10.11.2017 12:01

Herbie Hancock zakončil Struny podzimu Doporučeno

Takřka vyprodaná hala Fora Karlín patřila 9. listopadu kapele Herbieho Hancocka, která zakončila letošní ročník festivalu Struny podzimu.

Ti, kteří náhodou na kanálu Youtube před včerejším koncertem shlédli záznam říjnového vystoupení Herbieho Hancocka z texaského Austinu, mohli celkem bez problémů odhadnout, v jakém duchu a režii se pražský koncert ponese. A až na post bubeníka byly tyto dva koncerty takřka zcela identické a to od připraveného setlistu celého večera až po představení kapely po úvodní rozehřívací improvizaci. V průběhu koncertu zaznělo celkemHerbie Hancock 003 pět skladeb a jeden přídavek a nechybělo prakticky nic, s čím je Herbie Hancock jako hudebník spojován. Ať už to byly jeho notoricky známé skladby Cantaloupe Island či Chameleon a nebo jeho pověstný Roland Keytar, tedy jeho "podivné klávesy, na které se hraje jako na kytaru vestoje".

Vměstnat tolik umu a nápadů do pouhé hodiny a půl hraní je složité, ale stejně se člověk občas neubránil pocitu, že se jedná v první řadě a zejména o hudební exhibici a hudba jako celek občas ustupovala do pozadí. Pokud jde o zvuk a um, neztratil však Hancock nic z toho, díky čemu je už řadu desetiletí považován za tak výraznou osobu jazzu. Jeho typické a ihned rozpoznatelné licky, ohromující technika, gradující expresivní rytmická sóla, výměny s bubeníkem Trevorem Lawrencem Jr. a citlivé a pro něho tak typické doprovody v okamžiku, kdy měl sólo Herbie Hancock 013některý z jeho spoluhráčů. To vše Hancock předvedl a ti, kteří přišli zejména na něj, museli odcházet nadmíru spokojeni.

Během koncertu nastalo i několik momentů, které byly velmi zajímavé a oproti všem (byť precizním) exhibicím tvořily příjemnou změnu. Zmiňme zejména krásnou práci s vokodérem ve skladbě Come Running To Me, kde se k Hancockovi přidal do dvojhlasu i klávesista a saxofonista Terrance Martin. Právě on se také blýskl krásným intimním sólem na altsaxofon ve snad nejznámější Hancockově skladbě Cantaloupe Island. Poslední z hudebníků, který opanoval nejnižší frekvence, byl baskytarista James Genus. I ten se blýskl během večera technicky velmi náročným sólem, během kterého si bylo možné konečně s chutí vychutnat jeho zvuk. V ostatních případech byl totiž zvuk jeho baskytary extrémně nekonkrétní, což výslednému dojmu z koncertu bohužel velmi ubralo.

Milovníci Herbieho Hancocka a jeho nejslavnějších hitů zcela jistě odcházeli ze čtvrtečního koncertu spokojeni a nezbývá než doufat, že se 77letý hudebník do Prahy opět co nejdříve podívá.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.