Nové jazzové trio kromě Iversona doplnili při koncertě v pražském klubu Jazz Dock kontrabasista Joe Sanders a bubeník Jorge Rossy, kterého mohou posluchači znát z jeho spolupráce s klavíristou Bradem Mehldauem.

Čtěte také: The Bad Plus zahráli v Jazz Docku v novém obsazení

Bylo to 22. října 2018, když v Jazz Docku vystoupila skupina The Bad Plus s novým klavíristou Orrinem Evansem a bylo rozhodně o to víc zvláštní slyšet Iversonovy kompozice v podání jiného klavíristy. Takřka po roce se ale nabídlo opačné srovnání, jakou jazzovou chemii může v novém obsazení vyučovat Ethan Iverson.

Nutno dodat, že Ethan Iverson v mých očích z tohoto srovnání vychází lépe. Trio ve dvou částech koncertního večera posluchačům nabídlo nápaditě a s humorem jazzu vlastní zajímavé cover verze známých jazzových hudebníků (Dizzie Gillespie nebo Duka Ellingtona), došlo ale rovněž i na vlastní skladby.

Na autorství v danou chvíli tolik nezáleželo jako spíše na přístupu ke kompozici. Ethan Iverson ukazuje, jak se dá bavit hudbou i s pár tóny. Od minimalistického množství tónů se ovšem nebojí, jak už bývá jeho rukopisem, vzlétnout až do filmově znějících výšin, aby ale následně hrozbě patosu opět unikl nějakým jiným nápadem. Zároveň jako na povel umí kapela šlápnout na plyn a uhánět po nekonečně znějící dálnici rychlých tonů. Ostatně hráčskou technikou uchvacovala už původní sestava The Bad Plus.

Je opravdu málo klavíristů, kteří umí takto pracovat jak s hudbou, tak i posluchačem. I v tichých a pomalejších pasážích Ethan Iverson lidi bavil a publikum mu hltalo každý tón. Svůj díl pozornosti si zaslouží samozřejmě i skvělý černošský basista Joe Sanders. Při sólech na kontrabas se výrazně hlasově doprovázel, čímž rovněž představoval pro diváky vděčného baviče. O jeho technických kvalitách není potřeba rovněž vyjadřovat nějaké pochyby. Jeho hra byla čistá a nádherně ladila.

I bubeník Jorge Rossy zapadl do tohoto trojsoukolí hladce a kapela tak fungovala jako jedno tělo a duše. Ethan Iverson potvrdil, že umí do koncertního provedení promítnout veškeré své encyklopedické znalosti starých jazzových i klasických nahrávek (jeho blog Do The Math obsahuje neskutečné množství rozborů a pojednání o hudbě nejen 20. století).

Skupina potvrdila během večera veškeré předpoklady a očekávanou kvalitu. Nyní se můžeme už jen domáhat snad brzkého vydání první desky nového uskupení okolo Ethana Iversona. Po vystoupení v Jazz Docku je o co stát.