Tentokrát se nejednalo ani o kulaté výročí, ani o vystoupení se symfoniky. Přesto měl koncert Harlej v pražské Lucerně punc výjimečnosti. Kapela slibovala tříhodinovou show s překvapivými hosty a čekat se také dala vzpomínka na nedávno zesnulého prvního zpěváka Vláďu Šafránka. Lucerna se rychle zaplnila, ale hudebníci si tentokrát dávali na čas. Začátek vystoupení se nakonec posunul o dvacet minut. Nezdálo se ovšem, že by to někoho v sále zvlášť trápilo. Jakmile se ozvaly první tóny prezidentské fanfáry a kapela nastoupila na scénu, ozval se frenetický jásot a vše zapadlo na místo. Scénu tentokrát doplňovala pouze jedna obří LED stěna. Díky projekci získávali hudebníci zajímavou auru nadživotnosti – jako pravé rockové hvězdy.
Jak už to v Lucerně bývá, během chvilky bylo v celém objektu takřka nedýchatelno. Harlej odstartovali standardním otvírákem Zfetovanej a okamžitě se s fanoušky naladili na stejnou vlnu. Koncert měl skvělý spád a málokdo si lámal hlavu s pekelným zvukem. Z tohoto hlediska je Lucerna pro Harlej asi zakletá, protože zvuk jim tu hapruje pokaždé. První přerušení přišlo s nástupem zástupkyně nahrávací společnosti. Ta kapele předala zlaté desky za prodej alba Harlejland (Best off) z roku 2010. Prvním hostem byl Ota Hereš, jeden ze zakladatelů Harleje, a tak nemůže chybět píseň Abstinent. Jinak ale setlist moc do minulosti nesahal. Ovšem bez Velblouda a Tondovy básničky o rozvíjejícím se buřtíku by to šlo asi těžko. Taky Lucerna se na tuhle část těšila a patřičně si ji užila.
A to už se blížil vrchol celého večera. Tonda odzpíval první sloku písně Toník a Vládík. Místo nástupu kapely se ale následně na obrazovce spustil prastarý videoklip s jejím původním protagonistou – Vláďou Šafránkem. Z filmařského hlediska se jedná o dílko spíše úsměvné (zaučoval se tu pozdější režisér Snowboarďáků a Rafťáků Karel Janák), nicméně v plné kráse ukazuje nezaměnitelnou osobnost jedné z nejopravdovějších rockových hvězd, jaké tato malá země kdy měla. Přitom on sám jako by si (hlavně v začátcích Harleje) ze samotného konceptu rockové hvězdy spíš střílel. Zároveň ho ovšem celým svým životem po okraj naplňoval, včetně nepředvídatelného chování, sebezničujících návyků a předčasného úmrtí.
Každopádně při pohledu na jeho živelnou osobitost běhal mráz po zádech. Po skončení projekce přišel na scénu druhý a poslední host – zpěvačka Petra Janů. Díky jejímu přednesu dostala píseň Odcházím a vzpomínka na zesnulého zpěváka další rozměr. Zpěvačka zůstala ještě na jeden ze svých hitů - Jedeme dál. Původně duet s Petrem Jandou zněl v podání Harleje skvěle. Tím se seznam hostů uzavřel, protože Dan Horyna z něj kvůli hlasové indispozici na poslední chvíli odpadl.
Koncert byl sice někde v půlce, ale žádné další překvapení už nenabízel. Mezi notoricky známými kompozicemi vyčnívala snad jen dlouho neslyšená Lopata, ale po pravdě řečeno, dovedl bych si představit lepší kousky, na něž nezaslouženě sedá prach. Navíc když se kapela po dohrání přídavku nechala ještě jednou přemluvit k návratu, pouze zopakovala první dvě písně večera. To bylo překvapivé vzhledem k tomu, že se nedostalo na Královnu noci nebo třeba Zemětřesení. Třetí návrat do Lucerny Harlej opět přeměnil v triumf. Je ale již na čase, aby se posunul někam dál. Praha přeci jen nabízí modernější a větší sály, poskytující prostor pro důstojné představení kapely tohoto formátu.
