Rozhovor s Martinem Strathausenem: Tape Five přijedou poprvé do Prahy a přivezou i novou vizuální show

Současná hudební scéna zažívá elektroswingový boom a fanoušků tohoto tanečního žánru neustále přibývá. A že elektroswing není jen o samplech a velké show, potvrzuje i Martin Strathausen, producent a skladatel německé kapely Tape Five. Ten dokonce poskytl naší redakci rozhovor, aby Tape Five českému publiku blíže představil a uvedl jejich blížící se pražský koncert.

Martin Strathausen Martin Strathausen Zdroj: pořadatel koncertu

 

Váš úplně první koncert v České republice, který proběhne 29. dubna v Lucerna Music Baru, se nezadržitelně blíží. Máte od českého publika nějaká očekávání?

Očekávám, že nám čeští fanoušci ukážou svoje emoce, že se budou pořádně hýbat a hlavně křičet! Slyšel jsem, že elektroswing v Praze frčí, což je skvělé! Tape Five tak aspoň můžou předvést, že se nevěnují pouze jednomu žánr a že umí mnohem víc než jen jednoduchou samplovou show.

Procestovali jste již značnou část světa a můžete tak porovnat, kde se vám líbilo nejvíce. Cítíte nějaké rozdíly mezi domácím německým publikem a vašimi zahraničními fanoušky?

Jasně! Lidé po celém světě jsou různí, což je právě to nejlepší. Dělá to náš svět zajímavější. Například Korejci vždy strašně křičí a koncert si užívají naplno, zatímco německému či švýcarskému publiku to vždy trochu trvá, než vám ukážou nějaké emoce. Momentálně se velmi těšíme především na naše letní vystoupení ve Velké Británii v rámci šíleného Boomtown festivalu.

Cestu jste si nakonec našli i do Prahy, kde předpokládám představíte hlavně vaše nejnovější album Swing Patrol. Na co se mohou vaši fanoušci připravit?

Tape Five vždycky vystupují s výběrem ze všech čtyř alb, nejen z toho posledního. Tato nová deska je nicméně inspirovaná akustickým swingem těžkých čtyřicátých let. Každá nahrávka je trochu jiná, momentálně pracuji i na další, v pořadí již páté, jejíž zvuk bude určitě o dost agresivnější.

Připravili jste si pro pražské publikum něco speciálního, když je to vaše první vystoupení v českém hudebním prostoru?

Samozřejmě, hlavně co se vizuálu týče. Vždycky jsem chtěl použít vizuální projekce, které by podtrhly atmosféru každého jednotlivého singlu. Každý z nich totiž obsahuje určitý příběh, jež si můžete v hlavě přehrávat. Pokud všechno půjde podle plánu, pražský koncert bude prvním koncertem s těmito projekcemi!

Tak zrovna pro vizuální show je Lucerna Music Bar výborným koncertním místem. Když byste to měl všeobecně zhodnotit, koncertujete raději v klubech, nebo upřednostňujete spíš open-air festivaly?

Všechno má svá pro a proti – kluby mají intimnější atmosféru, festivaly zase přitáhnou víc lidí. Není vlastně ani důležité, kde se koncert odehrává. Nejdůležitější je pěkně rozjeté publikum!

 

 

Povězte nám tedy něco bližšího o vaší tvorbě. Říkal jste, že každá vaše deska je trochu jiná. Co vás při nahrávání nejvíce ovlivňuje?

Myslím, že úplně všechno, co jsem kdy slyšel a co se dostalo do mé “zvukového databáze”, kterou nosím v hlavě. Zkouším při skládání použít různé prvky, a když dobře zní a mají potenciál zalíbit se publiku, umístím je následně do nahrávky.

A co se týče vaší žánrové orientace, jaké žánry vás nejvíce inspirují? Jazz, electro, swing nebo snad něco dalšího?

Inspiroval jsem se mnoha žánry (vyjma techna) a díky tomu následně zjistil, že prakticky všechno se dá kombinovat. Každý z hudebních žánrů má něco svého, i když nejvíce mě samozřejmě ovlivnil swing. Vždycky jsem se zaměřoval především na vintage hudbu, protože mi prostě starší nahrávky připadají lépe zkomponované. Nevyhýbám se ale ani syntetickému zvuku, jehož prvky mimo jiné použiju na novém albu.

Zmínil jste svou vášeň pro hudbu první poloviny 20. století. Kteří muzikanti ze 30. a 40. let jsou vašimi největšími favority?

Je jich mnoho, velmi rád mám například Glenna Millera, Bennyho Goodmana, Louise Armstronga či Djanga Reinharda. Vždycky se mi líbil mnohdy drsný, neuhlazený zvuk žesťových nástrojů a díky tomu přesně vím, jak s nimi pracovat a dosáhnout toho správného zvuku. Jsem rovněž opravdu vděčný za našeho ukrajinského saxofonistu Dimitrije Markitantova, který ví, jak má znít pravý swing.

A kdybyste měl zmínit nějakou oblíbenou kapelu?

Žádnou takovou nemám. Spíš mě zajímají konkrétní jedinci, kteří sami pracují na svých nahrávkách. Ve větším souboru můžete kdykoliv vyměnit třeba bubeníka a prakticky nic se nezmění. Svojí hudbou budete stále všichni zastávat určitou kolektivně sdílenou ideu, individualita půjde stranou. V současné době už nejspíš ani neexistuje hudební skupina, jejíž tvorba by byla něčím výjimečná, jako to bylo třeba v případě kapel ze 60. let. Netvrdím, že všude kolem nás nejsou dobří muzikanti, jen se z jejich hudby cosi vytratilo.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

 

Když tolik upřednostňujete starší hudební tvorbu, nabízí se na závěr otázka, jestli také sbíráte staré vinylové desky?

Jako dítě jsem je sbíral. Měl jsem například originální White album od Beatles či nahrávky Jimiho Hendrixe, během šílených hippie let jsem o ně však přišel. A poté už začala éra CD... Osobně si stejně radši poslechnu zvuk různých nahrávek ve svém studiu v digitální podobě.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Gogo Penguin

    >Vzrušující pulzující jazz ovlivněný elektronikou. Proměnlivé lámané beaty, telepatická souhra a slabost pro hymnické melodie. Pojďte soutěžit o lístky na 3. dubna do Paláce Akropolis na Gogo Penguin! 

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Maarja Nuut & Ruum

    Houslistka a zpěvačka Maarja Nuut čerpá z hudby estonského venkova. Z prastarých melodií cítíme návaznost na jazykově příbuzné Finsko, někdy ale znějí písně tak povědomě, že mohly vzniknout i dle české předlohy. Pojďte na koncert 9. prosince do Paláce Akropolis!

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

Rozhovory z rubriky

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže