Rozhovor s Cory Henrym: Když hudba nemá groove, jako bys ani nehrál Doporučený

Pro musicweb.cz se podařilo sehnat krátké vyjádření klávesisty Coryho Henryho, jehož proslavilo mimo jiné působení v populární jazzové kapele Snarky Puppy. Cory Henry se redakci svěřil o svých pocitech z koncertování a fungování své kapely The Funk Apostles krátce před koncertem v Paláci Akropolis na festivale Mladí ladí jazz.

Cory Henry v Paláci Akropolis v Praze 19. dubna 2018 Cory Henry v Paláci Akropolis v Praze 19. dubna 2018 Foto: Martin Juha/musicweb.cz

Jsi na svém prvním světovém turné s kapelou, jaký je to pocit?

Především se cítím být poctěn a jsem moc rád, že mám tu příležitost hrát na různých místech na světě. Vlastně jsem si tím splnil můj dávný sen.

Jak sis zvykl na svou novou roli zpěváka?

Je to zábava a je to výzva. Ale dává mi to příležitost sdělit mé poselství jiným způsobem a to je vlastně na tom to nejvíce zábavnější. Je to zkrátka skvělé.

Mimochodem, cvičíš pořád na Harpejji? (nedávno vyvinutý nástroj, na který Cory hraje, pozn. aut.).

Ano, každý den. Hraju na něj i na koncertech, kdykoli to je jen možné.

 

 

Řekni nám něco o Tvém novém singlu Trade it all...

Singl jsme vydali nedávno, vlastně před pár dny a jsem z něho nadšený, protože jsme se jako kapela dostali do bodu, kdy můžeme konečně vypustit do světa vlastní nahrávky. Hodně zásadní jsou pro mě i slova této skladby. Je to o lásce z pohledu muzikanta a dospělého člověka a je skvělé moci říct něco, co vychází z mého srdce.
Zvukově jsme chtěli, aby nahrávka zněla jako ze 70. let. Nahrávali jsme analogově, je to co se týče zvuku hodně „oldschoolové“.

Co tvá spolupráce se Snarky Puppy, složil jsi pro ně někdy něco?

Ne, nikdy, ani jednu skladbu. U Snarky Puppy skladá především Michael League.

Prohlédněte si také fotografie z koncertu Coryho Henryho

Sám jsem kytarista, tak si dovolím otázku ohledně Adama Agattiho, tvého kytaristy. Jak jste se potkali?

V první řadě je to můj dobrý kamarád. Je to skvělý kytarista a mimochodem píše i skvělé texty. Ale hlavní je to, že je to můj kamarád. Je pro mě důležité hrát s lidmi, kteří jsou moji přátelé.

Jak to probíhá, když skládáš? Jacob Collier v rozhovoru pro nás před dvěma lety řekl, že je pro něj nejdůležitější vždy groove, až poté přemýšlí nad melodií a harmonií. Jak to máš Ty?

Hodně záleží na tom, co dělám. Například u Funk Apostles je rozhodně nejdůležitější groove, protože chceme lidi roztancovat. Když ta hudba nemá groove, tak to je jako bys ani nehrál.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Pověděl bys něco o Tvých budoucích plánech s Funk Apostles?

Tak v první řadě hrát, nahrávat a dostat se co nejdál to půjde.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.

  • Foto: Maceo Parker, Měšťanská beseda, Plzeň, 15. 11. 2018

    Maceo Parker je uznávaný americký funkový a souljazzový saxofonista. Proslavil se především v 60. letech díky známému hudebníkovi Jamesovi Brownovi. Podívejte se na naši fotogalerii z plzeňské Měšťanské besedy.

  • Nik Bärtsch's Ronin: Rytmus jako smysl života

    Koncert Nika Bärtsche a jeho kapely Ronin, s níž se tento švýcarský skladatel a klavírista, stoupenec minimalismu a průkopník hudby rituálního groovu představil 14. listopadu v pražském Paláci Akropolis v rámci koncertní série Music Infinity, nabídl opojný hudební rituál nesoucí se na hypnotizujících polyrytmech.

Rozhovory z rubriky