganja.

Aha! Ten název vznikl při skladbě Nerob!!! Tam kytara hraje určitou pasáž a tuším, že Mário při tom začal zpívat zdravasantamarihuanaganja, a tak se ta píseň potom měla jmenovat. Chtěli jsme tohle celé do té písničky dát, ale nakonec se to nedalo. Grafik to zkrátil. Zdravas vyhodil, prý proto, že se mu to tam nehodilo takové dlouhé, a zůstalo jen St. Mary Huana Ganja.

Trochu se to projevilo i na obalu. Auto, které na něm je, Volkswagen, je hipísáků a přestože my nejsme hipísáci, proč bychom se jimi nemohli stát ve videoklipu nebo na obalu? Vypadá to celé teatrálně, ale my jsme vše tak pojali. Grafik měl dobrý nápad, že zhulený šofér by řídil, ostatní by měli na tvářích velký úsměv. Celkem dobrý fór. Je to takový komiks.

Jaký je ten nejpřijatelnější způsob, kterým dokážete odpočívat? Při čem si nejvíce oddychnete?

Každý z kapely jinak. Já (Peter Hrivňák) úplně jinak než ostatní, protože jsem anti i-phonový typ, mám mobil asi jak ty diktafon (vážně nic moc). Ostatní jsou ti i-phoni, hrají na nich různé hry na profesionální úrovni. Já jsem přesný opak: raději se projdu nebo si zajdu někam do baru, poznávám krásy měst.

Máme takového prodavače triček, s manželkou chodí a prodávají a já se k nim vždycky přidám, děláme si legrácky a tak. Takže rád si trošku provětrám nohy. V kapele celkově nejsme „šatnosedi“. Někteří také navštěvují bary, ale svobodných a šťastně rozvedených je v kapele málo, tak si tam většinou jen něco rychle dáme a jdeme domů.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Interpol odehrají první koncert k 15. výročí debutové desky v Praze

    Je tomu již 15 let, co americká indie rocková sebranka Interpol vydala svou první, přelomovou desku Turn On The Bright Lights a patřičně se toto výročí rozhodla oslavit s fanoušky na území Evropy, Ameriky a Mexika 29 speciálními koncerty, na kterých zahrají album od začátku až do konce.

  • Colours of Ostrava: Poslední den s Katarzií a Jamiroquai

    Poslední den Colours of Ostrava byl ve znamení studené sprchy. Netýkala se však žádného hudebního zklamání, ale průtrže mračen, která v podvečerních hodinách doslova propláchla celý areál Dolních Vítkovic.

  • Foto: Jethro Tull + Stromboli, Konopiště, 21. 7. 2017

    Příjemný podvečer v amfiteátru pod zámkem Konopiště odstartovala skupina Jeseter. Pak již nastoupili očekávamí Jethro Tull v čele s frontmanem Ianem Andersonem. Perfektní zvuk, skvělé výkony všech muzikantů, neúnavný Anderson teatrálně pobíhající a tančící pódiem na jedné noze. Největší pecky kapely, úžasná flétna, hutná kytara… jen ten zpěv Iana Andersona už není pochopitelně to, co býval v 70. letech, ale koncertu to nijak neuškodilo. Pořadatelská agentura a služba by si zasloužila zvláštní odstavec - poněkud přehnané “bezpečnostní opatření” před pódiem (kde je beztak propadliště cca v šířce 20 metrů), fronty na stáncích na 1,5 hodiny nebo i déle, občas arogantní ochranka… Setmělo se a nastoupili Stromboli v původní sestavě. Koncert otevřelo Sandonoriko, následoval blok novějších songů v angličtině, trochu chladněji přijímaný (všichni čekali na legendární hity kapely), i když některé písně měly také obrovskou sílu a velkou instrumentální hodnotu. Pak již konečně došlo na Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá, Košilela... nadšeně přijímané publikem. Precizní zvuk, skvělý výkony Báry Basikové, nezaměnitelná kytara Michala Pavlíčka, který si hru opravdu užíval a servíroval vygradovaná sóla i jemné polohy… Kapela přidala lehce pro ni netypickou “funkovou” Okolo ohňů, ale ani poté ji ovace publika nenechaly odejít ze scény na dlouho. Ó hory, ó hory, závěr, který musel přijít! Díky za krásný večer!

  • Foto: Colours of Ostrava, 22. 7. 2017

    Colours of Ostrava 2017 je minulostí. Poslední den jedné z největších hudebních akcí sezóny přinesl vystoupení Afro Celt Sound System nebo českého zpěváka Davida Kollera. V posledních hodinách také na festivalový areál dopadla silná bouřka. Ani ta však nezabránila fanouškům užít si show dalších headlinerů Jamiroquai či koncert skupiny Justice, který program na největších stagích zakončil. 

Rozhovory z rubriky