Rozhovor s Janem Gregarem, pořadatelem (nejen) festivalu Mladí ladí jazz Doporučený

Pro musicweb.cz se rozpovídal hlavní pořadatel festivalu Mladí ladí jazz - Jan Gregar. Nejen o samotném festivalu, ale i například o jazzové scéně u nás se vedl tento rozhovor.

Honza Gregar, pořadatel festivalu Mladí ladí jazz Honza Gregar, pořadatel festivalu Mladí ladí jazz Zdroj: archiv Jan Gregara

Název Mladí ladí jazz evokuje jednoznačnou snahu přiblížit jazz mladým lidem. Jak se po sedmi proběhlých ročnících díváš na současnou situaci ohledně vztahu mladých lidí a jazzu v České republice?

Myslím, že se vztah k jazzu mezi mladými lidmi zásadně zlepšil. Nejde jen o Mladí Ladí Jazz, řada jazzových klubů a akcí začala nabízet vstupné pro studenty, více pracují s mladou komunitou zařazováním progresivnějších a mladých umělců. Osobně jsem moc rád, že k tomu náš festival dal impuls, protože to je přesně motiv, který stál za zrodem celého projektu. Když jsme začínali, jazz bylo skoro sprosté slovo, dnes už se ho tisíce mladých lidí nebojí poslouchat. Ale ještě stále nás čeká spousta práce.

Jak bys představil letošní ročník festivalu Mladí ladí jazz?

Jako největší ve své historii. V Praze nás letos čeká 9 koncertů, dalších 6 v regionech a přes 20 workshopů po celé republice. Opět zažijeme v České republice několik premiér, ať se jedná o japonskou kometu BigYukiho, držitele Grammy Billa Laurance nebo německé PanzerBallett. Mám radost též z letošní kampaně, kdy veřejnosti názorně ukazujeme, že jazz není hudba do výtahu nebo pozadí k posh večeři. Jazz je nářez! A tak bychom chtěli, aby vnímali jazz nejen mladí lidé, ale prostě všichni.

Jedním z hlavních lákadel je koncert Billa Laurance ze skupiny Snarky Puppy, co bys k němu řekl?

Tři ceny Grammy, hlavní hvězda letošního ročníku. Skvělý pianista, který má za sebou spolupráci s všemožnými světovými hudebníky, namátkou třeba Bobbym McFerrinem, triem Morcheeba či Chrisem Potterem. Jeho tvorba je typická zapojováním klasických klavírních aranží, které vám evokují pocit, že jste na koncertu vážné hudby, a přitom se za 30 sekund dostanete do bravurního groovu, kdy vám srdce tepe a tělo tančí. Ty kontrasty mě hrozně baví! Hudba Billa Laurance prostě skvěle šlape.

 

 

Festival se odehrává v Meetfactory, Paláci Akropolis a Jazz Docku, co je ale pro Tebe taková jazzová základna v Praze? Kam chodíš rád za jazzem?

Jazz Dock je v tomto směru jasná volba! Obecně nejsem fanoušek klasických jazzových klubů, které se stále neoprostily od cílení na turisty a malé dramaturgické odvážnosti, tedy neustálého opakování stejných jmen dokola. Jazz Dock vznikl zhruba ve stejné době jako Mladí Ladí Jazz a svou filosofií myšlence festivalu hodně odpovídá. Mám radost, že alespoň jeden takový klub v Praze funguje! Na druhou stranu jazz je dnes možné slyšet opravdu na různých místech.

V letošním roce jste si nachystali pro veřejnost řadu zajímavých workshopů, co všechno se lidem otevře?

Máme připravené klasické hudební workshopy, například s BigYukim nebo vynikajícím rakouským pianistou Davidem Helbockem. S Mn´JAM se zase podíváme na zoubek vizualizaci hudby a využití looperu. Nicméně v rámci naší iniciativy probíhá též program Mladí Ladí Dětem, kdy ty nejmenší posluchače nejen seznamujeme s jazzovou hudbou, ale hlavně se je snažíme alternativní cestou obohatit. Již klasicky je v plánu tour po několika českých a moravských městech s držitelem Grammy Oranem Etkinem, který v rámci hromadných workshopů vytváří s dětmi hudební představení, do kterého jsou doslova vtaženi, učí je základy rytmu a představuje hudbu a její nástroje leckdy poprvé naživo. Premiérově však představíme práci belgického hudebníka Maxe Vandervorsta, který tvoří nástroje z předmětů všude kolem Vás. Jak si vytvořit symfonii pro dvě kola či papírový orchestr ukáže dětem nejen na workshopech, ale též na koncertu v Jazz Docku. Oba typy workshopů jsou pro různé věkové skupiny, doporučuji kouknout na náš web a zjistit si detaily. Musím říct, že i mě jako dospělého člověka ty workshopy děsně bavily!

V předchozích ročnících jste sem dokázali dostat významná jména ze světové hudební scény. Jakých si nejvíce považuješ a čím Tě při osobním setkání nejvíce zaujaly například Hiromi či Marcus Miller?

Největší radost mám právě z těchto dvou, byť asi nejobtížnější bylo realizovat koncert Roberta Glaspera. Vždycky mě potěší a vlastně i znovu překvapí, jak jsou všechny ty hvězdy hrozně v pohodě a příjemné. To bych především mladým muzikantům rád zdůraznil, protože mám občas pocit, že jim tato pokora chybí.

Do programu se dostal japonský hudební experimentátor BigYuki, jak bys ho představil posluchačům?

Absolutní svoboda, přesahy do všech směrů, cross jazzu, hip-hopu, soulu, ale i klasické hudby. Jeho agent nám ho představil následně:„this will be very big very soon". A má podle mě pravdu! Přes svůj mladý věk již spolupracoval s řadou osobností, mezi něž patří hiphopový producent Talib Kweli, jazzový saxofonista Marcus Strickland, rapper Q-Tip či zpěvák Bilal. Mám radost, že tohoto účastníka Boiler Room se nám podařilo přivézt poprvé do českých luhů a hájů.

 

 

Repertoár festivalu Mladí ladí jazz je hodně postavený na moderních formách jazzu. Co je pro Tebe jazz a jaké kapely a prvky v něm Tě nejvíce baví?

Jazz je pro mě hlavně přístup – je to uvažování o hudbě, proto vždycky říkám, že každý poslouchá jazz, aniž by si to sám uvědomoval. Dramaturgie našeho festivalu se vymyká svým zacílením na moderní přístupy, kombinace žánrů i šíří našeho záběru. Proto na jednom festivalu může vystoupit Hiromi, Glasper nebo Paris Combo. Konkrétních projektů je hrozně moc, ale vždy mezi mé velké oblíbence patřili Portico Quartet, tedy před tím, než změnili název i koncepci. Jsem trochu zamilovaný do Hiromi a jejího tria.

Kolik lidí vlastně tvoří Váš tým a jak těžké je pro Vás organizovat tento festival, který za roky se poměrně rozrostl na jeden z nejvýznamnějších jazzových festivalů v České republice?

Rosteme každý rok, což je potěšující, na druhou stranu kvůli tomu nikdy nemáme úplně klid. V našem týmu je zhruba 20 lidí, a i tak to bývá obtížné všechno stihnout. A největší obtíže jsou jasné: získat na všechno dostatek peněz, abychom třeba udrželi výhodné lístky do 26 let, a pak přesvědčit management kapel, aby diskuze s nimi netrvala ¾ roku.

Bez mecenášů by asi Váš festival nebylo možné uskutečnit. Nakolik Vám pomáhá Město Praha, stát či soukromí sponzoři?

Mladí Ladí Jazz je poměrně hodně grantově podporovaná akce, za což je na místě říci opravdu velké DÍKY! Bez podpory Ministerstva kultury či Magistrátu Prahy bychom nebyli schopní udržet cenovou politiku, a obecně sem ani dostat ty hvězdy, které představujeme. V tomto směru důležitá je podpora zahraničních subjektů, například Americké ambasády. Mezi soukromými partnery bych chtěl ocenit dlouhodobou podporu společnosti Kytary.cz, kteří to s hudbou myslí opravdu vážně. Díky partnerům jako je LEGO či Valdemar Grešík jsme schopní udržet i sociální rozměr Mladí Ladí Dětem, kdy téměř 50% vstupenek dáváme dětem z vyloučených lokalit a sociálně nestabilního prostředí.

Blíží se Vám pomalu už i první kulaté narozeniny. Jaké ambice máš s festivalem Mladí ladí jazz do dalších ročníků?

Ambicí je hodně, chceme rozšiřovat naši soutěž pro mladé kapely, která čím dál více přitahuje též zahraniční projekty. Naším cílem je posílit pozici v dalších městech a regionech a hlavně pořád přivážet ty nejzajímavější projekty z celého světa. A v absolutním ohledu dostat jazz v oblíbenosti na úroveň pop music (smích).

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Na jaké hudební akce se chystáš, pokud na ně máš zrovna čas?

Moc času na ně není a když mám volno, tak spíš vyhledávám nehudební zábavu, člověk je trochu přesycen. Nicméně v Praze i celé republice je spousta zajímavých akcí, které mě lákají, z těch větších určitě Colours, letos to vypadá na našlapaný program.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 3x1 lístek na Respect festival 2018

    Víkend 16. a 17. června na Louce pod Bruselskou cestou na Výstavišti v pražských Holešovicích bude patřit již 21. ročníku festivalu world music Respect festivalu pořádaného agenturou Rachot v čele s Borkem Holečkem. Pojďte s redakcí musicweb.cz soutěžit o vstupenky na tento dvoudenní maraton už nyní!

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 18. 11. 2017

    Třetí a závěrečný večer hned naplno rozjela polská skupina Cheap Tobacco s úžasnou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, kteří v Šumperku nejsou žádnými nováčky. Po nich jsme byli naladění do temné, psychedelické hudby Hugo Race & Michelangela Russo a teprve další kapela, „divoké dračice“ z New Yorku Jane Lee Hooker to pořádně rozjely. Nejen že skvěle zahrály, ale předvedly i velice živou show na podiu. Eric Bibb zahrál klasické blues na akustickou kytaru a po něm již následoval hřeb tohoto večera Mr. Sipp. Na závěr pořádný nářez elektrického blues !

  • Bobby McFerrin se vrací do Prahy

    Hvězda, co už několik desetiletí boří všechna hudební pravidla. Desetinásobný držitel Grammy, autor patnácti alb, prodaných ve více než 20 milionech kopiích, který smazává rozdíl mezi pop music a uměním. S bosýma nohama pobíhá po pódiích nejslavnějších světových scén, objevuje nepopsané hlasové rozsahy, inspiruje celou novou generaci a cappella zpěváků, ovlivňuje beatboxery. To je Bobby McFerrin.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 17. 11. 2017

    Druhý večer bluesového festivalu byl opět skvělý! Pořadatelé nám i tentokrát nachystali pořádnou porci dobré muziky - zahájení patřilo „starým známým“ Slovak Blues Project a po nich následovala nepřehlédnutelná a zatím jediná bluesmanka Bex Marshall s Blues Bandem. Řádnou porci jazzu nám naservíroval skvělý John Medeski’s Mad Skillet a všechny zde zaujal suzafonista Kirk Joseph. Zac Harmon se svojí kapelou předvedli parádní pódiovou show a poslední vystoupení tohoto večera patřilo foukačkářům – Blues Harp Explosion feat. Billy Branch, James Harman a Magic Dick. Na závěr se všichni vystupující opět sešli na pódiu a zcela netradičně pokračovali v jam session.